1999 - rok, kdy e-komerce ukázala drápky

Pohled na rok 1999 očima elektronické komerce.
Jiří Hlavenka: Máme-li hodnotit devětadevadesátý rok z pohledu e-komerce, tak je možné souhlasit se dvěma, docela krajními názory. První je, že se nic zvláštního nestalo – e-komerce pokračovala směrem nahoru i do šířky tak, jak se od ní koneckonců čekalo. Co se před rokem předpovídalo, to se celkem splnilo, tak proč se pokoušet o nějaké objevné či obdivné články?

U prvního pohledu stačí odkázat na prognózy z roku 98. Druhý pohled poukazuje, že loňský rok byl rokem e-komerce, že došlo k obrovským změnám i vývoji: před rokem ji vzývali internetoví pionýři a věřily v ní osvícené firmy (kterých je pár), na konci loňského roku i ta nejkonzervativnější firma, živící se třeba těžbou hnědého uhlí, ví, že se bez elektronické komerce neobejde. A to je obrovská změna. Kdo na vlně e-komerce už nějakou dobu jede, byl potěšen, že vlna nadále roste, jak předpokládal; kdo na ní nejede, s hrůzou zjistil, že se na něj cosi valí a že je to blízko. Aby bylo jasné: nehovořím zde o západním pobřeží Spojených států, ale o naší zemi, popřípadě ještě o nejbližším okolí, které nás silně ekonomicky ovlivňuje a kde mohou být naše podniky ještě slušně aktivní.

Překvapení: lidé opravdu nakupují
Když v roce 1997 vznikaly některé první elektronické obchody, tak si jejich tvůrci připadali, jako že si otevřeli prodejnu ledniček v Grónsku. Široko daleko nevidět jediného zákazníka, na stránky občas někdo ze zvědavosti zavítal, pozdravil a hned se zase rozloučil. Když už přišel zákazník a nakoupil, bouchalo u provozovatele obchodu šampaňské.

Když vloni otevřel (například) Cybex svůj obchod zaměřený zejména na počítačový „merkantil“, na hry a další software a na příslušenství, utržil už v prvních měsících statisíce korun z Internetu a v předvánočních nákupech si sáhl na laťku prvního miliónu korun. Přitom – a to je důležité – nejde o to, že by nabídl zboží, které nikdo nikdy na českém Internetu nenabízel, ba naopak, byl aktivní v naprosto nejběžnějších komoditních oblastech, ale udělal to dobře, vybudoval technicky kvalitní, snadno navigovatelný obchod a udělal chytře marketing.

Lidé na Internetu opravdu nakupují; je zde určité procento uživatelů Internetu (ne zrovna gigantické, počet aktivně nakupujících lidí na Internetu u nás odhaduji na desetitisíce), kteří si váží svého času a dovedou vyčíslit jeho hodnotu, kterým nečinil problém změnit své zvyky zděděné z generací (kupování stylem „hezky z ručky do ručky“), kteří umějí počítat a ocení slevu, a kteří si s Internetem natolik tykají, že nákup prostřednictvím myši a klávesnice je pro ně stejně snadný jako prostřednictvím drátěného košíku a kožené peněženky.

Podobný uklidňující impuls dostala i světová e-konomika. V prvních letech e-komerce visela ve vzduchu otázka: no fajn, nějaké miliardy dolarů na Internetu se tu otočí, ale nestará se o ně pouze ta úzká vrstvička „geeks“, totálních počítačových fandů, kterým slouží záře obrazovky i k opalování a kteří, když upadnou na schodech a rozbijí si nos, hledají, kde je nejbližší tlačítko „Undo“? Ukazuje se, že ne: na Internetu (v Americe) nakupují čím dál normálnější lidé, dovedou stejně jako počítačoví fandové ocenit nabídku, slevu a komfort, a vůbec jim nevadí, že se vzdávají jedné z nejtypičtějších lidových zábav v USA, totiž „go shopping“.

