Fortran vůbec nemusí být na závadu!
V té době se ještě programovalo velmi efektivně a kvůli malé paměti počítače se leckdy využívaly i nedokumentované vlastnosti některých instrukcí!
Moje první fyzické setkání s počítačem (ne jen odevzdat děrnou pásku z dálnopisu a čekat na štos traktorového papíru formátu A3 z obrovské rychlotiskárny - byla tam rozotčená typová kola a úderník proti nim a papír z tiskárny šel obrovskou rychlostí aspoň jeden metr vodorovně, než začal padat k zemi) bylo v roce 1975 a počítač byl RPP-16 (16 bitů). Plechová kostka o hraně asi půl metru, periferie elektrický psací stroj, děrovačka a čtečka děrné pásky. Silně poruchové. Nahrávalo se tak, že se prvních 10 instrukcí namačkalo tlačítky, pak se spustila páska Jednoduchý zaváděcí program, následoval Zaváděcí program a konečně se mohla spustit páska s vlastním programem. K tomu 4 kB paměti!!! Ovšem na feritu a pamatovalo si to i po vypnutí. A již s tím se dalo pracovat!
Obrovský skok dopředu byl Sinclair ZX-81 a následně ZX-Spectrum, na kterém vyrostla i profesionální práce s počítači v tehdejším Československu! 64 KB paměti celkem (včetně videopaměti, monitor byla normální televize, paměťové medium kazetový magnetofon), na program zbylo 32 KB. A jaké zázraky se s tím daly dělat!
Já tvrdím, že dnes je 3/4 programu balast vzniklý z automatických překladačů a nikdo vlastně už ani neví, co se vlastně v počítači děje. Na vše potřebujeme obrovské kapacity disků, paměti, obrovskou rychlost vícejádrového procesoru, aby to vůbec pracovalo!
Jen nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy každá instrukce měla v programu své místo a programátor dokonale věděl, proč tam je a právě v tom místě.
Proto i ten dnes vysmívaný Fortran může být stále ještě efektivnější než obrovské gigabyte balastu dnešních programů!
Pěkný den!