Při čtení rozsudku Nejvyššího soudu Spojených států v případu společnosti Grokster vs. filmové studio MGM asi mnohým zatrnulo. Případ, který je přirovnáván ke kauze Betamax je podle názoru odborné veřejnosti rozhodujícím milníkem, který bude určovat, jak se v podobných kauzách bude postupovat v budoucnu.
O co v tomto případu konkrétně jde? Americké filmové studio MGM (Metro-Goldwyn-Mayer) zažalovalo provozovatele výměnné sítě Grokster, za to, že uživatelé této sítě poskytovali ke sdílení autorský materiál (filmy), ke kterým má práva MGM.
To se této společnosti nelíbilo a tak Grokster zažalovala. Právníci Groksteru nelenili a vzali si na pomoc soudní spor, který na počátku 80. let vedla společnost Sony s hollywoodskými studii ohledně systému Betamax (obdoba VHS).
Jádro obou sporů tkví v tom, zda je výrobce (či provozovatel) zařízení (nebo služby) odpovědný za činnost, kterou prostřednictvím jeho zařízení provádějí uživatelé.
Sony tehdy svůj spor vyhrála a mohla vesele pokračovat ve vývoji tohoto zařízení, které sice bylo zakrátko nahrazeno systémem VHS, ale tehdejší rozhodnutí amerického nejvyššího soudu bylo určující - společnost Sony není zodpovědna za to, že uživatelé pomocí jejího zařízení mohou porušovat autorská práva.
Funkce nahrávání nám u dnešních videorekordérů přijde jako naprosto normální, ale tehdy nebylo vůbec jisté, zda tehdejší systémy neskončí pouze s tlačítkem PLAY.
Současný spor je velmi podobný - je Grokster odpovědný za obsah, který sdílí uživatelé stejnojmenné výměnné sítě? Zdravý rozum, rozhodnutí soudů nižších instancí a poukaz na kauzu Betamax říká že není, ale nejvyšší soud USA je jiného názoru a podle dnešního rozsudku může být provozovatel trestně odpovědný za sdílený obsah uživatelů.
Co to znamená v praxi? Vývojáři a provozovatelé výměnných sítí již nejsou "kryti" názorem, že za sdílený obsah je odpovědný pouze daný uživatel. To samozřejmě může vést k jejich nechuti pokračovat ve vývoji podobných prostředků pro sdílení dat.