Business Software Alliance, noční můra každého softwarového piráta, má u nás pro svou útočnou mediální politiku nechvalně známou pověst. Je svět ale opravdu tak černobílý?
Když nechvalně proslulá organizace BSA (Business Software Alliance) vydala nedávno svou výroční zprávu, podle které je v průměrném českém počítači 39 procent kradeného softwaru, rozpoutala se v diskuzi pod naším článkem hotová bouře názorů.
BSA hledá nejen jménem Microsoftu softwarové piráty
BSA vznikla v roce 1988, dnes působí v osmdesáti zemích světa a v mediální a právní rovině zastupuje čtyřicítku firem včetně společností Adobe, Apple, Microsoft, Corel, Symantec a IBM, které jsou zajímavé především z hlediska domácího uživatele, produkují totiž software, který, v případě platformy Windows, najdete prakticky na každém počítači. Zajímavější je ovšem činnost aliance, BSA se totiž zaměřuje na potírání pirátského softwaru (a osvětu toho legálního) ve firemní i domácí sféře a to mnohdy poměrně kontroverzními způsoby.
Nejvíce se podle IDC v letech 2006 a 2007 kradl software na východ od Aše
Velké kritice se těší také samotné právní postavení Business Software Alliance v České republice. BSA zde totiž nepůsobí jako právnická osoba, ale jako mediálně-právní zástupce centrály pro střední Evropu v Londýně. Právní forma jakékoliv organizace je v tomto kontextu ale zcela irelevantní, ostatně příslušné pravomoci má pouze Policie České republiky. Laicky řečeno, je přeci jedno, jestli u nás proti softwarovým pirátům bojuje skupina mediálních odborníků a právníků, nebo tatáž skupina s registrací na MVČR.
Pohádka o zlém podnikateli
Proč je BSA natolik neoblíbená? Asi nejtypičtější odpovědí by bylo poukazování na formu boje se softwarovými piráty, který dle mnohých připomíná pomyslného slona v porcelánu. Doslova lidovým folklorem se pak v průběhu let stal za uši přitažený filmový spot, který rekonstruuje nebohého živnostníka, který má v zásuvce několik vypálených CD-ROMů a jehož pak odvádí policejní příslušník jako nebezpečného recidivistu k výslechu. Pokud vám toto video uniklo, najdete ho třeba na videoportálu Google Video. Své by jistě mohli říci i ti, kterých se podobný policejní zásah dotkl přímo a než vyšlo najevo, že je vlastně všechno v pořádku, jejich podnikání bylo na pokraji krachu.
Pokud potkáte tyto pány, raději zrušte letní dovolenou
BSA u nás nakonec nemůže být oblíbená ani z toho prostého důvodu, že hlásá cosi, co je nelibé nejednomu uchu. Že ve svém počítači občas najdeme nějaký ten ne zcela legitimně pořízený software je prostě fakt, který nelze formálně vyargumentovat. Kdejaký středoškolák má dnes na svém počítači Adobe Photoshop CS3, ve kterém provádí elementární úpravy fotografií, ačkoliv by klidně mohl použít některý z volně dostupných programů. Pirátství se ale samozřejmě neprojevuje pouze u softwaru řádově za tisíce a desetitisíce korun, ale i u programů za pár stokorun. To je ostatně případ třeba souborového manažeru Total Commander. Kolik domácích uživatelů si pořídí licenci a kolik z nich jednoduše posledních více než patnáct let kliká na jedno ze třech číslic „1 2 3“? Poměr je myslím zřejmý, byla-li by totiž správná ta první možnost, Christian Ghisler, autor oblíbeného TC, by byl nepoměrně bohatším mužem, než jakým ve skutečnosti je.
Je pirátský software stejně nebezpečný jako krádež auta?
Obvyklým argumentem je, že přece nemohu způsobit autorovi softwaru žádnou škodu, když bych si jeho program ve skutečnosti nikdy nekoupil. Takový Adobe Photoshop není auto, které když ukradnu, bude někde chybět. Naopak takový Adobe Photoshop mohu stahovat třeba každou hodinu a projeví se to pouze na statistice stažení, samotný editor fotografií a bitmapové grafiky ale nikam nezmizí, je to jen hromada nul a jedniček.
