V říjnu to bude rovných deset let, co Microsoft vypustil do světa Windows 7 a s nimi i exotický XP Mode, který měl usnadnit přechod firem z tehdejšího nejrozšířenějšího desktopového operačního systému na světě.
XP Mode byly ve své podstatě virtualizované XPčka, které se spustily v samostatném okně, umožňovaly i bezešvý režim, kdy se aplikace z Windows XP spustila přímo na ploše Windows 7, a co je nejdůležitější, tyto sekundární Windows uvnitř dalších Windows byly zdarma.
XP Mode před deseti lety, aneb možnost spouštění bezplatných Windows XP na Sedmičkách.
Po deseti letech se Microsoft k této technologii vrací, i když účelem je něco jiného. Namísto zpětné kompatibility jde o paralelní desktop, ve kterém můžete provádět nejrůznější lumpárny, když jej totiž zavřete, nezůstanou po nich žádné stopy.
Specialita se jmenuje Windows Sandbox a je součástí několika nejnovějších sestavení betaverze Windows 10 Insider – počínaje verzí 18305. K běhu budete vedle tohoto a vyššího sestavení potřebovat také edici Windows Pro nebo Enterprise (Home kvůli absenci podpory virtualizace Microsoftu nestačí) a v ideálním případě alespoň 8 GB RAM a čtyřjádrový procesor.
Sandbox na betaverzi Windows 10 Pro
Windows Sandbox není ve výchozím stavu k dispozici a budete jej muset aktivovat v Ovládacích panelech v sekci Programy – Programy a funkce – Zapnout nebo vypnout funkce Windows, kde v seznamu najdete nové políčko Sandbox ve Windows.
Windows Sandbox můžete aktivovat v betaverzích Windows Insider. Funkce bude dostupná jen ve vyšších edicích Windows Pro a Enterprise.
Na rozdíl od stařičkého režimu XP nebo obvyklé virtualizace celého operačního systému, jak ji známe třeba z bezplatného VirtualBoxu, si Windows Sandbox po aktivaci nemusí z webu stahovat celý virtuální disk s Desítkami, ale v podstatě si jej vytvoří ze stávajících systémových souborů na vašem počítači.
Sandbox si zbytečně nedrží celý virtuální disk s dalšími Windows, ale většinu systémových souborů sdílí s hlavním operačním systémem. Díky tomu nezabírá tolik místa.
K těm dodá několik vlastních souborů, které by se mohly na vašem PC v průběhu času změnit a poskládá z nich celý separátní desktop. Když pak po úspěšné aktivaci funkce najdete v nabídce Start nového zástupce a spustíte jej, nastartují v okně další Desítky.
Spuštěný Windows Sandbox – prostě další izolovaný desktop v samostatném okně
První start může být o něco delší, ty následující ale na současném laptopu (Core i5, 8. generace) zaberou nejvýše 15 sekund, virtualizace totiž používá snapshotování – uloží si základní stav na disk a ten jen obnoví.
Když okno Sandboxu maximalizujete, přepne se do celoobrazovkového režimu. Horní lišta napovídá, že se používá klient vzdálené plochy od Microsoftu.
Při dalším spuštění na vás vyskočí čistý desktop
Jak už název napovídá, Windows Sandbox je určen opravdu jen k testování (sandbox = pískoviště) a nikoliv k plnohodnotnému používání virtualizovaných Windows, které ostatně nejsou ani aktivované.
Data dostanete z jednoho desktopu do druhého pomocí sdílené systémové schránky
Záměr Microsoftu je tedy zhruba takový, že když stáhnete nějaký program, který budete chtít jenom vyzkoušet, jednoduše spustíte Sandbox, kýžený EXE soubor do něj zkopírujete a spustíte teprve v něm.
Jakmile okno virtualizovaných Desítek zavřete, vše se z RAM zase smaže, takže až Sandbox spustíte podruhé, opět se dostanete do výchozí podoby Windows, ve kterých po předchozí práci nezůstal ani jeden bajt.
