VMware Fusion, Paralells Desktop nebo VirtualBox? Místo funkcí jsme se zaměřili na jejich výkon a zjistili k čemu se hodí. Má vůbec smysl investovat do drahé komerční aplikace?
Pokud na Macu chcete spustit aplikaci z Windows, můžete sáhnout po druhém fyzickém systému, jenž bude instalován pomocí Boot Campu. Další cestou jsou programy pracující s aplikačním rozhraním Wine. Ty umožňují i bez licence k dalšímu systému spouštět běžné soubory z Windows. Střední cestou je virtualizace, která se kromě spouštění aplikací z Windows hodí i pro experimentování v uzavřeném OS X či zkoušení alternativních systémů. Které ze tří nejznámějších řešení virtualizace na Macu nejlépe využije výkon počítače? To jsme vyzkoušeli.
Tou trojicí je Parallels Desktop, VMware Fusion a VirtualBox. První dva programy jsou komerční a za jejich použití si zaplatíte. VirtualBox vyvíjí Oracle pod GPL licencí a je tedy zdarma. Všechny tři nástroje jsme nainstalovali na testovací Mac a vyzkoušeli jsme, jak si poradí s náloží syntetických testů.
VirtualBox 4, VMware Fusion 7 a Paralells Desktop 10
Za okna co nejméně brzděná
Jak který program funguje si můžete vyzkoušet sami. Funkce jsou ale dost podobné a nijak překvapující. Nás tentokrát zajímalo něco, co hned nezjistíte - který program bude Windows co nejméně brzdit a umožní virtualizovanému systému využít výkon počítače co nejlépe.
Jako testovací stroj jsme použili poslední model Macbooku Air 2014 v konfiguraci s procesorem Intel Core i5-4260U. Jeho základní frekvencí je 1,4 GHz s možností maximální frekvence 2,7 GHz v režimu turbo. Macbook je vybaven 4 GB operační paměti a použité integrované GPU je Intel HD 5000. Jedná se tedy o stroj, který patří mezi nejlevnější v portfoliu Applu a zastupuje tak pravděpodobně většinu jablečných uživatelů.
Virtualizační nástroje jsme testovali na Macbooku Air 2014
Všechny nástroje jsme testovali v aktuální verzích. U Paralells Desktop to tedy byla verze 10.1.2, VMware Fusion jsme nainstalovali ve verzi 7.1.0 a VirtualBox ve verzi 4.3.20. Do všech nástrojů jsme nainstalovali systém Windows 8.1 s posledními aktualizacemi. Pro otestování jsme použili benchmarky 3D Mark 06, PCMark 8, GeekBench a benchmark vestavěný v komprimačním nástroji 7-Zip. Nakonec jsme ještě změřili rychlost kopírování z hostitelského systému do virtuálního a naopak.
Virtuální stroje měly nastaveny tyto parametry – 4 procesorová vlákna, 3 GB operační paměti a 512 MB paměti pro GPU. Při běhu testů jsme všechny nástroje přepnuli do běžného uzavřeného režimu, kdy se virtuální systém zobrazuje ve vlastním okně. Všechny aplikace se totiž umí více či méně integrovat do hostitelského systému v bezešvém módu. Ten by však mohl negativně ovlivnit výsledky. Zároveň byly aplikace přepnuté do celoobrazovkového režimu s nativním rozlišením 1440 × 900 bodů.
Takto vidí Windows 8.1 virtuální stroj
