Intel oficiálně ukončil problémový a několikaletý projekt vývoje vlastní grafické karty a představil prototyp 48jádrového procesoru SCC. Jaké jsou souvislosti? +VIDEO
O připravované plnohodnotné desktopové grafické kartě od Intelu, která je založena na architektuře Larrabee, jsme vás informovali ve starším článku „Intel Larrabee: detaily o připravované grafice“, trochu o zákulisních informacích jsme se zmínili i v článku „Nvidia Fermi: stvořeno pro novou generaci (super)počítačů“. Jak s tím ale souvisí uvedený 48jádrový procesor a proč byl vývoj Larrabee coby grafické karty ukončen, se hned dozvíte.
Intel Larrabee: co takhle konkurovat ATI a Nvidii?
Již před několika lety (2005-2006) odstartoval slibný projekt Intelu, vytvořit samostatnou grafickou kartu moderního GPGPU typu, která by svým výkonem mohla konkurovat stávajícím kartám od ATI a Nvidie. Po nevydařené koupi společnosti Nvidia v roce 2006, se musel Intel spolehnout na vlastní vývoj, AMD se tehdy podařilo ukořistit výrobce ATI, z čehož těží a do budoucna bude těžit ještě mnohem více (CPU+GPU). Vývoj Larrabee byl od začátku problémový a drahý, většinu nejlepších specialistů a inženýrů na vývoj grafických čipů si drží ATI a Nvidia, přičemž obě společnosti vlastní i velkou řadu patentů pro grafické čipy a různé její části. Intelu tak nezbývalo než za tyto patenty pokorně platit, přesto však musel začít takřka od začátku, i když s trochu jiným konceptem.
Pokud by ale vůbec bylo možné postupně za několik let dohnat takový vývoj, přičemž konkurence v podobě ATI i Nvidie už budou zase jinde, ještě tu zbývá téměř stejný velký problém v podobě ovladačů a zpětné kompatibility s aplikacemi, což u procesoru vlastně odpadá. Intel měl tak v plánu vytvořit čip se spoustou jader, které by byly plně programovatelné a k tomu by se „napasovaly“ některé nezbytné grafické technologie. Tak jednoduché to ale není.
Podle informací byl jedním z velkých problémů například „obyčejný“ paměťový řadič pro GDDR5 paměti, ty totiž fungují velmi odlišně od klasických DDR3 či DDR4 pamětí (podobné DDR2) a původní prohlášení, že vyrobit procesor je lehčí než v případě grafického čipu, tak vzalo pomalu za své. Dnešní grafické čipy jsou už velmi pokročilé paralelní čipy, za jejichž vývojem je spousta let tvrdé práce těch nejlepších inženýrů přes nejmodernější grafické technologie. Problém byl i s paměťovou duální 512bitovou sběrnici, se kterou nešlo snadno škálovat a snadno tak zvýšit výkon čipů pouhým přidáním dalších výpočetních jader.
Larrabee – Tera-Scale
Larrabee měl být původně jakýsi vícejádrový (zpočátku 16jádrový, později 48jádrový) GPU čip kompatibilní s x86 s cílovým výkonem 1 TFPLOPS, který by byl navíc vybaven některými základními hardwarovými obvody pro grafické operace. Jednotlivá jádra uvnitř čipu měla být jednoduchého charakteru podobně jako Atom, vycházely z vylepšené koncepce prvních Pentií (dual issue in-order) a měla podporovat HyperThreading (simultání MultiThreading) zpracování až čtyř vláken najednou, 64bitové rozšíření nebo velmi pokročilý prefetching. Každé jádro mělo pracovat přibližně na frekvenci 2 GHz (16 až 48 jader) a celkový příkon karty neměl přesáhnout 150 W.
Koncepce tak byla velmi nadčasová a podobná dnešnímu začínajícímu trendu GPGPU nebo chcete-li cGPU, kdy grafický čip umožňuje stále větší možností využití právě díky větší obecnosti a programátorských možností jak zpracovat data a využít paralelního výkonu velkého počtu výpočetních jednotek (CUDA procesory, ATI stream procesory).
Vývoj tak za několik let prošel přibližně třemi generacemi a PR zprávy nestále oddalovaly „finální“ uvedení na trh, které se z původního roku 2007 posunulo až na poslední datum v roce 2010. V roce 2009 na IDF (Intel Developer Forum) představil Senior Vice President Pat Gelsinger 300mm wafer s poměrně rozměrnými 85 čipy Larrabee (velikost podobná GT200), které byly vyrobeny 45nm technologií. Ukázán byl také výkon „pod pokličkou“ v podobě raytracingu, jednalo se však samozřejmě pouze o softwarové výpočty pomocí x86 jader Larrabee, žádná grafická aplikace či hra předvedena nebyla.
