Zkušený uživatel počítače by měl zvládnout nejen základy programování, ale stejně tak by se měl vyznat v příkazové řádce – textové konzoli. I ta na Windows umí skvělé kousky.
Počítač s Windows můžete ovládat pohybem očí, pohybem ruky, hlasovými příkazy, šoupáním prstu po dotykovém displeji, popojížděním myšáka po stole a nakonec zadáváním klávesových zkratek a bušením do funkčních kláves. Tím zpravidla končí způsob ovládání počítače u drtivé většiny domácích uživatelů, přičemž nejeden fanoušek Linuxu se jen ušklíbne, že mu k tomu všemu přeci stačí jedno jediné černé okénko s blikajícím kurzorem.
Troufám si tvrdit, že toto zažité klišé je zhruba stejně tak pravdivé jako rčení, že co Čech, to muzikant a podobná mytologie. Uživatelsky přívětivé linuxové distribuce dnes s trochou štěstí nevyžadují pokročilejší konfiguraci, a když na to přijde, běžný uživatel beztak bude pátrat dlouhé hodiny ve všemožných diskuzích, poněvadž tomu sám nerozumí. Pokročilý uživatel a systémový administrátor pak umí svůj operační systém skriptovat nehledě na to, jestli se jedná o linuxovou distribuci, nebo Windows.
Zatímco pokročilý linuxový správce se zaštítí znalostí Bashe a Pythonu, ten ze světa Microsoftu se zase vytasí třeba znalostí PowerShellu. Oba si nicméně mohou podat ruce.
Přítomnost textové konzole – příkazové řádky ve Windows se však vyplatí připomenout i obvyklým počítačovým smrtelníkům, kteří jsou zvyklí na myš a hektické klepání po ikonkách. Stejně jako znalost elementárního programování je to totiž další silná zbraň, která dokáže za určitých okolností výrazně zrychlit práci s počítačem a dokonce i zpřehlednit jeho konfiguraci.
Staňte se mistry CMD – příkazové řádky
Pokročilá a volitelná příkazová řádka Microsoftu jménem PowerShell toho dnes umí opravdu mnoho včetně slušného skriptování, nicméně na takové to domácí hraní bohatě stačí i klasický CMD.exe, tedy Command Line – česky Příkazový řádek.
Žádné stínečky, efektíčky a další zbytečnosti. To je příkazová řádka.
Historicky vychází z DOSu a mnozí mu tak dodnes říkají, nicméně fakticky s ním nemá nic společného a pouze přebírá některé jeho příkazy a emuluje některé nástroje (většinou jen na 32bitových verzích Windows).
Stejně jako na Linuxu i na Windows nabízí mnoho systémových programů přístup jak skrze grafickou verzi, tak tu textovou a skriptovatelnou v příkazové řádce. Přiznám se, že ta druhá jmenovaná mi občas připadne jednoduší a přehlednější.
Chci automatické spouštění Outlooku
Krásným příkladem je třeba plánování všemožných úloh, které má počítač provést třeba každý den ve tři odpoledne. Tučňáci mají svůj CRON, uživatelé Windows ale mají stejně vybavený SCHTASKS.
Program schtasks.exe je textové prostředí pro grafický Plánovač úloh. Některé složitější úlohy mohou být pro začátečníka snazší právě v grafickém prostředí, textový program ale zase vytvoří vše naráz jediným příkazem. Výsledkem pak může být úloha, která bude třeba každý týden v úterý ve tři odpoledne spouštět nějaký program, či provádět jiné úkony.
Příklad: Při příchodu do práce zapomínám spouštět Outlook, takže si naplánuji, aby se mi po přihlášení spustil automaticky. Do příkazové řádky tedy napíšu:
schtasks /create /tn SpustitOutlookPoPrihlaseni /sc onlogon /tr "c:\program files\microsoft office 15\root\office15\outlook.exe"
Použité parametry:
- /CREATE – budu vytvářet novou úlohu
- /TN SpustitOutlookPoPrihlaseni – Task Name, tedy název úlohy
- /SC onlogon – Schedule, tedy spouštěč úlohy; v tomto případě okamžik přihlášení
- /TR „c:\....“ – Task Run, tedy program, který má úloha spustit
To je všechno. Jeden příkaz, jedno potvrzení. Tečka. Úloha je připravená.
