Novozélandská politika „třikrát a dost“ je drahá. Piráty nikdo nežaluje

Přesně tak, ať za zablokování "chráněného obsahu" zaplatí aspoň dolar, a hned se uvidí, jak se jim to vyplácí!

Výše škody je asi irelevantní - důležité je, že za stíhání pirátů mají "autorské svazy" platit. To se to stíhá, když to platí stát...

Výše škody je individuální. Záleží jak bylo nebo nebylo dílo před upirátěním zveřejněno, jak s ním dotyčný nakládal atd.Tady se škoda velice těžko určuje. Je to podobné jako když v důsledku neadekvátní lékařské péče někdo přijde například o nohu, tak se taky nedá říct, že mu vznikla škoda jen ve výši ceny protézy a dobrý.Navíc náhrada škody není obchod, kde je cena dopředu určená... I když si koupíte 10 litrový barel vody, tak stojí cca 100 Kč.
Je opravdu rozdíl jestli Vám ho vyliju jenom tak do odpadu v kanceláři, kde vedle ve skladu máte zásobu dalších 20, takže škoda reálně je opravdu jenom těch 100 Kč nebo jestli Vám vyliju stejný barel do písku někde uprostřed pouště s tím, že jinou vodu nemáte - případné odškodnění by pak taky bylo podle NoZ i v milionech, přestože cena barelu byla jenom 100 Kč.

Co jsem tak koukal tak v ČR je odhad škody zcela jednoduchý - počet stažení x cena lístků do kina a hotovo... Nebo alespoň mi to tak připadá, když vidím některé případy kdy někoho obvinili z uploadu filmů....

Podle mě je tohle vyčíslení nesmysl a mělo by se krátit o nějaký koeficient když už. Protože to, že si někdo něco stáhl neznamená, že by za to automaticky zaplatil když by to bylo k dostání jen za peníze.

Ale o určení škody já vůbec nepíšu. Fakt #1 Autorské svazy tvrdí, že díky pirátům přichází hudební průmysl celosvětově ročně o miliardy až desítky miliard dolarů.
Fakt #2 Autorským svazům se nevyplatí zaslat podezřelé osobě dopis za $25.
A já v těchto dvou tvrzeních vidím zásadní rozpor.

Budou to spíš ty desítky miliard dolarů . Což můžu potvrdit sám na sobě... Hudbu poslouchám hodně, ale v podstatě za celý život jsem si nekoupil vůbec žádnou.
Jenom když jsem byl dítě, tak jsem ukecal rodiče, aby mi koupili jednu originál MC kazetu a jedno CD v pubertě v době, kdy se u nás CD přehrávače a disky začaly prodávat.Naopak pak jsem poslouchal všechno jenom "pirátěný", nejdřív stočený z CD na MC, později pálený z CD na CD a od roku 2001 jsem měl trvalý neomezený připojení k netu a objevil Audiogalaxy a už tahal všechno jenom v mp3, pak to byly Warez FTP, KaZaA, DirectConnect a nakonec samozřejmě BitTorrent, který se asi nejvíc používá dodnes.Když si vezmu moje známé, tak takových lidí je mezi nimi drtivá většina. Občas teda někdo má nějaký originál, ale rozhodně to nejsou nějaké stohy. Přitom hlavně třeba na střední jsme poslouchali každou chvilku něco jiného, neustále nějaké novinky atd. a rozhodně se nedá říct, že kdyby to nešlo získat jinak než koupit originál, tak by opravdu nikdo nekoupil za celé roky jediné album .
Co se týče těch 25 NZD, tak těmi náklady ani zdaleka nekončí. Dokázat někomu pirátství je velice složité a pokud ten člověk není úplný blbec a všechno na sebe sám nevykecá, tak mu to nijak nedokážete. V domácnosti proti sobě lidé nemusí svědčit a jak jinak dokázat, že to byl zrovna Pavel Novák a ne Petr Novák, skutečně nemáte. Rozhodně to není tak, že by autorský svaz zaplatil 25 NZD a okamžitě dostal od piráta zpět zaplacenou škodu 1000 NZD.Otázka je: "Jak z toho ven?" Podle mě by mohl fungovat model oficiálního hudebního BitTorrent trackeru, kde by byla všechna hudba včetně novinek, šlo by se tam dostat jen placeným loginem, který by platil měsíčním poplatkem a mohla by jeden login užívat celá domácnost - podobně jako je to u TV a rozhlasového poplatku. Uživatelé by pak mohli bez omezení tahat hudbu v 320 kbps mp3 bez jakékoliv DRM a formátu FLAC.Poplatek za login bych viděl okolo 150 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že celá domácnost by získala přístup k prémiové hudbě v nejlepší kvalitě, všechny popisy, tagy atd. by byly origo přímo od distributora, tak je to zanedbatelné a minimálně děti by si to u rodičů vyřvaly.I když by si to dala jen menší část domácností v ČR, tak by hudební průmysl získal takové prachy, o jakých se jim zatím ani nesní! Peníze by se pak mohly rozdělovat jednotlivým distributorům podle procentuálního poměru stažení. Takže se například vybere 150*1 milion loginů, tj. 150 milionů, 5% půjde na správu systému atd., takže zbyde k rozdělení 142,5 milionu. Nějaký malý vydavatel tvořil jenom v 5% stahování, takže dostane 7,125 milionu .Ovšem ke stejnému příjmu by normálně musel vydavatel prodat přes 20 000 CD, což v současné době představuje 4x zlatou desku . Tedy celkem naprosto nereálné u malého vydavatele.