Využívání P2P sítí tvoří součást každodenní internetové reality tisíců z nás. Málokteří však vidí dále, než za rozhraní svého klienta. Podívejme se za oponu české DirectConnect scény a představme si zákulisí fungování DC sítě.
„Vše, co jste chtěli vědět o DC, ale nikdo vám to nechtěl říct.“
Síť DirectConnect. Služba desítkám tisíc zájemců o výměnu dat po celém světě. Přestože je její neuživatelská, tedy administrátorská a operátorská komunita fragmentovaná podle jednotlivých hubů či jejich sítí, ve většině případů zůstává uzavřena vůči své uživatelské obci. Do svého středu a svého know-how zřídka vpouští širší veřejnost. Nyní však máte velmi dobrou příležitost tuto bariérou poodhrnout a dozvědět se o dění za kulisou vlastního DC klienta.
|
Největší mýty DirectConnectu |
|
DirectConnect (DC) je totéž co DC++.
Není. DirectConnect je název sítě. DC++ je název jednoho z nejrozšířenějších klientů, odvozený od názvu použitého programovacího jazyka (C++).
Podvádět při sdílení a odpojovat při odesílání dat je znakem frajerství.
Není. Kdyby to dělali všichni, nikdo nic nestáhne. |
Jak funguje DirectConnect
DirectConnect je centralizovaná P2P (peer-to-peer) síť tvořená stovkami centrálních serverů (hubů) a desetitisíci na ně připojených klientů. Huby mezi sebou většinou nijak nekomunikují, proto každý klient může stahovat pouze od ostatních klientů na stejném hubu. Vyměňovaná data pak v duchu P2P putují přímo mezi dvěma klienty a neprochází hubem. Z toho plyne, že čím více a čím kvalitnějších dat uživatelé sdílí, tím větší mají všichni šanci na to, že se svým stahováním budou spokojeni.
Celá režie, tedy veškerá komunikace klientů s hubem i mezi sebou s výjimkou přenosu souborů, probíhá prostřednictvím čistě textového protokolu. To znamená, že DC je velmi nebezpečné z hlediska možnosti vystopování jednotlivých uživatelů a prokazování jejich činnosti v síti. To však vyvažuje výhodami, které nabízí ve srovnání s jinými P2P systémy. Za zmínku stojí na většině hubů fungující chat, kde uživatelé najdou radu i zábavu, nebo dobrá dostupnost raritních souborů.
Za vším hledej člověka
O chod hubů se starají administrátoři a operátoři. Administrátor je člověk, který je vlastníkem hardwarového vybavení hubu a zároveň plátcem konektivity. Pro svůj hub vybírá operátory, kteří se pak starají o samotný chod hubu. Radí a pomáhají uživatelům a kontrolují dodržování pravidel. Operátoři jsou stejně jako uživatelé jen lidmi. Proto nejsou neomylní. Často se musí řídit svými instinkty a neubrání vlastním náladám. Přesto je jejich práce nenahraditelná.
Vlastnit hub je drahý koníček
I v DC síti je technika pouze nástrojem. Hub není nic jiného, než síťový server. Na jeho výkonu a rychlosti připojení závisí množství lidí, které se k hubu může v jeden okamžik připojit. Náročnost na hardware a konektivitu stoupá exponenciálně s počtem uživatelů. Pro pohodlný provoz hubů s deseti tisíci uživateli bez výrazných omezení četnosti vyhledávání apod. je potřeba drahý a výkonný server, osazený procesorem o výkonu, který bude ekvivalentní Pentiu 4 3GHz HT se 4 GB operační paměti.
V závislosti na aktivitě uživatelů je pak zatěžováno i připojení hubu. Největší světové huby využívají konektivitu o rychlosti 1 Gb/s. Okamžité přenosy rychlostí přes 30 Mb/s nebývají žádnou výjimkou. Za měsíc dosahují desetitisícové huby přenosů kolem 15 TB dat. To je množství, za které si poskytovatelé serverhousingu v ČR účtují i desetitisícové částky. Provoz hubu je proto nákladnou záležitostí.
