Nejprve jsme začali díky YouTube streamovat video. Pak přišlo na řadu Spotify a muzika. Teď se čeká na hry, programy a pak celý operační systém a počítač, který se promění ve službu.
V drtivé většině domácích desktopů a laptopů dodnes tiká některý z procesorů od Intelu. Právě tyto spotřební čipsety dnes tvoří pilíř podnikání společnosti a jen v posledním čtvrtletí se z 57 % podílely na celkovém obratu Intelu. Jenže ve stínu pentií, atomů, celeronů a rodiny Core rok od roku sílí divize, která bude v příštích letech ještě mnohem důležitější.
Jsme v přechodném období?
Mám na mysli samozřejmě divizi serverových procesorů, která v letošním prvním čtvrtletí meziročně poskočila o celých 19 procent a s obratem 3,7 miliard dolarů dnes tvoří bezmála třetinu celého byznysu společnosti.
Pokud analytici mluví o pozvolné proměně trhu a nástupu éry post-PC, kterou zatím skrze tablety a mobilní telefony ovládá konkurenční architektura ARM, ruku v ruce s tím sílící samotný internet ovládá i nadále Intel a jeho Xeon, který pohání drtivou většinu webových serverů a datových center. Těch center, ke kterým se skrze web připojují všechny armové krabičky.
Skutečný Google a jedno z jeho datových center. V každé rackové skříni je hromada bladů – tenkých kazetových počítačů a v každém z nich procesor Xeon od Intelu.
Poptávka po desktopových čipsetech naopak rok od roku klesá, což se ve výsledcích Intelu projevilo 8% propadem divize klientských procesorů. Podle některých vizionářů tedy pomalu míříme k bodu zlomu, kdy se výkonný domácí počítač promění v relativně jednoduchý tenký klient. Děje se to vlastně už dnes – vždyť většinu času na počítači trávíme právě v internetovém prohlížeči, který je vlastně také takovým tenkým klientem a klasické tlusté desktopové aplikace nahradily všemožné webové služby. Ruku v ruce s tím nás u přenosných počítačů stále více zajímá spíše výdrž než absolutní výkon.
Návrat ke kořenům
Vize skutečného cloud-computingu nicméně předpokládá, že se v tenký klient promění celý počítač a vedle webů tedy budeme streamovat vše včetně operačního systému. V mašině zůstane jen jednoduchý internetový zavaděč. Vše se bude počítat ve výkonných datových centrech a na našem monitoru se bude zobrazovat pouze výsledek.
Počítačový terminál TeleVideo 925 z počátku 80. let. Pouze klávesnice a monitor, o výpočty se totiž stará centrální počítač – mainframe. (Foto: Wikimedia, public domain)
Z hlediska samotné koncepce se vlastně nejedná o nic přelomového, ale spíše o návrat ke kořenům – do dávné minulosti, kdy byl počítačový výkon i počítač samotný natolik drahý, že bylo mnohem výhodnější připojit se k centrální mašině – mainframu – skrze jednoduché a relativně laciné zařízení s monitorem a klávesnicí – terminál. Vize cloud-computingu tento systém vylepšuje především o to, že centrální počítač nahrazuje abstraktním cloudem – škálovatelnou infrastrukturou, v rámci které s vámi komunikuje některý z členů rozsáhlé sítě.
Typickým příkladem je třeba Google. Když k jeho službám budete přistupovat z České republiky, obslouží vás zpravidla evropské datacentrum a nejbližší cache server. Když k němu budete přistupovat z Asie, obslouží vás zase jiná a datově výhodnější část globální infrastruktury Googlu. IP adresa vyhledávače z Mountain View v tomto případě tak trošku ztrácí na významu, protože se za ní skrývají různé fyzické stroje podle vašeho aktuálního geografického regionu. Výkon i zátěž je tedy rozložena na tisíce virtuálních i fyzických počítačů Googlu a jeho CDN partnerů rozesetých po celém světě.
Windows jako služba, výkon jako služba
Na chvíli se zasněte a představte si, jak by takový cloud-computing a počítač jako služba mohly vypadat v praxi. Na webu to funguje už celé roky, a tak není pro nikoho překvapením, že si můžeme jako službu předplatit třeba muziku a filmy. Namísto kupování CD a Blu-ray si Američan zaplatí dejme tomu Netflix a prémiové Spotify. Hudba a filmy se na vyžádání streamují z internetových serverů a přehrávají. Když ukončíte předplatné, přijdete i o veškerou hudbu a snímky. Mění se tedy i potřeba vlastnictví, Proč kupovat drahou a trvalou licenci alba (fyzický nosič, iTunes), když za méně peněz na měsíc získáte přístup úplně ke všemu?
Stejně tak by již dnes mohlo fungovat předplatné a streamování celých Windows. Ty by běžely ve virtuální podobě ve vzdáleném datovém centru a vy byste k nim měli přístup jen tak dlouho, dokud byste platili měsíční paušál. Jelikož by se o veškeré výpočty staral cloud, klasický počítač by nahradil jen jednoduchý a úsporný čipset, jehož jedinou zátěží by bylo streamování zvuku a obrazu ve vysokém rozlišení.
Kdo ví, možná se jednou na webu Windows objeví něco podobného...
Přechod do cloudu by ve službu proměnil i samotný hardware a jeho výkon. Namísto toho, abyste si pořizovali nový notebook s výkonnou grafickou kartou, protože si chcete zahrát ten nový herní trhák v nejvyšším detailu, na den, dva byste si objednali výkon odpovídající té nejlepší grafice a cloud by vašemu virtuálnímu počítači jednoduše přidělil více výpočetních jader a GPU akcelerace. Ostatně ani to dnes není nic nového a nákup virtuálních jader CPU je samozřejmostí každého VPS hostingu a náročných služeb do Amazonu, Googlu nebo třeba Microsoftu a jeho Azuru.
Streamovaný virtuální počítač by nabídl škálovatelný výkon podle potřeby
Jedinou brzdou je současný internet
V podstatě to má celé jen jeden háček – internet samotný a velkou latenci jeho vysokoúrovňových protokolů. Kdyby během večerní špičky začalo ve 4K streamovat svůj Windows sedm milionů internetových Čechů, tuzemský NIX a především operátoři samotní by se asi hodně zapotili – vzpomeňte ostatně na hroutící se živé přenosy všemožných klíčových sportovních utkání, kdy šlo zpravidla pouze o 720p a ke všemu s vysokou kompresí.
Přesto však nejspíše k tomuto trendu skutečně směřujeme. YouTube nás naučil streamovat video, Spotify a další časem nadobro zlikvidují fyzické hudební nosiče i potřebu vlastnit MP3 a dalším adeptem na internetové streamování jsou hry, které budou prvním opravdovým zátěžovým testem celé koncepce masového SaaS (Software as a Service). Streamování operačního systému jako služby je tedy v tomto světle vcelku logický a pouze evoluční další krok – nikoliv blesk z čistého nebe.
Dnes se nám něco podobného může zdát jako poměrně divoká a těžko představitelná vize plná technických komplikací, jenže stejně tak by si v roce 1995 klepala na čelo i první generace českých webových surfařů při pomyšlení, že jednou budou moci přes internet pořádat videokonference, sledovat televizi, stahovat filmy s velikostí tehdejších pevných disků a to všechno aniž by to stálo desetitisíce korun za vytáčený internet a čekalo se na to dlouhé hodiny.
