Autor by se měl informovat u zasvěcených, ne psát věci, které jsou úplně mimo: "Od úloh v rámci lineární algebry se většina superpočítačů přesunula k mnohem komplikovanějším výpočtům z oblasti parciálních diferenciálních rovnic."
Ono jaksi lineární algebra asi v 99% případů slouží k řešení parciálních diferenciálních rovnic (PDE). Veškerý popis kontinua se opírá o PDE (zbytek - ve fyzice a technice - jsou diskrétní úlohy typu molekulární dynamika) - např. výpočty proudění (letadla, lodě), počasí (proudění plus stavové změny a pád dalších rovnic), elektrických polí, statické a dynamické výpočty (mosty, budovy, konstrukční prvky). No a protože přímo umíme řešit jen lineární soustavy, tak se PDE upravují tak, aby se hledání řešení formulovalo jako řešení soustavy lineárních rovnic (mluvíme o soustavách s počtem rovnic (neznámých) rutinně v řádu milionů a více) - najděte si něco o Ritzově metodě, to je jedna z prvních formulací, případně metodě konečných prvků či konečných objemů.Těch rovnic je spousta, často je třeba hledat řešení iterativně a proto jsou potřeba ty superpočítače. Odhadoval bych, že velké počítače se na řešení problémů lineární algebry jako takových používaly tak v 50. letech.
