Tohle není princip, „na kterém běží počítač“? Narážíš na von Neumannovu architekturu? John Backus se o ní při při udělení Turing Award vyjádřil takhle:
„Surely there must be a less primitive way of making big changes in the store than by pushing vast numbers of words back and forth through the von Neumann bottleneck. Not only is this tube a literal bottleneck for the data traffic of a problem, but, more importantly, it is an intellectual bottleneck that has kept us tied to word-at-a-time thinking instead of encouraging us to think in terms of the larger conceptual units of the task at hand. Thus programming is basically planning and detailing the enormous traffic of words through the von Neumann bottleneck, and much of that traffic concerns not significant data itself, but where to find it.“
Základní problém je, že počítače se za šedesát let od doby EDVACu nezměnily. Pokud tedy tím „principem, na kterém běží počítač“, máš na myslí architekturu ze čtyřicátých let, pak ano, takhle to nefunguje. Zato se na tom dají účinně programovat paralelní algoritmy. 
Pokud jde o instrukční sadu MISC, ano, je omezená a výkonnostní přínos z kompaktního jádra, pakovaných pětibitových instrukcí, asynchronního režimu logických obvodů a z toho plynoucí vysoké frekvence se kvůli ní sráží zase trochu zpátky. Podstatné ovšem je, že to jádro má patnáct tisíc tranzistorů. I kdyby mělo výkon jen jako Pentium III na 500 MHz, když jich můžou být stovky se spotřebou pár wattů, může těch divů být docela hodně. Už designér Connection Machíne se naučil ocenit jemnou granularitu ve zpracování. A mně to časem došlo taky. Ostatně, tohle se učí moji spolužáci ve škole, tedy ti, co studují paralelní systémy. Ale Vižual Bejzik pro to nikdo neudělá... 
Reakce pod tímto příspěvkem se již nevětví
