V Soulu je smutno. Obří jihokorejská firma dostala od amerického antimonopolního úřadu jednu z největších pokut v historii. Musí uhradit 300 milionů dolarů za uzavření dohody o cenách pamětí DRAM. Tajnou dohodu Samsung realizoval spolu se svými konkurenty v letech 1999 až 2002.
Samsung nebyl jediným potrestaným. Byl však soudem označen za „konspirátora“ celé akce a dostal tak největší trest. Další viníci, jako je německý Infineon (dříve část Siemensu) a jiný jihokorejský producent Hynix, dostali o něco menší pokuty, nicméně rovněž velmi vysoké. Hynix hradí 185 milionů dolarů a Infineon 160 milionů.
Navíc byli přímo potrestáni čtyři vysocí manažeři Infineonu, jednak pokutami a jednak vězením. Pátá osoba, která šla do vězení, byla z firmy Micron Technology, tedy z další společnosti, která se kartelu také zúčastnila.
Přiznání viníků
Případ je výjimečný i v dalších ohledech. Je jedním z prvních, ve kterém bylo celé kartelové schéma podrobně zveřejněno a publikováno; obvykle soud detaily nepublikuje. Šlo v tomto případě o údajně pevně a písemně uzavřenou dohodu, jejíž součástí bylo i pravidelné informování konkurentů o prodejních cenách, o chování odběratelů a podobně – tedy zjevné naplnění nepovoleného kartelu.
Zajímavé rovněž je, že se všichni obvinění přiznali. Z toho se dá vyvodit, že jim antimonopolní soud dal na vybranou – buď se přiznat a uhradit menší pokutu, nebo se bránit a vystavit se riziku pokuty daleko větší v případě prohraného sporu.
Měří se všem stejným metrem?
Není pochyb, že podobné kartely jsou nezákonné a mají být trestány. Přece jen však překvapuje výše pokuty, která je opravdu enormní. Rovněž se lze tázat, zda by americký soud rozhodl podobně bryskně a jednoznačně, kdyby se jednalo právě o americké společnosti.
V tomto případě totiž šlo o jednoznačný spor „USA vs. Svět“. Poškozenými byly právě americké společnosti, jako je Dell, HP, Apple a IBM, jakož i menší americký chipmaker Rambus. „Škoditelé“ zase pocházeli výlučně z jiných zemí. (Micron je sice z USA, ale pokutu nedostala firma, pouze zaměstnanec, který se údajně snažil skrýt dokumenty odhalující kartelový čin.)
Můžeme klidně vzpomenout jiné žaloby amerického antimonopolního úřadu proti (americkým) firmám z oblasti informačních technologií. Tyto žaloby po mnohaletém projednávání skončily… víme kde.
Ceny jako na houpačce
Kartel je kartel, ale je vhodné si připomenout neobvyklá specifika trhu polovodičových výrobků. Na něm se poptávka vlivem sezonnosti i díky dalším produktovým cyklům pohybuje jako na houpačce, zatímco nabídka (výroba) je stabilní.
Fabriky (chip foundries) jedou na nepřetržitý výkon, neboť jejich výstavba stojí miliardy dolarů – zhruba tolik jako velká automobilka. Poté, co je továrna v provozu, už funguje za poměrně malých provozních nákladů. Jak se populárně říká, na jednom konci se do ní sype písek a z druhého padají křemíkové čipy.
Ceny polovodičových výrobků tak jsou jako na houpačce. Výrobci vždy část cyklu prodávají pod náklady (lepší je alespoň trochu amortizovat prvotní investice než továrnu zastavit a neamortizovat nic). Teprve v druhé části cyklu vydělávají.
„Kartel“ se tak v této cyklické ekonomice dá chápat jako domluva typu „neprodávejme aspoň pod náklady“. To už nezní tak zločinně jako nasazení enormně vysokých cen a docilování neférových zisků. Polovodičoví výrobci jsou vlivem obrovského kolísání cen totiž ziskoví poměrně málo.