Nebýt ošklivě dlouhé cesty k programu Outlooku, byl by to opravdu jednoduchý příkaz, který na jednom řádku vytvořil úlohu, která se jmenuje SpustitOutlookPoPrihlaseni a bude se spouštět, jakmile se uživatel přihlásí do Windows.
Podobných spouští jako ONLOGON může být samozřejmě celá hromada počínaje konkrétním časem, periodickým opakováním (každou x. minutu, hodinu, den, týden, měsíc aj.), případně to může být nějaká změna stavu (po spuštění PC, přihlášení k účtu), nebo nakonec nějaká jiná blíže specifikovaná událost. Můžete také připojit jméno a heslo uživatele, pod kterým má být úloha provedena, pakliže se netýká přímo vašeho účtu.
Chci budík, který mě upozorní na to, že padla
Takže ještě jednou. Dejme tomu, že si chci vytvořit úlohu, která každý den v 18:30 přehraje nějaký alarm jako upozornění, že je čas vyrazit z kanceláře domů, respektive na pivo. V tomto případě si pomohu jednoduchým textovým přehrávačem Sounder. Vytvořím tedy takovouto úlohu:
schtasks /create /tn HuraDomu /sc daily /st 18:30 /tr "sounder c:\windows\media\alarm01.wav"
Použil jsem nový parametr:
- /ST – Start Time, tedy čas začátku ve formátu HH:MM
A je to, další jednoduchá úloha čeká na vyřízení
Úloha se tedy bude jmenovat HuraDomu, bude se spouštět každý den v 18:30 a bude volat program sounder.exe, který má jako parametr cestu ke zvukovému souboru WAV z bohaté knihovny přímo v systému. Program sounder.exe jsem umístil do složky Windows, případně ho umístím do jiného adresáře a v konfiguraci (Win+Pause/Break → Upřesnit nastavení systému → Proměnné prostředí) jej zařadím do systémové proměnné Path, abych pokaždé nemusel zadávat plnou cestu.
Chci jednou týdně automaticky mazat Koš
Do třetice ještě jeden příklad. Napíšu si úlohu, která mi bude každý týden v pondělí odpoledne promazávat systémový Koš. Hromadu podobných užitečných kousků umí třeba textový prográmek Nircmd. Stačí ho prostě zavolat s adekvátním parametrem.
Časová úloha by tedy mohla vypadat třeba takto:
schtasks /create /tn VymazatKos /sc weekly /d mon /st 12:00 /tr "nircmd emptybin"
Použil jsem nový parametr:
- /D mon – Day, tedy den v týdnu, ve kterém se má úloha provést (mon = pondělí)
A od tohoto okamžiku se mi každé pondělí v poledne v tichosti vymaže Koš
Jde to i graficky, ale kdo se v tom má vyznat?
Práce s textovou verzí plánovače úloh vám může na první pohled připadat složitá, ale je to opravdu jednoduché. Pro nápovědu stačí napsat schtasks /create /? a zobrazí se vám manuál se všemi parametry pro vytváření úkolů. Pokud chcete znát i další operace plánovače včetně úprav a mazání existujících úloh, napište schtasks /?.
Základní nápověda textového schtasks a modulu pro tvorbu nových úloh
Toto všechno samozřejmě můžete provést i v grafickém plánovači (ve Windows napište do nabídky Start/Metra Plánovat úlohu), ale budete se muset prokousat nepříliš přehledným programem. Jako případný programátor pak přijdete o možnost skriptování – automatizace. Vždyť takový příkaz můžete uložit do běžného textového souboru, dát mu příponu BAT a máte spustitelný skript příkazové řádky, na který pak už stačí pouze poklepat a vše se zpracuje.
Jistě, všechno můžete nastavit i v grafické podobě plánovače, ale nejprve jej budete hodinu studovat, jak se vůbec ovládá...
Hledáme soubor pomocí WHERE
Příkazová řádka Windows disponuje celou plejádou textových nástrojů. Chcete najít soubor? Můžete použít příkaz WHERE.
Nejjednodušší použití vypadá takto: where notepad.
Kdepak asi je?
