Když poslanci před necelým měsícem schválili kontroverzní návrh zákona o hazardních hrách, který nařizuje operátorům blokovat přístup na ilegální sázkové weby, upozornili jsme mimo jiné na to, že náklady spojené s filtrováním bude muset také někdo zaplatit, což by nakonec nemusel být nikdo jiný než koncový surfař.
Poskytovatelé internetu tu za poslední roky neměli vhodnější příležitost ke zdražování služeb, které mohou právem hodit na někoho jiného. Pokud totiž zákon posvětí i horní komora parlamentu a podepíše prezident, leckterý ISP může příští rok napsat svým klientům: „Nezlobte se, nicméně alespoň trošku funkční a opravdu masivní analýza vaší aktivity na internetu nás přijde na tolik a tolik milionů, a proto zdražíme internet o tolik a tolik korun. Sice se nám to nelíbí, ale stěžujte si vládě, která ten zákon poslala k projednání do parlamentu.“
Mohou se zvýšit ceny za internet
Z hrozby zvýšení ceny internetového připojení se zároveň může stát zajímavé politikum a zbraň při tlaku na senátory, ať znění zákona ještě upraví, protože internet už dávno není jen výsada geeků, ale součást každodenního života, která zasahuje celé spektrum voličů od čtenářů Aeronetu po odběratele The Financial Times.
Pokud tedy na zákonodárce v posledním půlroce nezapůsobila oprávněná kritika některých internetových specialistů, že paragraf je sice jedna věc, ale jeho technická (ne)proveditelnost věc druhá, nyní se ke kritikům přidává třeba technický ředitel největšího českého peeringu NIX.CZ Adam Golecký, který píše:
„Náklady na sofistikované blokování vybraných webových stránek budou pro poskytovatele internetového připojení mnohem vyšší než ukládání provozních a lokalizačních údajů (data retention – 127/2005 Sb., § 97). Ty se přitom pohybují kolem 200 milionů korun ročně. V případě zákona o hazardních hrách se tak jen u poskytovatelů připojení k Internetu může jednat o stovky miliónů až miliardu korun, neboť vybudování efektivního systému k blokování konkrétních webových stránek představuje něco velice podobného tomu, co již několik let budují v Číně.“
Je to opravdu reálný odhad nákladů, anebo především chytře cílený tlak – na astronomické částky přeci slyší každý? Těžko říci, v každém případě platí, že jen co norská Opera vypustí do oběhu další verzi svého prohlížeče s integrovaným VPN anonymizérem, český surfař obejde podobnou blokaci zcela zdarma klepnutím na jedno malé tlačítko ve svém prohlížeči.
O návrhu zákona pochybuje a slova Goleckého potvrzuje také předseda Rady ČTÚ Jaromír Novák, který píše:
„Navrhovaný způsob regulace nedokáže zamezit přístup účastníků k předmětným stránkám, a tudíž nesplní deklarovaný cíl. Navíc náklady na blokování se mohou ve svých důsledcích promítnout do cen účtovaných spotřebitelům za poskytnuté služby.“
Někteří představitelé z řad ISP nakonec odhadují celkové náklady na podobné filtrování a blokaci na astronomické částky ve výši až šesti miliard korun a varují, že by podobný krok vedl k zmrazení dalších investic do síťové infrastruktury.
„V podstatě lze účelně blokovat pouze amatérské projekty či tomboly a výše vynaložených prostředků jim neodpovídá,“ tvrdí Jakub Rejzek z ISP Alliance
Suma sumárum, bitva o zákon o hazardu pokračuje a změnila se jen taktika. Už nejde pouze o potenciální cenzuru a příliš moci v rukou ministerského úředníka, který bude sestavovat centrální blacklist, ale také o peněženky surfařů. A to může být nakonec trefa do černého.