(Mimochodem: nákupy přes Internet přirovnávají sociologové k výrazné revoluci v lidských zvycích. Kdysi pradávno byl člověk zvyklí, že co si neulovil či nevypěstoval, to neměl. Už přerod v situaci, kdy živobytí je dáno ne tím, co si člověk obstará, ale je určeno jakýmsi smluvním vztahem, jakýmisi papírky či kotoučky – já ti dám papírek, ty mě dáš uzené – byl pro primitivního člověka čímsi nepochopitelným: jak toto proboha může fungovat? Internet je podobným, i když o něco snazším přerodem: člověk vlastně to, co kupuje, ani nevidí, nevidí ani prodavače, ani prodejnu, on pouze požádá o zboží prapodivně abstraktním způsobem, ani ne člověka, ale jakýsi server. Tato nová míra abstraktnosti a nového smluvního vztahu při nákupech bude pro spoustu, zejména starších lidí možná navždy nestravitelná; příští generace ji ale nasaje s mateřským mlékem.)

V konzumentské (business-to-customer, b-to-c, b2c) komerci se u nás ještě netočí miliardy, ale už desítky miliónů; příští rok padne stovka a za dva roky to bude několik set miliónů korun. Prodává se cokoli; něco míň něco víc – ale lidé na nákupy na Internetu kývli a překvapivě je nyní překážka v dalších oblastech zboží než software, hardware, knihy a muzika, zejména v málo pestré nabídce. Z toho odvozuji trend letošního roku: podstatné rozšiřování sortimentu a podstatné zkvalitňování obchodů.

Business-to-business: mnoho psů, zajíce nevidět
Propagátory e-komerce byl sehrán v minulých letech šikovný trik. V době, kdy se konzumentská e-komerce zvedala nahoru pomaleji, než se čekalo, se vymyslela „příští velká věc“ na Internetu; tou měla být komerce business-to-business. Když udělá konzumentská komerce dvacet miliard dolarů, udělá podniková dvě stě: to je přece jasné, odjakživa byl poměr těchto byznysů 1:10. Načež se v prognózách začala objevovat čísla, pro která máme pěkné označení: hausnumera. Hausnumero nutně neznamená, že se jedná o nesmyslně vysoké číslo, ale že jde mnohdy o číslo, které je nesmyslné svou podstatou, nic neříkající. Když si díky rozvoji elektronického bankovnictví prohodí asijská banka s americkou během jednoho dne elektronicky dvacetkrát miliardu dolarů, aby vytěžila pár střípků zlata na kolísajících kurzech měn, udělala obrat 20 miliard dolarů v e-komerci? Možná ano, ale je to bez významu.

Nechci e-komerci B2B vůbec zlehčovat; pouze tvrdím, že jen v málokterých případech se pro tuto oblast vůbec termín e-komerce hodí. Ve většině případů jde pouze o jiný kanál stávajícího obchodního vztahu a přidaná hodnota je malá; pouze v některých případech jde o revoluci obchodu (například v elektronické burze zakázek/poptávek, ve vybudování přímých vztahů mezi výrobcem a dealerem, v možném odstranění middlemanů atd.). Jedna e-commerce B2B se od druhé může lišit tak podstatně, že kategorie samotná ztrácí opodstatnění.

Loňský rok pro e-komerci B2B neznamenal mnoho, dokonce ani v USA. Začíná se teprve zjišťovat, co vše se v této oblasti dá dělat a tu a onde se začíná cosi budovat, zkoušet. Je pozoruhodné, kolik firem u nás začíná nabízet tzv. „řešení“ pro e-komerci B2B; myslím, že je jich nyní více než zákazníků, minimálně těch, kteří vědí, co chtějí a proč to chtějí. Ale nedivme se: být šéfem velké firmy podnikající v nějakém konzervativním oboru, také budu mít z toho v této neurovnané době nedobré pocity. Kudy se přesně ve využití Internetu vydat, skoro nikdo neví a pouze několik firem, které Internet u nás dělají dlouho (nebojme se zkusit jmenovat: Mobil Server, Atlas.cz, Seznam.cz, Inet, NetCentrum a snad také naše firma) si dlouhodobým hleděním do mlh vytrénovaly oči natolik, že vidí dál než ostatní – a co nevidí, dobrou intuicí odhadnou. Ostatní si nechají radit; ale když je všude mlha, je dobrá rada drahá a oprávněná otázka zní: chceš nás skutečně převést přes močál nebo vůbec nevíš, kam nás zavlékáš, a hlavní je, že si za každý krok necháš platit deset tisíc?

