IBM 305 byl první počítač s externím diskem. Velký byl jako lednice a vlezlo se na něj necelých 5 MB dat. Podívejte se na krátká videa několika dalších přelomových počítačů a systémů.
Na jakém počítači si čtete tento článek? Bude to nejspíš domácí desktop, notebook nebo chytrý telefon. Jeho cena se bude pohybovat kdesi okolo deseti tisíc korun a jeho procesor zpracuje 60 000× více operací za sekundu než Intel 8080 z roku 1974. Nejnovější telefony s gigahertzovými Cortex A8 procesory budou 4 000× rychlejší, a pokud máte doma výkonnou mašinu s Intel Core i7 (3,2 GHz), máte po ruce výkon srovnatelný rovnou se 153 000 procesory z poloviny sedmdesátých let a s 1 400 procesory Intel 486DX (66 MHz) z počátku 90. let minulého století.
Pojďte se s námi podívat do historie, která se při tomto srovnání může jevit přeci jen poněkud bláznivá, neuvěřitelná, prostě neskutečná. Mějte ale na paměti, že stejně tak se budeme za pár let smát dnešním technologiím a naši vnuci budou jen nechápavě kroutit hlavou – stejně jako my dnes kroutíme hlavou nad děrnými štítky, monochromatickými CRT monitory a legračním uživatelským prostředím těch nejstarších operačních systémů a aplikací.
IBM 305 RAMAC, první počítač s pevným diskem
IBM 305 z roku 1956 sice nepatří k těm nejstarším počítačům na světě, určitě je ale jeden z mála, který se může pochlubit původním instruktážním videem, které se dočkalo dnešních dnů. Počítač disponoval bubnovou pamětí a během šesti let se ho prodalo na tisíc kusů. IBM tehdy zvolilo i zajímavý obchodní model, počítač totiž pronajímala za 3 200 dolarů měsíčně. První počítač si pořídila automobilka Chrysler.
Bubnová operační paměť vypadala jako malá odstředivka. V ose rotace byla umístěna tyč s čtecími hlavami, kolem nichž rotoval plášť s feromagnetickým povrchem, do kterého se zapisovaly bity. Kapacita takové operační paměti byla z dnešního pohledu samozřejmě zanedbatelná – analogie pouhých 2,8 kB.
Je libo 5MB klíčenku? První pevný disk IBM 350 s padesáti magnetickými plotnami
Pak však přišla revoluce, IBM se totiž podařilo vyrobit první pevný disk. Jmenoval se IBM 350 a vlezlo se do něj neskutečných pět milionů znaků – sedmibitových „bajtů“ (7 bitů pro data a jeden řídící bit). Kapacita tedy z dnešního pohledu dosáhla pohádkových 4,4 MB. Nebylo to ale jen tak, disk se totiž skládal z padesáti šedesáticentimetrových ploten a velikostí odpovídal almaře po babičce. Byla to prostě taková malá velká „USB klíčenka“ s 2 000× nižší kapacitou než dnešní spotřební flashdisk.
IBM 305 RAMAC a pevný disk 350
A jak to celé vypadalo, se můžete podívat na slíbeném videu. Omluvte jeho kvalitu, přeci jen se jedná o půl století starou reklamu.
3D grafika z počátku 80. let
Přenesme se nyní v čase o jednu generaci vpřed na přelom 70. a 80. let. Ve Spojených státech zažívají „boom“ malé stolní počítače, které se dostávají nejprve do firem jako pracovní stanice, kde vytlačují kalkulačku, logaritmické pravítko a tužku, později pak houfně zamíří do amerických domácností.
Jak tehdy vypadal software a co dokázaly tehdejší grafické programy? Grafika byla populární a nová, neexistovalo ale ještě žádné jednotné rozhraní. Výrobci si tedy zpravidla psali software šitý na míru konkrétnímu procesoru. OpenGL se mělo objevit až za dlouhých dvanáct let, DirectX pak až s příchodem Windows 95.