Před pár dny přibyla i možnost jednoduché konfigurace sandboxu
V jednom z posledních testovacích sestavení Windows Insider vývojáři přidali i prozatím velmi jednoduchou konfiguraci. Majitelé verze 18342 a vyšší tedy mohou vytvořit jednoduchý textový soubor a ve formátu XML nastavit základní chování virtualizovaných Desítek. Poté stačí soubor uložit s příponou WSB, čímž se promění ve startovací skript. Stačí na něj poklepat a Sandbox se spustí s novou konfigurací.
Kolik RAM si Sandbox vyhradí k běhu? Podle Správce úloh vzroste využití paměti asi o 1,5 GB.
Co můžete v praxi nastavit? Třeba seznam příkazů, které se mají spustit po startu virtuálního desktopu, anebo adresáře hostitelských Windows, které mají být dostupné i v těch virtualizovaných jako sdílené složky.
Takže dejme tomu, že bych chtěl mít ve virtualizovaných Desítkách dostupný adresář C:\Users\Cizek\Sdilene, který se po startu objeví přímo na ploše. Stačí vytvořit textový soubor s příponou WSB v této podobě:
<Configuration>
<MappedFolders>
<MappedFolder>
<HostFolder>C:\Users\cizek\Sdilene</HostFolder>
<ReadOnly>true</ReadOnly>
</MappedFolder>
</MappedFolders>
</Configuration>
Všimněte si tagu ReadOnly, který nastaví sdílenou složku jen pro čtení a zamezí tomu, aby se z virtualizovaného systému cokoliv dostalo do toho hlavního. Když hodnotu změním na false, bude přístup ke složce oboustranný.
Vytvořil jsem si konfigurační/spouštěcí textový soubor s příponou WSB, který do Sandboxu napojí složku C:\Users\cizek\Sdilene
Jak už jsem napsal výše, libovolná data do virtualizovaných Desítek dostanete také skrze systémovou schránku, přičemž v tomto případě je komunikace ve výchozím stavu obousměrná, takže stejně tak můžete cokoliv zkopírovat z virtualizovaného desktopu do toho základního.
Škoda jen, že (zatím) nefunguje pro leckoho svižnější drag&drop a tedy prosté přetažení souboru do okna.
Funguje to, proč ale v Redmondu raději nekoupili Sandboxie?
Windows Sandbox je zatím jen experiment, který, stejně jako třeba linuxový terminál, ocení především zkušenější uživatelé – ostatně i s ohledem na to, že bude funkce dostupná pouze ve vyšších edicích Pro/Enterprise a nikoliv v běžné edici Home, která je dnes na nových počítačích zdaleka nejrozšířenější.
Funkci sandboxu by přitom jistě ocenil i běžný domácí uživatel, který by si chtěl spustit libovolnou aplikaci v jakémsi izolovaném režimu. Přesně to už dlouhé roky umí třeba aplikace Sandboxie, o které jsme na Živě.cz poprvé psali už před dlouhými 11 lety.
Sandboxie na to jde úplně jinak, namísto náročné virtualizace celého desktopu totiž jen přemostí veškeré zápisy aplikace na disk včetně systémového registru. Po jejím skončení se tedy mohou veškeré její stopy snadno smazat.
Sandboxie sice nemusí kvůli nižší úrovni virtualizace ochránit uživatele třeba před viry, nicméně je skvělým pomocníkem pro testování důvěryhodných aplikací, u kterých chceme, aby po jejich odinstalaci v systému skutečně nezůstal ani jeden jediný soubor nebo zápis v registru, protože aplikace bude vše ukládat do falešného systémového registru, který se smaže společně s ní. To umí Sandboxie bravurně.
A právě takový Sandboxie jako integrální funkce Windows 10 by mohl být mnohem atraktivnější a praktičtější než spouštění celého (i když bezpečnějšího) virtualizovaného desktopu.
