Vědci z univerzity v Bristolu vymysleli novou baterii, která je zajímavá už jen svým způsobem výroby.
Opotřebované grafitové regulační tyče z jaderných elektráren obsahují radioaktivní izotop uhlíku C14. Jedná se tedy o nebezpečný radioaktivní odpad. C14 je přitom hlavně na povrchu tyčí. Při zahřátí se C14 začne odpařovat. Z těchto radioaktivních výparů se dá vyrobit diamant. Uměle vytvořený diamant přitom při vystavení radiaci vytváří elektrický náboj. No a protože tento diamant je sám radioaktivní, je sám o sobě zdrojem energie. Aby byl neškodný pro okolí, překryje se tento diamant další diamantovou vrstvou z už neradioaktivního uhlíku.
Výsledná čistě diamantová jaderná baterie je potom pro okolí neškodná, podle autorů vyzařuje tolik záření jako banán. Protože je ale jaderná, má velkou výdrž. Na 50 procent energie se dostane za 5730 let, což je poločas rozpadu C14.
Diamantová baterie se tak může chlubit extrémní výdrží, současně ale nenabídne tolik okamžité energie. Alkalická AA baterie má energetickou hustotu 700 Joulů/gram a vybije se za den, jeden gram diamantové baterie dá za den jen 15 Joulů. Diamantová baterie ale za 5730 let nabídne celkem 2,7 TerraJoulů.
Už dnes se podobné radioaktivní baterie používají v satelitech, kde je potřeba extrémní výdrž a požadovaná spotřeba se dá stlačit dolů. Diamantová baterie by ale umožnila použití v implantátech v lidském těle. Tedy v podmínkách, kde je potřeba dlouhá výdrž a baterie se nedají moc dobře vyměnit.
V Anglii se za léta používání v jaderných elektrárnách nashromáždilo na 93 tisíc tun tohoto grafitového odpadu. Na pár diamantových baterií tedy bude určitě materiálu více než dost.