Bakterie sice nemají centrální či senzorický nervový systém, ale navzdory tomu fyzicky „cítí“ okolní svět. Díky tomu dokážou rozpoznat různé povrchy (sliznice, střevní stěna atd.) a reagovat na ně. Vyplývá to z výsledků výzkumu odborníků z University of Basel, kteří studovali bakterii Caulobacter crescentus.
„O tom, jak bakterie čte mechanické podněty a jak v reakci na tyto podněty mění své chování, máme jen málo znalostí,“ konstatoval Urs Jenal.
„Použitím nepatogenní Caulobacter jako modelu byla naše skupina poprvé schopna ukázat, že bakterie mají 'hmatový smysl'. Tento mechanismus jim pomáhá rozpoznávat povrchy a indukovat produkci vlastního buněčného instantního lepidla.“
C. crescentus má po určitou dobu jeden bičík, jehož rotace jí pohání vpřed. Pohyb zajišťuje motor, který se nalézá v buněčné membráně a pracuje na principu protonové pumpy. A právě tento mechanismus umožňuje bakteriím „cítit“.
Když se bakteriální buňka dostane do kontaktu s nějakým povrchem, „motor“ pohánějící bičík se zastaví a tok protonů přeruší. Během několika následujících vteřin bakterie začne produkovat adhesin, který ji ukotví na místě.
„I když Caulobacter je neškodná environmentální bakterie, naše zjištění jsou velmi důležitá pro pochopení infekčních onemocnění. To, co jsme objevili u Caulobacter, platí také pro významné lidské patogeny,“ uzavřel Jenal.
Zdroj: University of Basel