Vrchol 3D grafiky na počátku 80. let. Avatar to ještě není
Kdy se poprvé objevily počítačové 3D animace ve filmu? To je docela složité, různé zdroje totiž citují různé hollywoodské filmy. Jednoduché drátěné „wireframe“ animace vyrobené počítačem se objevily už v 70. letech, skutečný „boom“ ale počítačová grafika zažila až v 80. letech.
Macintosh
V redakci se nám před několika dny usadil 27“ iMac, ten první Macintosh z roku 1984 ale vypadal docela odlišně. Z dnešního pohledu nevzhledná šedá krabice se však dočkala obrovské popularity. Uvnitř se skrýval monochromatický devítipalcový monitor s rozlišením 512×342 pixelů, procesor Motorola 68000 s taktem 8 MHz a 128kB operační paměť. Samotný systém a aplikace byly uloženy na 3,5“ disketě s kapacitou 400 kB.
Sbírka reklam na Macintosh, tu nejslavnější od Ridleyho Scotta najdete zde
Na disketu se vlezl kompletní operační systém s grafickým prostředím. To bylo na svou dobu poměrně pokročilé, i když systém samotný, vlastně první generace Mac OS, ještě neovládala multi-tasking.
Macintosh vs. notebook z 21. století
První Macintosh si udržel dobré renomé až do dnešních dnů, ti největší fanoušci ho pak směle srovnávají i se současným hardwarem – třeba z hlediska startu systému. Dnešní procesory jsou desettisíckrát výkonnější, stejně tak složitější jsou ale i programy. Tehdejší programátoři, kteří bojovali o každou CPU instrukci a bit informace, by tedy z dnešního plýtvání výkonem asi neměli dobré spaní.
IBM 5160 XT a Windows 1
Dva roky po uvedení prvního Macintoshe zareagoval Microsoft a představil Windows 1. V praxi se spíše jednalo o nadstavbu DOSu, Windows jej totiž potřeboval k chodu. Grafické rozhraní bylo jednodušší než u Mac OS, a jelikož Apple vlastnil i potřebné patenty, Windows 1.0 nemohl pořádně pracovat s okny.
Takto vypadal Windows na typickém IBM počítači v druhé polovině 80. let
Ve videu najdete Windows 1.04 na starším IBM 5160 XT. Uvnitř se skrýval procesor Intel 8088 s taktem 4,77 MHz, 640 kB RAM, poměrně slušný 20MB pevný disk a CGA grafika. To už se ale vlastně dostáváme do devadesátek a do světa klasických „PCček“, které tehdy zvítězily i na českém trhu a vytlačily celou generaci „osmibitů“.
Jaguar
Nakonec se přenesme ještě o jednu generaci dál, do současnosti. Dnešní nejvýkonnější procesory (pominu-li GPGPU) jsou více než 100 000× rychlejší než ty z počátku 70. let. Nicméně ty nejvýkonnější počítače dneška takových procesorů obsahují rovnou desítky až stovky tisíc. Jedničkou je Jaguar od legendárního výrobce Cray.
Jak se staví superpočítač
Jaguar spočítá 1,7 biliard matematických operací za sekundu a k dispozici má 107 100 000 000× více operační paměti než bubnový IBM 305 RAMAC. Co se diskové paměti týče, inženýři mu nadělili 10PB úložiště – tedy 10 000 terabajtů. Jen připomenu, že k RAMACu jste si mohli dokoupit externí magnetický disk s kapacitou 5 MB a o velikosti dvou automatů na kávu.
Po tomto srovnání mi dáte jistě za pravdu, že je počítačový výkon v čase velmi relativní. Skoro zanedbatelný. Špičkové průmyslové počítače, které posloužily k technologickému rozvoji současných generací, dnes totiž svým výkonem strčí do kapsy kdejaký mobilní telefon. Telefon, který bude mít ve svých útrobách nejméně 1 000× větší úložiště schované do kartičky velikosti lidského nehtu. Dokážeme si vůbec představit, co se do této kartičky vleze za dalších padesát let?