Rok (levných) akvizicí. Nejméně tři firmy, které jsme byli zvykli vnímat jako určité české rodinné stříbro, mají dnes zahraniční vlastníky. Začala to společnost APP už koncem roku 1997...
Rok (levných) akvizicí. Nejméně tři firmy, které jsme byli zvykli vnímat jako určité české rodinné stříbro, mají dnes zahraniční vlastníky. Začala to společnost APP už koncem roku 1997; při této příležitosti jsem zkusil odhadnout, že signál gigantického amerického fondu rizikového kapitálu bude inspirujícím pro ostatní investory, a odhad mně až překvapivě dobře vyšel. Letošní rok totiž byly pohlceny společnosti PC-DIR, Oasa a FCC Folprecht, všechny za účelem podnikání především v oblasti služeb a informačních systémů, tedy stejně jako APP. Bylo pohlceno i několik menších firem podnikajících např. v distribuci software a hardware, ale ty svým nevelkým objemem celkový obrat příliš nenarušují.
Co je na těchto akvizicích podstatného: je to nízká cena, za kterou byly firmy prodány. Ne vždy byla stoprocentně zveřejněna (bílou vránou byl FCC Folprecht), ale zřejmě se vždy jednalo o zlomek ročního obratu firmy, a to je hodně málo. Pro srovnání – obvyklé akvizice v USA se odehrávají v řádu ročního obratu či v jeho násobcích, například firma Netscape se prodala téměř za desetinásobek ročního obratu. Za zlomek obratu se obvykle prodávají jen firmy distribuční (přesouvající zboží s minimem zisku) nebo firmy v problémech; v naší zemi pak musíme s hořkostí dodat, že se jedná o šikovné firmy podnikající v ekonomice v problémech. Investoři se do zemí východní Evropy zrovna nehrnou, a pokud ano, tak usilují o velmi výhodné koupě – protože vědí, jak to u nás vypadá. Koneckonců, za výprodejovou cenu se prodávají české banky i české průmyslové podniky – o účtech, které kdysi vystavovala ještě dnes kritizovaná Pithartova vláda za Škodu Mladá Boleslav (dnes WV) či Rakonu Rakovník (dnes Procter and Gamble), se jim může dnes jenom zdát.
Zajímavé je, že zahraniční investoři zatím neprojevili zájem o oblast Internetu, možná s výjimkou telekomunikačních firem podnikajících též jako provideři: vnímají trh jako příliš mladý a malý, a čekají, kdo ze současného zmatku vyjde jako vítěz. Mohou totiž čekat, jak dlouho chtějí, na rozdíl od domácích firem, zoufale hledajících finance.
