Budoucnost sportování: elektronické sporty

Jako plnohodnotný sport už bylo uznáno mnoho rozporuplných disciplín, které toho s fyzickou sportovní zátěží nemají mnoho společného. Za všechny můžeme jmenovat například oblíbené a mozkové závity trápící šachy. Není proto divu, že i hraní počítačových her je očima mnohých vnímáno jako sportování a začlenění do světových sportovních soutěží je pro ně dalších očekávaným krokem.

O tom, že tzv. progaming, nebo také elektronické sporty, patří mezi zábavu s obrovským potencionálem, a to nejen finančním, se ví už delší dobu. Po celém světě vznikají organizace, média a společnosti, které se této problematice věnují a dokonce i u nás v České republice figurují subjekty, jež si na sebe dokáží bez větších problémů vydělat. Celosvětové turnaje připomínající mistrovství světa nebo Olympijské hry existují už několik let, nyní se však zdá, že se novodobá zábava dostává na další metu. Americká společnost GGL totiž oznámila, že se na letošních Olympijských hrách v Pekingu bude soutěžit i v digitálních hrách. Skok z „ničeho“ rovnou do plnohodnotné olympijské disciplíny by byl samozřejmě přinejmenším šokující, proto se hráči utkají „pouze“ v doprovodném turnaji nazvaném příhodně Digital Games.

Hráči jako bohaté celebrity

Syndrom „uhrovitého teenagera s brýlemi a nulovým sociálním životem“ je nejspíše tím prvním, co většinu z vás napadne při vyslovení pojmu profesionální hráč her. Opak je ale pravdou, i když samozřejmě se několik výjimek najde. Progameři, jak se také profesionálním e-sportovcům říká, naopak platí za velmi silné osobnosti s vysoce vyvinutými reflexy, rychlým rozhodováním a schopností komunikovat s okolím. Mnoho z nich se dokonce stalo nefalšovanými celebritami, které obletují fanynky stejně, jako například hudební hvězdy, s platy, které jim může obyčejný člověk pouze závidět.

Tento fenomén nabírá obrovských rozměrů například v Jižní Koreji, Japonsku, nebo Číně, kde se ty největší hvězdy často vyskytují v televizi v různých talk show, rozhovorech i reality show. Jejich popularita je zde dána především životním stylem tamní mládeže a samozřejmě vysokou oblibou digitálních her, zejména pak strategií jako WarCraft 3 a StarCraft.

Mnoho profesionálních hráčů si rozhodně nemusí na svojí finanční situaci stěžovat. Je to dáno jednak tím, že mají podepsanou smlouvu se svým týmem, který jim platí pravidelný měsíční plat, připojení k internetu, počítač, bydlení a tréninkové prostory, ale samozřejmě i tzv. prize money, tedy výhrami z turnajů a lig. A právě z těchto výher jim proudí poměrně dost vysoké peníze, které sice prozatím nedosahují výše dotace například tenisových nebo golfových turnajů, postupně ale jejich cifry narůstají.

Tak například Nizozemec Sander Kaasjager hrající pod přezdívkou Vo0 si za rok hraní akční střílečky Painkiller dokázal vydělat několik miliónů korun, díky čemuž si zařídil bydlení, mohl pokračovat ve vysokoškolském studiu a ještě mu zbyla pěkná rezerva do budoucnosti. Johnatan Wendel, známý také jako Fatal1ty, už patří k nejúspěšnějším progamerům několik let a jeho jmění se rovněž pohybuje v řádech miliónů amerických dolarů. Nedosáhl toho pouze hraním her, ale také činností s tím spojenou. Vyrábí například speciální herní podložky pod myš, pořádá svá světová exhibiční tour a v neposlední řadě také zaštituje různé hardware výrobky svým jménem.

V asijských zemích si hráči rovněž nevedou špatně, přičemž k tomu všemu se těší i vysoké oblibě u fanynek, které je mnohdy bezmezně obdivují. V přímých televizních přenosech (ať už třeba na MTV nebo specializovaných stanicích) s sebou navíc mají věrné fankluby a roztleskávačky.

  
Progamingové akce doprovázejí různé ceremoniály * Fatal1ty si na svém pseudonymu založil výnosný byznys * E-sportům se nevěnují pouze muži, ale i poměrně dost žen

Bohatá není pouze Chelsea, ale i MYM či SK Gaming

Většina hráčů se sdružuje v týmech, kterým se také často říká klany. Těch po celém světě existuje nepočítaně, přičemž ty nejlepší z nich dokáží svým svěřencům nabídnout opravdu profesionální zázemí. Děje se tak díky reklamně a sponzorům, kteří investují do takovýchto týmů nemalé finanční prostředky. Každý z takových klubů disponuje až několika manažery, jež se o své svěřence starají stejně, jako ty klasičtí sportovní. Hráči se tak mohou plně soustředit pouze na svůj trénink (který se často pohybuje až v řádech osmi hodin denně) a výsledky v ostrých zápasech. Funguje zde dokonalá symbióza, a pokud máte alespoň základní představu o tom, jak to chodí například v takové kopané, buďte si jisti, že progaming na tom není jinak. Pokud tedy například takovou Chelsea sponzoruje Samsung, který si pak na fotbale a nejlepších televizích na jeho sledování založí image, Intel na dresech a webu SK Gaming pak pro fanoušky jasně znamená, že právě tento hardware je tím pravým pro nejlepší herní zážitek.

A že těch fanoušků není málo. Pro představu se stačilo na některém z předchozích ročníků veletrhu Invex podívat do haly, kde se konalo Mistrovství ČR v počítačových hrách. Bezkonkurenčně nejvíce přecpaný interiér a fanoušci přijeli právě kvůli finálovým zápasům ve svém oblíbené hře. A to byla záležitost pouze tuzemská, kde šílenství a profesionalita zdaleka nedosahuje takové míry, jako je tomu v jiných zemích.

