Vědci ze Stanfordu a izraelského výzkumného a simulačního centra Rafael publikovali studii, ve které se věnují experimentálnímu lokalizačnímu systému, který je založený na odhadu polohy podle spotřeby elektrické energie. Ta je pochopitelně kolísavá a záleží na tom, jaké aplikace jsou zrovna spuštěné. Pokud ale dokážete odfiltrovat spotřebu jednotlivých aplikací (v tomto případě nežádoucí šum), zbyde už jen spotřeba samotného mobilního spojení, které je kolísavé v závislosti na kvalitě signálu.
Spotřeba dvou různých telefonů Nexus 4 a Nexus 5 na stejné trase. Křivky si jsou velmi podobné a tedy korelují s postupným přechodem mezi různými mobilními vysílači. Z dat by šlo vytvořit model, který by na základě znalosti vysílačů a dat o spotřebě dokázal interpolovat polohu, každé místo má totiž trošku jiný a relativně unikátní profil spotřeby elektrické energie.
No, a jelikož kvalita signálu odpovídá naší konkrétní poloze, šlo by s trochou matematického kumštu i z charakteru spotřeby detekovat, kde se asi telefon nachází. Taková hypotetická aplikace by k chodu nepotřebovala žádná speciální práva pro zjištění polohy (GPS, Wi-Fi, BTS). Postupně by sledovala spotřebu energie a porovnávala ji buď se svou interní databází, nebo posílala data někam na server, který by data porovnal se svým modelem a vypočítal nejpravděpodobnější polohu na základě znalosti sítě mobilních vysílačů.
Účelem studie samozřejmě nebyla žádná konkrétní aplikace. Šlo pouze o praktické potvrzení této techniky – proof of concept – a ukázku toho, že i ty zdánlivě nezneužitelné informace lze poměrně chytře zpracovat třeba tajnými službami.