Do oficiální premiéry nové generace 3D technologie od Nvidie si ještě chvíli počkáme. Přesto toho víme dost, abychom mohli chystané 3D brýle probrat trochu do hloubky.
Již po mnoho let se setkáváme s novinkami, od kterých si výrobci slibují, že odstartují éru 3D monitorů. Ale po mnoho let se rozšiřují jen hlemýždím tempem. Změní na tom něco nové brýle od Nvidie?
Existuje řada způsobů, kterak se dopracovat k pseudo3D zobrazení. V posledních letech se mluvilo spíše o technologiích pracujících na principu autostereoskopie – tedy zobrazovacích zařízení, které dodávaly pro každé oko odlišný obraz, aniž by k tomu bylo zapotřebí speciálních brýlí. I na Invexu byla příležitost něco podobného spatřit na vlastní oči.
Největšími nevýhodami řešení, u nějž se výrobce na dvourozměrném plátně snaží nabídnout pro každé oko odlišný obraz, je ale nutnost najít vhodný pozorovací bod (a s tím související omezené pozorovací úhly), obvykle poloviční rozlišení (to zapřičiňuje optická soustava, která rozděluje sloupce pixelů ob jeden pro každé oko) a v neposlední řadě je to i cena, která je, i přes opakované ujišťování, že s masovou produkcí může být cena jen nepatrně vyšší, stále vysoká, a místo běžného spotřebního zboží plní nejčastěji úlohu reklamních poutačů.
Další způsob, který se běžným uživatelům snažila nabízet společnost Zalman, využívá prokládané zobrazení se speciálním filtrem a polarizační brýle. O nich jsme na Živě psali podrobněji v době uvedení, přestože tomu bude pomalu rok, v našich končinách po těchto monitorech není ani vidu ani slechu.
Nvidia na Invexu vystavovala v předpremiéře připravované 3D brýle. Fungují na stejném principu, jako jejich letitá obdoba, se kterou jste se mohli setkat už před lety v éře CRT monitorů – u nás nejjednodušeji pořízením některého z modelů GeForce od Asusu s přídomkem Deluxe.
Obrovské nepohodlné brýle z tvrdého plastu s dvojicí LCD, které se synchronizují s výstupem z grafické karty pomocí kabelu zasunutého do konektoru na grafické kartě, fungovaly na principu střídavého zakrývání jednoho z očí pomocí průhledného displeje na místě čočky.
Monitor pak ve správný čas zobrazil obraz pro odkryté oko.
V praxi to při rychlém střídání snímků bez brýlí vypadá, jako by byl obraz rozmazaný.
Není to novinka...
Už v době GeForce 3 ale existovaly i elegantnější produkty fungující na stejném principu prodávané pod značkou eDimension či iz3d, jejichž následovníkem je i chystaná „novinka“ Nvidie. Od těch časů ale technologie i v této oblasti poskočila o pořádný kus dopředu. Design brýlí doznal výrazných úprav, a výrobcům se podařilo zbavit drátu a brýle synchronizovat pomocí infračerveného přenosu. A na podobném principu fungují i brýle Nvidie.
Na Invexu jsme udělali pár detailních fotografií a můžeme si povědět i něco konkrétnějšího. Obrovskou nevýhodou této technologie je nutnost rychlého střídání dvou obrazů. To je nejspíš důvod, proč se s rozmachem LCD panelů dostala do ústraní – dnes běžné 60Hz panely (ani ty o chloupek výkonnější) prostě nejsou dostatečně rychlé, při 60 Hz na jedno oko vychází poloviční frekvence.
V době CRT monitorů to bylo celkem jednoduché, stačilo nepořizovat nejlevnější „šunt“ a uspokojivých výsledků bylo možno dosáhnout snížením rozlišení a nastavením zobrazovací frekvence někam nad 100 Hz, malý zázrak byl dosáhnout optimálního minima v podobě 120 Hz. Ale ani dražší CRT monitory nezvládaly podobné frekvence při rozlišení, které nabízí dnešní širokoúhlé LCD panely. Navýšení frekvence také často znamenalo méně ostrý obraz. Na lepším dojmu z modernizované podoby 3D brýlí se nejspíš podepsal i odlišný princip zobrazování – LCD panel podsvícený zářivkami na výrazně vyšší frekvenci, než se používala u CRT panelů, méně bliká. Nízké rozlišení zase tolik nevadilo – tehdejší grafické karty stejně na podstatně vyšší rozlišení výkonem příliš nestačily.