Pokusme se o předpověď. Termín B2B zahyne na úbytě tím, že zastřešuje nezastřešitelné; rozpadne se možná v desítku pojmů dalších, užších, přesnějších. Rok 2000 může být rokem podnikové e-komerce: v tom smyslu, že podniky zkrátka budou investovat do Internetu, ať už pro lepší obchodování, lepší medializaci, lepší styk se zákazníky či odběrateli, pro nabídku neobvyklých a nových služeb, pro úsporu agendy... nebo třeba jenom proto, aby si jich všimli zahraniční investoři, zejména v poslední době na slovo e-komerce ochotně vyskakující jako čertík z krabičky.

Apropos, investoři
Kdysi na podzim roku 1999 se v Praze konal první pokus o setkání, které má zatím jen kraťoučkou tradici ve Velké Británii a kterému se říká First Tuesday; někdo měl nápad, že by se v hospodě mohli jednou za měsíc (konkrétně první úterý v měsíci) sejít jednak internetoví podnikatelé, jednak investoři (převážně rizikový kapitál, venture capital) a hovořit, co s tím: kdo do koho investuje, kdo se s kým spojí, co vede k úspěchu a co ne.

První pražské First Tuesday (brzy následuje navíc jeho obdoba zvaná TechTalk) mělo gigantický úspěch – aspoň v tom, kolik se na něj shromáždilo investorachtivých internetových firem a firmiček. Tak to má být: na jednoho investora sto zájemců, toto je model Silicon Valley, kde vítězí jen ti skutečně nejzajímavější. Yahoo a Amazon.com zná každý; to, že okolo každého z nich je pohřebiště neúspěšných kandidátů, neví nikdo.

Jako jedni z prvních získali ženichy Seznam.cz a INET (=Shop.cz); v případě Seznamu jde o vstup na některou z evropských burz v podobě jakéhosi „evropského Yahoo-kruhu“, v případě INETu spíše o prodej technologií pro e-komerci do západního světa. Víme ale, že v podstatě každý, kdo na českém Internetu něco znamená, dnes komunikuje a diskutuje s investorem. Je v tom kus bizarnosti: kdyby kterýkoli z těchto nyní hyperaktivních investorů vstoupil do hry před dvěma roky, mohl koupit půlku českého Internetu za směšnou částku, a dnes už mohl s úsměvem a velkým ziskem hru opouštět, v investorské hantýrce exitovat (jak vidět, ne každý exit znamená smrt...). Dnes je zřejmě v tomto směru zlatá doba – hlavně proto, že institucionální hráči na západoevropských burzách nesmírně touží po tom, aby si do svých portfolií mohli zařadit něco, co vzdáleně připomíná Amazon.com nebo eBay.com: jinak jim klienti utečou a budou investovat do slibnějšího Nasdaqu. Lidstvo chce být šizeno.

Elektronické bankovnictví a standardy vůbec
V porovnání se vstupem Expandia Banky na trh v roce 1998 se loni nic tak převratného neudálo. EB dokonce ani nemá žádného podobně šikovného následovníka (zatím pouze pár spíš nešikovných epigonů), ale ani ona sama s trošku násilným, i když opět unikátním projektem eCity loni moc neuspěla.

Očekával jsem, že již loni nabídnou některé z dalších bank komfortní elektronické bankovnictví; nestalo se tak, ale protože jsem optimista a věřím v zdravý rozum v těchto bankách, očekávám to letos. Zdravý rozum jde na věc především přes finance: studie, podle které stojí elektronická transakce asi stokrát méně než přepážková, jistě není šéfům českých bank neznámá. Zdá se ale, že tyto ústavy mají nyní jiné starosti, a to jak se co nejúspěšněji prodat: elektronizace českého bankovnictví se odsouvá.

Podobný osud zatím potkal i zákon o elektronickém podpisu. Pečlivě a kompetentně připravená předloha narazila: přece není možné, aby s takovýmto zákonem mohl přijít někdo jiný než náš ÚSIS, a notabene, je už vůbec nemyslitelné, že bychom schválili něco, s čím přijde poslanec jako je ten mladej Mlynář. Jen ať vidí, kdo je ve sněmovně pánem. Parlamentní absurdita pokračuje: zákon neschválen, ale jediná jasná a konkrétní připomínka vůči němu nebyla vznesena: ÚSIS se nezmohl ani na to, zatím ale „exceloval“ v totálně zcestné kampani ve věci problému roku 2000. Přitom (už vás dál nebudeme bizarnostmi tzv. vrcholné politiky obtěžovat, slibuji) jeho šéf nebyl odvolán za tyto své zcestné, ba pološílené skutky, ale za naprosto zástupný, nepodstatný, finančně zanedbatelný a ještě k tomu velmi sporný čin.

