Mechanika ZIP se chtěla stát nástupcem klasických disket. Proč nakonec neuspěla a jak probíhal ten její „příběh“ se dozvíte v článku.
Psal se rok 1994 a kromě vzniku tehdy ještě neznámého kancelářského balíku StarOffice (nynější OpenOffice) byla na trh také uvedena nová ZIP mechanika od společnosti Iomega, která vycházela ze starší (1983) technologie Bernoulli a měla se stát důstojným nástupcem velmi úspěšných disketových mechanik, které později využívaly nejčastěji 3,5" diskety s kapacitou 1,44 MB s rychlostí 125 Kb/s (15,6 KB/s). Jaká tedy byla první ZIP mechanika?
Iomega ZIP-100 se představuje
První ZIP mechanika nesla název ZIP-100 a využívala speciální 3,5" ZIP diskety, které sice pracovaly na podobném magnetickém systému čtení a zápisu dat jako klasické diskety, ale jejich tloušťka i kapacita však byla o poznání větší. První model přišel s velmi nadstandardní kapacitou 100 MB, maximální přenosová rychlost sice byla až 1 MB/s, ale v případě pomalejšího paralelního rozhraní byl průměr kolem 50 KB/s. K dispozici byly interní i externí verze, s čímž souvisí i velká rozmanitost dostupných rozhraní, od paralelního, přes SCSI až po USB.
První a asi nejznámější verze ZIP
ZIP mechanika začala mít předpokládaný úspěch, byla poměrně levná (vzhledem ke kapacitě) a začala se rozšiřovat po celém světě. Protože nabízela relativně rychlé, jednoduché a oproti disketě vcelku bezpečné uložení dat, byla kromě přenosu dat používána i jako zálohovací systém ve firmách a v domácnostech. Bylo jen otázkou času, kdy Iomega uvede nový model s vyšší kapacitou, ten měl však několik problémů, které předznamenaly pomalý ústup od tohoto formátu.
Příchod CD a hromadné žaloby
Nový model přišel s kapacitou 250 MB a samozřejmě vylepšeným designem. Zásadním problémem byla částečná nekompatibilita se staršími 100MB médii, které bylo možné v této nové mechanice spíše pouze číst, zápis na 100MB média byl velmi pomalý a potýkal se například s problémem ohledně formátování. Pro zápis jste tak museli používat hlavně dražší 250MB ZIP diskety.
V roce 1998 se navíc objevilo několik tisíc žalob, kvůli takzvané chybě „Click of Death“, která se týkala problémů s hlavičkami, jež se po nějaké době poškodily a kromě poškození dat a média se projevovaly známým „cvakáním“. Iomega odmítala zodpovědnost, nakonec však spory prohrála a všem majitelům musela vyplatit náhradu.
V té době navíc zažívaly nebývalý úspěch vypalovačky pro CD-R a CD-RW disky a od roku 1999 začaly prodeje ZIP mechanik a samozřejmě i ZIP médií rapidně klesat. Cena v porovnání s pevnými disky či CD byla stále nevýhodnější a nezachránila to ani 750MB verze, která byla uvedena v roce 2002. Nástup DVD a flash disků už byl takřka smrtící, a to především v oblasti mainstreamu.
Poslední model ZIP-750 pro USB 2.0 s rychlostí 7,5 MB/s
Společnost Iomega však existuje i nadále, zůstala věrná podobným produktům, v jejím portfoliu najdete například různé externí disky a řešení pro zálohu a ukládání dat, které však využívají klasické pevné disky známých výrobců. V nabídce dokonce nechybí ani externí disketová mechanika, která snad přežije i další desetiletí. To už však patří takřka výhradně flash diskům, coby jednoduchý, rychlý a především levný způsob pro přenášení dat.
Otázka do diskuze: Měli jste také ZIP mechaniku? Na co jste ji využívali?
