V současné době kvete obrovská spousta rostlin, ale dříve tomu bylo jinak. Evoluční původ květů je nicméně zahalen tajemstvím – předpokládá se, že všechny tyto fascinující orgány jsou odvozeny od jediného společného předka.
Tato „pramatka kvetoucích rostlin“ se na Zemi pravděpodobně vyskytovala někdy před 250 až 140 miliony let. Tedy v době, kdy naše planeta byla teplejší a její atmosféra obsahovala více kyslíku i skleníkových plynů než dnes.
Problém spočívá v tom, že na rozdíl od dinosaurů nezanechala žádné stopy. Květy jsou příliš křehké a pravděpodobnost jejich fosilizace je tak malá. V tomto konkrétním případě bychom navíc potřebovali najít zkameněliny staré minimálně výše zmíněných 140 milionů let.
První květ připomínal květ magnólie (Foto: Hervé Sauquet & Jürg Schönenberger)
Navzdory tomu se mezinárodní tým botaniků rozhodl, že podobu tohoto společného předka zkusí zrekonstruovat. Vycházel přitom nejen z některých (mladších) fosílií, ale i z analýzy charakteristik cca 800 jeho potomků. Ze vzájemného porovnávání podobností a rozdílů mezi příbuznými kvetoucími rostlinami je totiž možné odvodit vlastnosti jejich nedávných předchůdců – a takto se lze postupně propracovávat hlouběji a hlouběji do minulosti.
Závěrem je, že první květina se hned v několika ohledech podobala dnešní magnólii. Její květ měl několik nediferencovaných okvětních lístků, tzv. tepal, uspořádaných v soustředných kruzích. Podle autorů dotyčné studie se jednalo o hermafroditní (oboupohlavní) druh.
Tento výzkum mj. poněkud naboural zažitou představu, dle které byly části raných květů uspořádány ve spirále kolem středu rostliny. Nyní to vypadá, že květy se postupem času spíš zjednodušovaly, než zesložiťovaly – což jim ovšem paradoxně umožnilo vykonávat různé složitější úkony (ukázkovým příkladem může být sofistikovaná interakce mezi orchidejemi a určitými druhy hmyzu).
Zdroj: The Conversation,