Skutečná pravda o Larrabee se tak začala pomalu objevovat, dle neověřených informací Intel investoval do vývoje Larrabee přes 3 miliardy dolarů, což je vzhledem k tomu, že výsledný produkt nebude lídrem na trhu a dokonce není ani ve fázi možného uvedení a prodeje, i pro velký a bohatý Intel slušné sousto. Podle předpokladů tak „duchovní otec“ Larrabee, tedy zmíněný Pat Gelsinger (designový inženýr 80286, 80386, architekt 80486 a manažer vývoje Pentium Pro) po dlouhých letech z Intelu odešel, konkrétně do společnosti EMC. Důvodem je dle zákulisních informací právě Larrabee, které však bylo i pro Intel téměř nemožným cílem.
Poslední vystoupení SVP Pat Gelsingera za Intel – ukázka waferu Larrabee čipů
Poslední povzdechnutí s výkonem 1 TFLOP a hrátky s burzou
30. listopadu na superpočítačové konferenci SC09 vystoupil CTO (Chief Technology Officer) Intelu Justin R. Rattner, který předvedl funkční Larrabee „výpočetní“ kartu, která obsahovala neznámý počet jader. Její výkon byl prezentován na testovacím programu BLAS, konkrétně výkon v single precision (SGEMM).
Opravdu se jednalo o funkční Larrabbe s výkonem 1 TFLOPS?
Výkon v tomto programu je již reálným, nejedná se tak o teoretické ukazatele jako uvádí ve svých specifikacích grafických karet ATI a Nvidia. Zmíněné Larrabee (nebyl ukázán přímo čip ani jakékoli další detaily, mohlo se tak s velkou pravděpodobností jednat o „divadlo“) při využití poloviny jader dosáhlo výkonu 417 GFLOPS, při využití všech jader pak přibližně 825 GFLOPS. Intel pak nechal v pozadí (což nahrává skeptické teorii o reálnosti) čip přetaktovat a po chvilce dosáhl výkonu 1 TFLOPS.
Pokud to srovnáme s výkonem v tomto benchmarku například s grafickou kartou GeForce GTX 285 (425 GPLOPS), ATI Firestream 9270 (300 GFLOPS), osmijádrovým IBM PowerXCell (164 GFLOPS) či klasickým Core i7 975 s frekvencí 3,33 GHz (101 GFLOPS), jedná se o solidní výsledek. Ale vzhledem k tomu, že nové generace grafických čipů mají již i několikanásobně vyšší výpočetní výkon a ještě umožňují snadné propojení více karet do hromadného výpočtu, už to tak zajímavě nevypadá. Navíc nebyly zveřejněny žádné další informace ani ohledně tolik důležité spotřeby. Celá tato akce ale ještě souvisí s náhlým vyjádřením o konci vývoje.
S akciemi nejsou žerty
Pokud jste jakýmkoli způsobem slyšeli o tricích s akciemi (před očekávaným zvýšením nakoupit, po zdražení prodat), které nejsou u velkých společností nijak výjimečné a jsou ostře sledované příslušnými úřady, určitě vás zaujme ukázaný graf srovnání akcií společností AMD (ATI), Nvidia a Intel.
Po ukázce údajného výkonu Larrabee 30. listopadu, začaly akcie Intelu stoupat (předvedl funkční a relativně výkonný čip), stejně tak i Nvidie a AMD (ukázaný „slabý“ výkon proti GPU byl pro ně asi dobrou zprávou). Co se ale stalo 4. prosince, kdy se akcie Intelu zastavily a začaly velmi pozvolna klesat, zatímco akcie AMD i Nvidia šly raketovým tempem nahoru?
Ceny akcií kopírují poslední situace kolem Larrabee
V pátek se totiž mluvčí Intelu Nick Knupffer vyjádřil ve smyslu „žádná grafika od Intelu nebude“, že se vývoj Larrabee jako takový ukončuje, a určitě se v brzké době nechystá uvedení grafické karty pro desktop. Larrabee tak oficiálně zůstane jen pro testovací a vývojové potřeby, především v oblasti HPC (High Performance Computing). S Larrabee jako první grafickou kartou pro desktop od Intelu je tak zatím nadobro konec.
Jako odlehčenou zajímavost na závěr, která se k tématu Larrabee přímo nabízí, si můžete prohlédnout jeden z kreslených obrázků, který pochází ze serveru Intelsinsides, za kterým stojí samotná Nvidia, kde již delší dobu paroduje situace okolo Intelu a na paškál si bere především CEO Paula Otelliniho:
