Technicky vzato ano. Prakticky vzato dnes snad kromě autobaterií nic nepoužívá nabíječku. Přestože lidé stále mají ve zvyku mluvit o "nabíječce na telefon", tak ve skutečnosti většina z nich nikdy žádnou nabíječku neviděla.K telefonu i notebooku dnes dostanete napájecí adaptér. Ten dodává nějaké napětí a má nějaký maximální proud. Stařičké USB adaptéry byly 5V, adaptéry pro notebooky jsou třebas 17.8V. Novější USB adaptéry obvykle implementují nějaký protokol, kterým si zařízení může říci o vyšší napětí nebo proud. Říká se jim "rychlonabíječky", ale ani tohle nejsou nabíječky.Nabíjecí obvody jsou uvnitř zařízení. Výrobce mobilu/notebooku/baterie má nabíjecí obvod ušitý na míru danému zařízení. Měří vlastnosti baterie (napětí, proud, případně úbytek napětí při zvýšení odběru) a podle toho vypočítá, jaké napětí a proud jsou potřeba na nabíjení. Pomocí měniče napětí si pak z toho, co dodává adaptér, udělá to správné napětí a proud.Navíc jsou ty nabíjecí obvody dost chytré a zařízení to využívají. Pokud nějaký mobil rozeberete a budete měřit, co se s jeho baterií děje, tak zjistíte část triků, které výrobci mají. Například že baterie může mít 0 až 100% nabití. Jenže vám to zobrazí jinak: 0% vám to píše ve chvíli, kdy má baterie pořád ještě 20% energie. A 100% vám to píše i ve chvíli, kdy má baterie už jen 95% energie. Takže i když se vám mobil vypne, že je baterie vybitá, tak ve skutečnosti jí stále zbývá 10 až 20%. Takže ji používáním zařízení "dokud se nevypne" nijak zvlášť neubližujete. Podobně s dobíjením - nezačne dobíjet, pokud není baterie alespoň trochu vybitá, takže jí nepřebíjí a neničí ani v situaci, kdy máte mobil na nabíječce pořád. Což by jinak u těch s bezdrátovou nabíjecí podložkou nebo v dokovacích stanicích byl problém. Vám se to projeví leda tak, že vám ze 100% na 99% spadne až po dvou hodinách, zatímco pak 1% ubývá co 30 minut.Další, co ty napájecí obvody umí, je rozhodnutí, jak dodávat energii z více zdrojů. Někomu to přijde samozřejmé, ale v tomhle článku byla pasáž, která vypadala, jako že to autorovi nedochází. Takže jinak: mobil i notebook umí brát energii z napájecího zdroje i z baterie najednou. A umí to přepínat podle potřeby. Podle příkonu ze zdroje a aktuální spotřeby se pak nabíjecí obvod rozhodne, jak tu energii rozdělí. Pokud zdroj nedodává dostatek energie, pak se použije veškerá na běh zařízení a zbytek se bere z baterie. Ta se vám tedy nadále vybíjí, byť pomaleji. Pokud napájecí zdroj dodává mnohem více energie, než zařízení právě potřebuje, a zároveň je baterie aspoň trochu vybitá, pak se jí část použije na dobíjení baterie. Pokud baterie vybitá není, pak se jede jen ze zdroje a baterie odpočívá. Přesto se najdou lidé, kteří sledují stav baterie a jakmile je na 100%, tak zdroj rychle odpojí - logiku to nemá, ale někdo je to tak naučil. A mezi tím je navíc šedá část, kdy zdroj dodává víc, ale ne o moc. V tu chvíli nabíjecí obvody obvykle nenabíjí - vám se to projeví tak, že baterie už neklesá, ale ani se nedobíjí. Nabíjecí obvod takhle zajišťuje, že nabíjení vždy bude probíhat potřebný napětím a dostatečným proudem. Čas od času se to někomu stane a diví se tomu - že měl celou cestu vlakem mobil v nabíječce, ale baterie se ani nehnula.Všechno tohle si ale řídí nabíjecí obvody přímo v zařízení. Napájecím adaptérům je to jedno, ty vůbec netuší jaké baterie v tom připojeném zařízení jsou. Tedy ani jaké by to "vnitřní napětí" mělo být. Zjednodušeně řečeno, ten váš fyzikální zákon by v případě USB nabíječky (5V) a Li-ion baterie (3.8V) nestačil - baterie se zničí dříve, než by se to vůbec začalo nějak "blížit".