Základ je 120 Hz
Se stávajícími technologiemi existuje několik způsobů, jak z počítače vyloudit vhodný zdroj obrazu pro brýle. Na Nvision se brýle předváděly v kinosále na obrovském plátně, na 73" DLP televizoru od Mitsubishi a na 120Hz LCD od Viewsonic – stejný prototyp jsme měli možnost spatřit i na Invexu. Štítek na monitoru na druhém obrázku nejspíš patří původnímu modelu, kterému někdo upravil vnitřnosti.
Na brýlích na první pohled ani nepoznáte, že by měly být něčím zvláštní, vypadají jako běžné sluneční brýle. Fungují bezdrátově, IR vysílač pro synchronizaci s monitorem se zapojuje do USB. Drátem na fotografiích se nenechte zmást, neslouží k přenášení dat, ale k tomu, aby zabránil odnášení brýlí.
Zdrojem signálu pro synchronizaci brýlí s monitorem je malá krabička, která je pomocí USB kabelu připojená k počítači. Materiál krytu je podobný, jako u senzorů dálkových ovládání na běžných přístrojích. Tu je samozřejmě nutné umístit tak, aby na ni brýle viděly.
Na zadní straně vysílače je kolečko, které funguje podobně, jako u myši. Při otáčení kolečka během hraní vyskočí na obraze OSD ukazatel nastavené hloubky, je to podobné, jako zesilování televize dálkovým ovladačem. Změna hloubky je okamžitá. Přijímač signálu na brýlích je hned vedle levého displeje. Ostrou fotku snímače se nám v potemnělém pavilonu ulovit nepovedlo, a tak si vypůjčíme obrázek z MaximumPC.
Levá nožička brýlí je o něco širší. Právě v ní se nejspíš ukrývá akumulátor, který má na jedno nabití vydržet asi čtyřicet hodin. Brýle se po deseti minutách nečinnosti vypínají kvůli šetření akumulátorů. Slabé baterie signalizuje červená kontrolka. Dobíjí se pomocí USB kabelu, na spodní straně brýlí je mini-USB konektor. Na brýlích je ještě vypínač.
Slabůstky zvolené technologie a to, že funguje a jak funguje, demonstrovaly podmínky na stánku. Klasické trubicové zářivky v pavilonu způsobovaly v kombinaci s brýlemi mrkajícími frekvencí 110 Hz nepříjemné blikání (nejeden návštěvník nejspíše podlehl dojmu, že za blikání může monitor). Jakmile brýle přestanou vidět na vysílač, mrkání displejů ustane. Na rozdíl od bezdrátových klávesnic či myší to není problém, aby brýle fungovaly potřebujete jen v případě, že se díváte směrem na monitor.
3D brýle jsou navržené tak, aby nebyl problém nosit je zároveň s většinou používaných obrouček brýlí. S kontaktními čočkami je to zcela bez problémů. Větší rozměry brýlí jsou ale dvojsečnou zbraní – na malé hlavě vystavované prototypy moc dobře nesedí. Na stánku jsme zaslechli něco o tom, že by se snad mohly objevit i menší modely, ale bůh ví, je-li na tom něco pravdy. Sázíme spíše na nutnou improvizaci.
Jaké jsou požadavky na systém?
- GeForce 8800 GT či lepší
- Windows Vista 32bit (64bitová verze má přijít brzy)
- Hra podporující DirectX (v současnosti Nvidia předkonfigurovala nastavení pro 350 aplikací)
- 3D Ready Displej – v současnosti jsou ohlášené 120 Hz LCD Vievsonic a DLP HDTV Mitsubishi
- Nvidia stereoscopic 3D shutter glasses
S přichodem Windows Vista začal vývoj 3D ovladačů stagnovat. Dlouho scházela podpora nejnovějších karet řady GeForce 8. V současnosti ovladače podporují SLI, GeForce 8, Windows Vista a DirectX 10. O výpočty posunuté scény se starají samy ovladače, není k tomu potřeba speciální podpory ze strany her (a jsme zvědavi, nakolik je to pravda, totéž se dalo říci i o předcházejících generacích 3D technologií, ve kterých nebyly výsledky dosahované ve hrách ideální). Ovladače by měly teoreticky fungovat se všemi tituly pro DirectX 7, 8, 9 a 10. Aktuálně schází podpora pro OpenGL, ale pracuje se na tom, aby se v brzké době objevila.
