Před 10 lety byl tablet SONICblue ProGear výkřikem moderní techniky, který měl rozšířit nový segment trhu. Proč se tak nestalo?
Ke konci roku 2000 společnost SONICblue oficiálně představila nový produkt, který byl popisován jako přenosné bezdrátové zařízení pro zobrazování informací, v reálu se jednalo „webpad“ (později se přišlo s pojmenování Tablet PC, dnes už spíše pouze tablet), který měl dotykový displej a uvnitř ukrýval klasický počítačový hardware kompatibilní s populární architekturou x86.
SONICblue ProGear
O výrobu tabletu ProGear (SONICblue) se starala společnost FrontPath, přičemž uvnitř se nacházel úsporný, ale nepříliš výkonný procesor Transmeta Crusoe TM3200 na frekvenci 400 MHz (x86). Jeho rozměry jsou 28 × 23 × 2,5 cm a samozřejmě obsahuje dostatečně rozměrný a dotykový (rezistivní technologie) 10,4" TFT (Active Matrix) displej s rozlišením 1 024 × 768, který dokáže zobrazit až 262 000 barev.
SONICblue ProGear s 10,4" displejem
Pevný disk v tomto tabletu má kapacitu 5,6 GB a pochopitelně používá rozhraní IDE. Operační paměť SDRAM má velikost 64 MB nebo 128 MB a integrovaný grafický čip si vystačí se 4 MB paměti. Nechybí integrovaná zvuková a síťová karta, pro bezdrátové připojení je připravena WiFi 802.11b (maximálně 11 Mb/s) a infraport (IrDA 1.1). Základní baterie dokáže tablet udržet v chodu až 3 hodiny (bylo možné zakoupit i větší s kapacitou 3 200 mAh a dvojnásobnou výdrží), přičemž celková hmotnost je pouze kolem 1,6 kg.
Tento tablet byl na svou dobu poměrně unikátní, na přední straně má mikrofon i reproduktor, disponuje 3,5mm výstupem na sluchátka i USB portem. Ovládání je možné nejen pomocí dotykového pera, ale také skrze skrolovací kuličku podobně jako u trackballu. I když přístroj umožňuje natočení na výšku i šířku, je přizpůsoben především pro rozložení na šířku.
Nejdříve se objevil s upraveným operačním systémem Linux 2.4 s podporou zobrazování PDF, Flash či Java materiálů ve webovém prohlížeči Netscape Navigator 4.7. Pro psaní nechyběla ani virtuální dotyková klávesnice i s možností rozeznávání psaného textu. Nejdříve se objevil model ProGear 1000LX (Linux) později pak díky x86 kompatibilitě také verze s tehdejším operačním systémem Windows 98 Second Edition (ProGear 1000SE). V základním provedení byl tablet nabízen ve stříbrné či tmavě šedé barvě.
Co se týče příslušenství, bylo možné přikoupit nabíjecí dok pro externí baterii nebo hub pro další čtyři USB porty, do kterých bylo možné zapojit například klávesnici s myší.
Drahá „hračka“
I přes to, že oproti konkurenčnímu tabletu Fujitsu Stylistic LT P-600 (pouze 7" displej, mírně vyšší výkon ale menší výdrž) nasadil „nižší“ cenu 3 299 USD (tehdy kolem 133 000 Kč s DPH), trh ještě nebyl připraven na tak relativně drahou „hračku“, která primárně slouží pouze pro čtení a zapisování informací a prohlížení internetu. Jeho prodej (stejně jako u konkurenčních modelů) se tedy pochopitelně nedočkal masového úspěchu.
Návrat těchto jednoduchých zařízení probíhá až v dnešní době netbooků, které se už masivně rozšířily především díky nízké ceně a moderním technologiím, které poskytují dostatečný výkon a dlouhou výdrž. Podobné rozšíření se tento rok očekává od nových konvertibilních i klasických tabletů, které postupně využijí i trendu elektronických knih a pohodlného prohlížení internetu pouhým prstem.
Otázka do diskuze: měli jste v minulosti nějaký tablet?