Zákon o elektronickém podpisu má na svědomí SPIS, www.spis.cz, čili Sdružení pro informační společnost, které po úvodním váhavém roku začíná vyvíjet všeobecně prospěšnou činnost, tedy všeobecně prospěšnou směrem k podpoře informačních technologií a Internetu. Je to dobře; rodící se průmysl potřebuje tyto organizace. Podobně se po váhavém půlroku probouzí i Asociace pro elektronickou komerci (APEK, www.apek.cz): počet členů už má mnoho desítek, pracovníci Asociace rozsáhle publikují v různých médiích ve prospěch elektronické komerce a konečně se rozběhla i tzv. certifikace elektronických obchodů, usilující o zvýšení důvěry k elektronické obchodování u nás.

Všechno na Internetu je elektronická komerce
Když jsem tuto větu tvrdil před rokem, setkával jsem se s nesouhlasem; dnes už ne. Internetoví podnikatelé všeho druhu začínají chápat, že je nerozumné klást bariéry mezi jednotlivé internetové aktivity: mezi příjmy z prodeje zboží, příjmy z prodeje reklamy a příjmy z prodeje služeb (dnes zejména poskytování Internetu). Pokud chceme někde hledat příčiny megamergeru mezi největším světovým poskytovatelem Internetu, firmou America Online, a světovým mediálním gigantem Time Warner, tak je to právě zde: jedna a jedna jsou tři, spojením obrovské mediální nabídky a obrovského potenciálu internetového poskytovatele vzniká nová kvalita. Mediální gigant ostře bojuje o zákazníka s jinými mediálními giganty; světový poskytovatel takřka nemá konkurenta a denně oslovuje desítky miliónů zákazníků, ale svým způsobem rovněž mele naprázdno: má problém svůj obří vliv zpeněžit.
Diskuze (2) Další článek: Co když to nebude fungovat?

Témata článku: Internet, Zdravý člověk, První zákazník, První případ, Velký nákup, Obrovský příjem, První rok, B2B, Zdravý pár, Nejbližší doba, Zlatá doba, Čertík, Dráp, První hra, Yahoo Finance, Opalování, Shopping, První pohled, První měsíc, Gigantický úspěch, Pohřebiště, První milión, Obrovská změna, Internetová banka, Inet


Určitě si přečtěte

Deset kotev, které i v roce 2020 táhnou Android ke dnu

Deset kotev, které i v roce 2020 táhnou Android ke dnu

** Android existuje skoro 12 let a za tu dobu v mnoha směrech dospěl ** Dnes běží na sedmi z deseti telefonů, ale čemu za to vděčí? ** Našli jsme 10 kotev, které táhnou tento operační systém ke dnu

Karel Kilián | 154

Geniální programátor Edsger Dijkstra: hledal nové postupy a zavrhoval GoTo

Geniální programátor Edsger Dijkstra: hledal nové postupy a zavrhoval GoTo

** Edsger Dijkstra je osobností historie programování ** Vynalezl algoritmus pro nalezení nejkratší cesty v grafu a dostal Turingovu cenu ** Zasloužil se o blízké propojení programování a matematiky

Jiří Nahodil | 13

Nový Apple Macbook Air je levnější, má větší SSD a vrací se k tradiční klávesnici

Nový Apple Macbook Air je levnější, má větší SSD a vrací se k tradiční klávesnici

** Nový MacBook Air opravuje nejzásadnější chyby dosavadní verze ** Dostal lepší klávesnici, výkonnější procesor a 256GB SSD ** Apple navíc snížil ceny

Martin Miksa | 54

Jak nahradit webkameru: jde to telefonem, zadarmo a s lepším obrazem

Jak nahradit webkameru: jde to telefonem, zadarmo a s lepším obrazem

** Koronavirus donutil mnohé zaměstnance pracovat z domova ** V souvislosti s tím vzrostla poptávka po webových kamerách ** Webkameru ale nemusíte kupovat – stačí mobil a aplikace!

Karel Kilián | 13


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest 24 PC zdrojů

Jak využít umělou inteligenci

10 špičkových sluchátek s ANC

Playstation 5 vs Xbox Series X