Nejvíce se u nás podle BSA krade v Praze
Jan Hlaváč, tiskový mluvčí BSA v České republice, má ale v případě této paralely jasno. Podle něj sice Photoshop skutečně nezmizí, teoreticky vyčíslitelná škoda ale prý opravdu vznikne. Tvrdí totiž, že byste si mohli koupit nějaký jiný řádově levnější produkt, třeba české Zoner Photo Studio, ale protože používáte Photoshop, nemáte to zapotřebí. A to se nakonec týče i open source. Pokud budete používat nelicencovaný Photoshop, nestáhnete si třeba oblíbený GIMP. A jak už to ve světě chodí, populární domácí open source, tedy třeba onen GIMP, který se nepoužívá, nemůže získat ani finanční prostředky od dárců a sponzorů a brzy zanikne. I zde tedy přeneseně způsobíte ekonomickou škodu.
Jak organizace BSA dospěla k 39 procentům?
Vraťme se ale k počátku naší úvahy. Mnoho čtenářů nesouhlasilo s výsledky analýzy a ptalo se nás na metodiku, podle které BSA k takovým výsledkům (39 % kradeného softwaru v ČR) dospěla. Zeptali jsme se tedy toho nejpovolanějšího, Jana Hlaváče, a dozvěděli jsme se následující.
Jak jistě víte, statistiku zpracovává pro BSA analytická společnost IDC a zvolená metodika je používána v nezměněné formě již pátým rokem, aby bylo možné výsledky porovnávat. Princip je jednoduchý. Z dostupných dat analytici IDC zjistí, kolik se v jednotlivých zemích prodalo běžných počítačů. Následně se podobným principem zjistí množství prodaných licencí nejpoužívanějšího softwaru. Pro tyto účely byl vytvořen pomyslný košík nejčastěji instalovaných programů včetně operačního systému, kancelářských aplikací, nejrůznějších doplňků i her. Rozdíl mezi množstvím prodaných strojů a softwaru tvoří pak podle IDC počítače bez jakéhokoliv softwaru, tedy počítače s pirátskými programy.
Schéma metodiky výpočtu míry pirátského softwaru na počítači podle IDC
Zvídavý čtenář jistě namítne, že přeci může používat třeba bezplatný Linux nebo legálně získaný operační systém Windows, na kterém má samý bezplatný software, za který nemusel utratit ani korunu. I na tyto případy s rostoucí oblibou tohoto segmentu trhu IDC myslí. Open source a freeware obecně je totiž z hlediska analýzy považován za placený software v ceně 0 Kč. Údaje o prodejnosti pak IDC získává od distributorů, místních analytiků a z modelových situací.
Pirátský software je krádež, občas ale i dobrá reklama
Současný digitální svět se se softwarovým pirátstvím ještě dostatečně nevyrovnal. Projevuje se to náladou na obou stranách pomyslné barikády. Legislativa je chatrná, občas si neví rady, jak zacházet s pojmy, které doposud neznala, BSA i jiné organizace zase volí cestu zastrašování, politiku silných slov, občas i výhružek a úsměvných teorií o dětech, které si šířením pirátských programů vydělávají na drogy a zapojují se do teroristických skupin (podle americké IFPI).
To se samozřejmě nelíbí uživatelům, kteří jsou mnohdy vhazováni do jednoho pytle se skutečnými piráty, pro které se stalo šíření ilegálně získaného softwaru skutečným živobytím. Vědomé používání pirátského softwaru je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a legislativou mnoha zemí. Na druhou stranu je to paradoxně i určitý barometr oblíbenosti. Software, který se krade, jakkoliv to může znít podivně, se pravděpodobně těší velké oblibě a autorovi dělá jednoznačně pozitivní reklamu. A existuje ještě jedna hypotéza. Pokud se průměrný středoškolák dostane zadarmo k pirátskému softwaru, se kterým se naučí pracovat a oblíbí si jej, možná dá později ve své firmě přednost právě tomuto programu – ovšem již s legitimně pořízenou licencí. Možná i to je odpověď na kardinální otázku, proč je dnes Microsoft Windows nejrozšířenějším operačním systémem na světě.
Webové stránky Business Software Alliance
Tento článek byl napsán na domácím počítači v legálně získaném operačním systému pomocí jednoho open source kancelářského balíku.