 
Hráči v profesionálních týmech dostávají plat, podmínky a zápasy jim sjednávají manažeři a chovají se dle klubových pravidel. Hraní mají jako práci a tráví jí až osm hodin denně

Turnaje, ligy a exotické země

Zdaleka největší pozornost si samozřejmě na svojí stranu získávají různé profesionální ligy a turnaje, které se dělí na dvě skupiny: on-line a LAN. Při těch on-line hráči samozřejmě hrají přes internet z pohodlí domova nebo internetové herny, u těch LAN se pak sejdou na jednom místě. Podle zkušených hráčů se ty pravé kvality projeví až na LAN akci, kdy velikou roli při výsledcích sehraje nervozita, zkušenost a především rovné podmínky pro všechny.

Výhodou LAN turnajů jsou pak samozřejmě tučné prize money, které opět investují pořadatelé a zejména sponzoři, a nemalou roli hraje také prestiž, protože probojovat se na takové klání už není samo sebou a uspějí pouze ti nejlepší.

Mezi ty největší akce, které se těší obrovské mediální podpoře, patří bezesporu World Cyber Games (WCG) a mladší Electronic Sports World Cup (ESWC). Ty se konají vždy jednou za rok a probojují se do nich ti nejlepší zástupci ze všech možných zemí světa a jejich lokálních kvalifikací. ESWC vždy sází na jistotu a celosvětové finále pořádá ve Francii, kam si každoročně najde cestu statisíce fanoušků, kteří pak dokáží při zápasech vytvořit dechberoucí atmosféru. Pro představu to například funguje tak, že se turnaj hraje v klasické hokejové hale, kde je postaveno pódium. Na něm je několik obřích pláten, komentátoři, kamery, novináři a samozřejmě počítače se samotnými hráči. Na ochozech pak sedí fanoušci, koukají na plátna na probíhající zápas, poslouchají komentátora a samozřejmě fandí jako u klasického sportu.

Turnaj WCG je přezdíván také jako olympiáda e-sportů, jíž se také dost podobá. Kromě klasických kvalifikačních faktorů totiž rovněž sází na různé změny lokací finálových klání, takže se hráči podívali i do takových míst jako Singapur, Seattle, Monza, Soul, apod. Ti hráči, kteří se na špici drží několik let, už bez nadsázky objeli doslova celý svět.

 
O atmosféře na světových progamingových turnajích určitě nelze pochybovat. Electronic Sports World Cup je toho jasným důkazem

I v Čechách to jde

Česká republika na tom samozřejmě není z mnoha důvodů tak vyspěle, jako jiné země, avšak i zde má profesionální hraní celkem širokou základnu. Nedá se však hovořit o takové profesionalitě, jako v případě jiných států, kdy hráči mají hraní zároveň jako své zaměstnání. V našich podmínkách hrají spíše studenti, kteří si občasným vítězstvím dokáží přilepšit finanční hotovostí nebo nějakou hodnotnou cenou.

Největším inovátorem, ale také zároveň i dosti „monopolní brzdou“, je společnost ProGamers, která už několik let stojí v popředí veškerého dění. Až s příchodem Daniela Mikšovského, který celý projekt pojal více komerčněji, se však dá mluvit o výrazné profesionalizaci. Pod jeho vedením tak vznikl seriál Mistrovství ČR v počítačových hrách, kdy se hráči po celý rok snaží v on-line kláních a turnajích v hernách po celé republice kvalifikovat na finálovou soutěž na Invexu. Bohužel je z celého projektu cítit komerce mnohem více než jinde a z původních finančních výher a prestižních klání se tak stala více méně klání ve hrách od EA, apod.

Co se tuzemských hráčů týče, není mnoho těch, kteří by se dokázali nějak výrazně prosadit i v zahraničí. Výjimky se však najdou a například Michael Hladík (známý také jako Giacomo) dokázal ve hře WarCraft 3 porazit mnoho předních hvězd a jednu dobu pobíral dokonce i pravidelný měsíční plat. Ve hře Counter-Strike se dokázal prosadit i tým nEophyte, jehož původní sestava pod vedením Viktora Wanliho zabodovala i na World Cyber Games v Jižní Koreji a odvezla si odsud skvělé páté místo. Dočkalo se jí tak přijmutí i od tehdejšího Ministra informatiky, pana Mlynáře. Ta samá sestava pak působila i pod značkou AMD Cyber Team a jako první a poslední v Čechách pobírala měsíční plat a navíc získala „služební“ byt přímo nad týmovou počítačovou hernou.

V současné době na světové scéně nevyniká žádný český hráč nebo tým, snad pouze klan eSuba, kterému se daří ve hře Call of Duty. Tato akční hra však není začleňována do prestižních světových turnajů a zájmu se těší spíše ve střední Evropě.

 
Michael Hladík aka Giacomo je zřejmě nejúspěšnějších českým hráčem * Někdejší AMD Cyber Team disponoval vlastním bytem, hernou a měsíčními platy

Do budoucna bude jistě velice zajímavé sledovat, kam až se e-sporty dostanou. Kromě velikého množství příznivců, kterých samozřejmě postupem času přibývá, zejména pak z řad mladistvých, však takové sportování nesportování vyvolává bujaré diskuze v řadách radikálních odpůrců. Jak se však zdá, vývoj směřuje jasně a například čínská vláda přijala progaming jako oficiální sport. To, spousty dalších faktorů, a doprovodný turnaj na Olympijských hrách zřejmě mluví jasně…