Program WHERE v tuto chvíli neví, kde má vlastně hledat, použije tedy předdefinované adresáře v systémové proměnné Path. Notepad.exe je v jednom z nich, takže se dozvíte, kde je ve Windows vlastně uložený Poznámkový blok.
Pokud naopak chcete najít všechny obrázky PNG ve vašem uživatelském profilu, napište třeba:
where /r c:\users\jakub *.png
A sakra, toto bude na dlouho. Spuštěný program naštěstí můžet zastavit příkazem CTRL+C
Program rázem začne rekurzivně (parametr /R) procházet všechny vnořené adresáře v uživatelské složce Users\Jakub a soubor po souboru bude zjišťovat, jestli obsahuje výraz *.png.
Roura |
Při takto velkém rozsahu to může chvíli trvat, čili na konec příkazu můžete připojit ještě rouru MORE:
where /r c:\users\jakub *.png | more
Hurá, roura zaplnila obrazovku a čeká, až stisknu mezerník
Roura přesměruje standardní výstup programu WHERE do standardního vstupu programu MORE, jehož účelem je výstup stránkovat. Příkazová řádka se tedy celá zaplní a výpis se zastaví. Stačí stisknout (nebo držet) posuvník a budete se tedy výsledky postupně po stránkách posouvat dál.
Přesměrování > a >>
Co když ale budete chtít tento výstup uložit do textového souboru? V takovém případě poslouží parametry > a >>. Ten první textový výstup uloží do souboru, který přepíše, ten druhý připojí výstup na konec souboru, pakliže v něm už něco je.
Takže když napíšete:
where /r c:\users\jakub *.png > c:\users\jakub\pngobrazky.txt
v příkazové řádce se nic vypisovat nebude, ale po ukončení programu celý seznam najdete v textovém souboru pngobrazky.txt.
Výstup z příkazové řádky jsem přesměroval do běžného textového souboru
Kopírujeme do schránky
U menších výstupů se hodí text přesměrovat do schránky Windows. To oceníte v případech, kdy chcete s výstupem dále pracovat – třeba odeslat výstup programu IPCONFIG technikovi, když vás zlobí internetové připojení.
Pro přesměrování výstupu do schránky opět použijte rouru a program CLIP:
ipconfig | clip
Do příkazové řádky se nic nevypsalo, neboť se to vypsalo do schránky
Tak a teď si schválně v nějakém textovém editoru klepněte na CTRL+V.
Pokud byste chtěli výstup v příkazové řádce kopírovat tradiční cestou označením textu myší, v dialogu Vlastnosti klepněte na kartu Možnosti a zaškrtněte Režim rychlých úprav.
Označení textového výstupu myší pro snadné zkopírování výřezu
Hledáme v textu pomocí FINDSTR a FIND
Windows disponuje desítkami a stovkami vestavěných textových programů a všemožných příkazů. Na konec tedy snad ještě hledání. Dejme tomu, že budete mít obrovský textový soubor. Třeba databázi českých Wi-Fi sítí z projektu Wifileaks, jejíž loňská verze je volně ke stažení z této adresy. Jedná se o rozměrný textový soubor o velikostí bezmála 72 MB, přičemž na každém řádku je záznam o jedné Wi-Fi síti. Celkem jich je v seznamu více než milion.
Jak je hledat? Otevírat takto rozměrný soubor v Poznámkovém bloku může být krajně nepraktické (pomůže rychlý Lister od Ghislera), naštěstí tu ale máme další textový program FINDSTR.
Dejme tomu, že budete chtít v databázi vyhledat všechny Wi-Fi sítě, které mají v názvu slovo Bobik. Pro FINDSTR je to hračka, stačí zadat:
findstr /in "bobik" wifileaks.tsv
To je ale bobíků!
Do textového okénka se prakticky okamžitě vypíšou všechny řádky, které obsahují řetězec „bobik“. Použil jsem dva parametry I a N. Parametrem I dávám programu na vědomí, aby se neohlížel na velká a malá písmena (vyhledá se Bobik i bobik) a parametr N zase na začátku každého vypsaného záznamu napíše číslo řádku ve zdrojovém souboru pro případné snazší dohledání.
No, a jelikož už znáte funkci přesměrování a roury, můžete na konec opět připojit třeba |MORE nebo > nalezenibobici.txt.