Desítky tisíc korun stojí server a jeho vylepšování či údržba. Značné náklady plynou z poplatků za připojení k internetu. Provozovatelům hubů se vložené náklady většinou nevrací a provoz je tak hluboce ztrátovou činností. Proč to tedy administrátoři dělají? U většiny z nich je to prostou potřebou dělat něco pro komunitu, přestože ta si to obyčejně příliš neuvědomuje a možnost připojení k hubu považuje za své právo, nikoliv dar či výsadu. Z toho pak plyne i neochota mnohých uživatelů na provoz hubů přispívat.
Pravidla hubů a práce operátorů
Aby na hubech bylo co stahovat, a aby uživatelé zachovávali elementární mezilidskou slušnost při vyjadřování na chatu, mají huby pravidla. Kdyby pravidla hubů nezakazovala sdílení určitých typů souborů, byly by huby plné zbytečných dat typu domácích videí a dočasných souborů Windows. Taková data by nikdo nestahoval.
Vlastností české DC scény je podvádění ve sdílení z důvodu špatné konektivity. Penetrace skutečného broadbandu je ve srovnání s západní Evropou nízká, linky jsou často negarantované. Mnohým uživatelům upload významně zpomaluje download a v neposlední řadě se projevuje mnohými poskytovateli používaná politika férového využívání sítě (FUP), kdy překročení určitého množství přenesených dat vede ke zpomalení připojení nebo k tarifikaci nadlimitních přenosů. Operátoři mají k dispozici celou řadu technik ke kontrole dodržování pravidel.
Většina operátorů využívá speciální modifikace klientů. Ty obsahují automatizované funkce pro kontrolu seznamů souborů podle předdefinovaných pravidel. Tímto způsobem lze nacházet např. falešné soubory, kterými se uměle zvyšuje velikost sdílení. Obyčejně jde o dobře komprimovatelné soubory, které na NTFS diskovém oddílu reálně zabírají několik MB, ale tváří se jako mnoho GB dat. Jejich obsah je k ničemu a rozhodně není tím, za co se dané soubory vydávají. Automatickou detekci ilustrují přiložené obrázky, na nichž je v akci vidět operátorský klient Zion++ [TiCoEd]. Zde však možnosti operátorů nekončí.
Automatická detekce: Velikost sdílení zabanovaného uživatele byla dělitelná celým Megabajtem
Kdopak nám to sdílí 250 dílů „Tak jde čas“, každý o 1B větší, než předchozí?
Automatická detekce klientů uživatelů
Nastavení možností detekce: Kontrola dat posílaných klientem, detekce druhu klienta, kontrola seznamu souborů
Automatický detektor informací, které o sobě hubu posílá klient
Namátkovým výběrem uživatelů, jejichž přezdívka nebo velikost sdílení vyjádřená v Bajtech působí podezřele (přezdívka "T`&#ta^", velikost 9999999999 B), může být kontrola dodržování pravidel také velmi efektivní. Použití různých technik záleží na zkušenostech operátora. Ti nejznalejší vytvářejí vlastní pravidla pro detekci různých klientů na základě analýzy síťových paketů a například pořadí jednotlivých textových příkazů DC protokolu v nich.
Při porušení pravidel má operátor možnost odepřít uživateli přístup k hubu udělením banu. Zkušený operátor dokáže při dostatku času zjistit i ta sebelépe zamaskovaná porušení pravidel. Komunita administrátorů, operátorů a často i autorů jednotlivých DC klientů je obvykle poměrně úspěšná v boji proti zveřejňování speciálních nástrojů, které by podvody při sdílení zjednodušovaly. Na to navazuje fakt, že podvedení pravidel hubu není důvodem k sebeuspokojení, tedy jeden ze tří největších mýtů DirectConnectu.
