Přestože jsem četl docela dost, povinné školní četbě jsem se vyhýbal, jako čert kříži. Právě proto, že byla "povinná". Jakmile se něco ocitlo na seznamu, nemělo to šanci – získal jsem k tomu přirozený odpor. :) Možná kdyby se tomu říkalo jinak...
Tohle se mi ale opravdu líbí a po pravdě mě tento krok ČRA hodně překvapuje. Vím, že je drtivá většina podobných audiovizuálních děl v podstatě zaplacena z našich peněz a nejspíš bychom k podobným dílům měli mít volný přístup, ale rozhodně to není zvykem a běžné, naopak za ně neustále dokola platíme formou reklamy v televizích a na autorských poplatcích na prodávaných médiích.
Po pravdě se divím, že se něco podobného neobjevilo pod záštitou státu, ale jde o aktivitu (byť veřejnoprávního) ČRA.
Nevím, jestli je cílem povinné četby naučit děti češtině, nebo je seznámit s dílem autorů. Řekl bych, že spíše to druhé. Neumím si představit, jak lépe přimět mladé lidi, kteří ztrácí zájem, aby se alespoň nějak seznámili s historickými díly (teda ano, možná by ještě Česká televize mohla zveřejnit televizní inscenace a filmy z archivu).
Jakkoliv to zní hrubě, co se všeobecného přehledu týče, připadá mi lépe nahrnout do lidí formou MP3 výcuc z deseti titulů, než když z povinnosti přelouskají jednu knížku. A určitě je to lepší, než když převypráví referát stažený z netu.
Co se čtení týče, určitě existuje spousta zábavnějších titulů, které nepatří mezi povinnou četbu a jsou napsány dobrou češtinou, která lidi nekazí a člověk je dokáže hltat a užívat si to, aniž by měl pocit, že to čte spíše z povinnosti. Vlastně ani nemám pocit, že by drtivá většina knih mohla ještě zkazit dnešní mládež odkojenou diskuzními fóry. Rozhlasové inscenace a knihy, které nepatří mezi krásnou literaturu, je možná nějak kazí, ale rozhodně ne tolik. Diskuze pod články a diskuzní fóra jsou pro češtinu asi ten největší průser.
Vím určitě, že si nehrábnu do knihovny pro Malostranské povídky a nezačnu je chroupat, ale milerád si to stáhnu a budu pouštět k usínání nebo poslouchat v autě.