Z výpisu se bohužel nedozvím, kolik oněch sítí vlastně je a FINDSTR samotný žádný takový parametr nemá. Mohu ale použít starší vyhledávací program FIND a jeho parametry /C – počet a /I – nerozlišovat malá a velká písmena. Hledání je nicméně oproti FINDSTR výrazně pomalejší; tedy alespoň v takto velikém souboru.
Zjištění počtu bobíků. Je jich 183, ale trvalo to několik dlouhých sekund.
Počítání programu FIND je natolik pomalé, že se vyplatí opět roura. Nejprve vyhledám seznam všech řádků se slovem bobik pomocí FINDSTR a tyto výsledky přepošlu rourou do programu FIND, kde řádky spočítám. Je to sice zdvojené vyhledávání, ale i tak to bude mnohem rychlejší:
findstr /in "bobik" wifileaks.tsv | find /c /i "bobik"
Spočítání bobíků ještě jednou a mnohem rychleji – prakticky okamžitě
Admin
Mnoho systémových operací v příkazové řádce provedete pouze jako administrátor. Windows bohužel nezná nic jako příkaz SU a SUDO ze světa Linuxu, samotný program CMD tedy už musíte spustit s patřičnými právy.
Buď tak učiníte přes kontextové menu nad zástupcem/programem a volbu Spustit jako správce, nebo do nabídky Start/Metra napíšete jednoduše CMD, stisknete CTRL+SHIFT+ENTER a příkazová řádka se rovnou spustí s právy administrátora.
Pokud byste ji chtěli jako správce spouštět ve výchozím stavu, je třeba upravit zástupce. Otevřete jeho dialog Vlastnosti a na kartě Zástupce klepněte na Upřesnit. V novém dialogu pak můžete zaškrtnout, aby se vybraný program vždy spouštěl s administrátorskými právy.
Nastavení zástupce, aby příkazovou řádku pokaždé spouštěl s právy administrátora
Jen připomenu, že k nastavení zástupce libovolného programu v Metru se dostanete přes kontextovou nabídku a volbu Otevřít umístění souboru.
Vtípek na konec: CMD jako linuxový terminál
Zatímco většina linuxových emulátorů terminálu uvozuje blikající kurzor textem uživatel@počítač: aktuální adresář$, příkazová řádka Windows už od dob DOSu uvozuje vstup textem Aktuální adresář>. Typicky tedy třeba C:\>.
Textová konzole na Ubuntu
Příkazová řádka je nicméně tvárná, čili si můžete nastavit naprosto libovolný uvozovací text a to pomocí příkazu PROMPT (nápovědu s možnými makry najdete tradičně na prompt /?).
Dejme tedy tomu, že si budete chtít nasimulovat třeba onen terminál z Linuxu. Pak byste mohli použít něco podobného:
prompt jakub@superpocitac: $M$P $$
A už mám „skoro“ Linux
Toto nastavení není trvalé a jakmile příkazový řádek zavřete, nastavení se smaže. Stačí ale příkaz společně s vyčištěním výstupu pomocí CLS uložit do souboru BAT a vytvořit k němu zástupce, který bude směrovat třeba na cmd.exe /k "c:\windows\upravenycmd.bat".
Upravená příkazová řádka s „linuxovým“ úvodním textem
Svět za zrcadlem
Pamětníci DOSu a zkušení uživatelé a správci Windows se teď možná jen posměvačně ušklíbli a mají na jazyku výtku, že toto všechno přeci všichni vědí – vždyť DOS tu používala celá jedna počítačová generace. Jenže to bylo kdysi dávno v minulém století a znalost textového prostředí pomalu mizí. Troufám si tvrdit, že většina současných domácích uživatelů Windows ani netuší, že se v něm něco podobného vůbec nachází.
Je to docela škoda, jednoduchý textový program může být totiž často snadnější na pochopení a používání než složitá grafická aplikace, ve které marně hledáte to správné tlačítko a položku v menu.
Textové prostředí prý není sexy, ale stejně jako v mém předchozím článku Začněte skutečně využívat počítač. Programujte ho platí, že kdo jej alespoň v základu pochopí a dokáže ocenit jeho přímočarost a rychlost, stane se opravdovým pánem svého PC.
