Troufl bych si zavěštit a tipnout si, že se při vývoji podobného systému půjde cestou, kterou v přírodě využívají živé organismy - mutace, transpozony a podobné fígle molekulární genetiky. Jde o to, že organismy dokáží v případě nepříznivých podmínek či masivního virem, bakterií, plísní či jiným parazitem (tedy nějaké chyby či cíleného napadení u hw/sw) spustit vlastní mutace v podobě přeskoků některých částí DNA, nesprávně nazývané "junk" (nyní se už ví, že to, co vědci donedávna považovali za balastní a přebytečné informace, jsou v mnoha případech zablokované části, které se spouští ve speciálních případech - chovají se sice velmi podobně virům či parazitům uvnitř vlastní DNA, ale pomáhají přežít následujícím generacím). Následně se začnou objevovat potomci, kteří mají mírně pozměněnou genetickou informaci - velká část z potomků je sice defektní, ale objevují se jedinci, kteří vykazují výrazně lepší vlastnosti, např. vyšší odolnost proti plísňovým onemocněním apod. Ve výsledku přežije druh a získá lepší odolnost vůči aktuálním podmínkám.Pokud by se tento princip dal převést do fungování sítě či komplexního systému, mohlo by to vypadat například tak, že uvnitř systému budou neustále fungovat služby s omezenou dobou běhu (dobou života), systém by opakovaně spouštěl další instance, aby zajistil kontinuální běh. V případě neočekávané situace by byla spuštěna mutace (simulace mutačních algoritmů existují a poskytují velmi zajímavé výsledky) a v rychlém sledu by vznikaly nové generace, které by se situaci pokoušely vyřešit. Rychle by tak bylo možné najít efektivní řešení - systém by chybu či útok přežil. Systém by tímto způsobem mohl obejít nefunkční část, mohl by ustát nějaký útok (který by brzo skončil, protože zmutované služby by vykazovaly úplně jinou náchylnost k napadení) atd.Myslím, že v oblasti samoopravných systémů je jediným rozumným řešením učit se od živých organismů - ty přežívají už miliony generací velmi úspěšně.
