Ohledně diakritiky mluvíte o latince, u jiných jazyků a písem to ale může být úplně jinak. Arabština některé znaky vyloženě skládá, mění se psaní stejné hlásky podle umístění ve slově atd. Tam tedy není nutné mít znak nakreslen celý, ale skutečně se postupně skládá.Jinak samozřejmě u latinky jsou znaky nakresleny jako celek, nicméně platí, že pokud napíšete c + caron (nebo caron + c, pořadím si nejsem jist) a budete to mít zapsáno na dvou samostatných pozicích, měl by daný program být schopen automaticky zobrazit znak ccaron, tedy č. Stejně tak se pracuje volitelně s ligaturami (slitky) více znaků, nejznámější jsou fi a fl, ale existuje jich spousta (Th, ffi, st a spousta dalších), záleží na tom, jak je rozkreslí tvůrce písma a jak je samotné písmo definováno. Zejména u různých renesančních písem to bylo velmi oblíbené, stejně tak u skriptů (koneckonců naše klasické psané písmo tvoří ligaturu pro každé celé slovo). V textu jdou tedy znaky samostatně, ale na výstupu se zobrazí slitek (který je mimochodem definován v unicode samostatně).Ale zpět k diakritikům - to, že je dokážete samostatně zobrazit, z nich ještě nedělá plnohodnotný znak (character), alespoň dle definice unicode. Ale pokud chcete ještě další příklady "neznaků", tak to jsou např. sekvence, které mění směr textu - např. ve zmíněné arabštině, která je psána zprava doleva, je sekvence, která je před a za čísly, které se píší zleva doprava (měly by být na pozicích 061C a 200F).Unicode je docela úžasný chaos, kde pochopit celou specifikaci je asi nad síly jakéhokoli jednotlivce. Je ale úžasné, že takový jednotný standard existuje a opravdu ve většině případů funguje.