350+ podporovaných her
V souvislosti s kvalitou podpory her se mluví o 350 funkčních titulech. O to, aby bylo 3D zobrazení v různých druzích her korektní a uživatel neměl s nastavováním moc starostí, se stará softwarový tým Nvidie, který pro jednotlivé tituly vytváří herní profily. Systém je momentálně schopný detekovat displej, brýle a spouštěné hry, takže se většina nastavení může odehrávat automaticky. Zmiňovaná plná podpora 350+ herních titulů podle všeho značí, že je momentálně vytvořeno více než 350 předvolených profilů, které se aktivují v závislosti na detekci spuštění příslušné aplikace. U předcházejících generací nebyl problém neexistující profil vytvořit ručně. Uživatel bude mít stále plnou možnost nastavit hloubku 3D obrazu (v anglických ovladačích se tomu říkalo eye separation). U stávajících řešení je možné nastavit hloubku softwarově, u chystaného řešení je možné nastavit ji jednoduše pomocí zmiňovaného kolečka na zadní straně vysílače.
Co na to ViewSonic?
Redaktoři MaximumPC vyzpovídali i zástupce společnosti Viewsonic. Podle jeho vyjádření je způsob, kterým se ubírá ViewSonic, tedy aktivní stereoskopie se 120Hz LCD kombinovaným s brýlemi, v současnosti nejsnazší cestou, jak dosáhnout stereoskopického zobrazení. Jediným požadavkem je, aby monitor dokázal zobrazovat data ze 120Hz vstupu, jeho odezva šedá-šedá musí být nižší než 1/120 s, tedy méně než 8 ms. Viewsonic věří, že monitory použitelné pro 3D budou během příštích pár let jedním z nejlépe rostoucích segmentů. Neočekává, že by první generace 3D monitorů obsadila více než pět procent trhu. Spíše jde o to položit základ pro další rozvíjení 120Hz technologie.
A jaké jsou další výhody 120Hz monitorů? Oproti autostereoskopickému zobrazení jsou to větší pozorovací úhly a plné rozlišení i ve 3D režimu. 120Hz monitor se může hodit i náročným hráčům, zvládá zobrazovat dvojnásobný počet snímků za vteřinu oproti stávajícím panelům se 60Hz technologií.
Co se ceny týče, navýšení nákladů na výrobu se může pohybovat od sta až přes tisíce dolarů. Cena prvních monitorů od ViewSonic má odpovídat tomu, že půjde o prémiové produkty mezi levnějšími monitory. V souvislosti s předpokládanou cenou slýcháme i další vágní formulaci, totiž že má stávající TN panely převyšovat asi o polovinu. Cena TN panelu je ovšem dost široký pojem a bylo by bláhové domnívat se, že to bude znamenat dva a půl tisíce navíc oproti nejlevnějším dvaadvacítkám. Cena brýlí nebyla dosud stanovena, začínat by měla snad na třiceti dolarech, tedy někde pod tisícem korun s daní.
Obrovskou nevýhodou, která bude nejspíš znamenat jen pomalý start, je nutnost pořídit nový 120Hz TN panel. Jen málokdo se ochotně pohrne do nákupu nového monitoru s jinak nepříliš oslnivými vlastnostmi – rozlišení 1 680 × 1 050 je už dnes střední třída a ani jediná dostatečně rychlá a vypilovaná technologie TN panelů zákazníkům, kteří upřednostňují panely typu PVA či S-IPS, nebude vyhovovat. S poklesem cen by ale nemusel být problém pořídit „3D monitor" jen na hraní či prohlížení 3D obrázků a videa. Vysoké jsou i nároky na grafickou kartu, musí totiž zvládat dvojnásobnou zátěž, v ideálním případě by měla být schopná renderovat 120 snímků za vteřinu. Ale toho, že by při nižším výkonu obraz začal blikat pomaleji, se bát nemusíme.
Sám jsem pro každou špatnost a dění kolem pseudo3D zobrazení sleduji po léta, přesto nemám pocit, že by se za tu dobu něco změnilo výrazně k lepšímu. Snahu Nvidie konečně protlačit podobné zařízení i mezi normální lidi jen vítám.
