Spíš byto mělo být tak, že pro běžné věci, jako jsou obchodní podmínky e-shopů, bank, pojišťoven, reklamační podmínky, podmínky užití programů, pracovní smlouvy a podobné běžně používané právní dokumenty, pro všechno by existovala nějaká obecná verze, vydaná státem, jejichž obsah by byl všeobecně znám, děti by se to učili ve škole, a které by byly vyvážené a spravedlivé pro obě strany. A každý obchod, banka, pojišťovna by si pak mohl vytvořit vlastní podmínky, které by byly těm obecným nadřazené a obsahovali pouze to, v čem se liší. Lidé by si logicky dávali přednost firmám, které se řídí těmi obecnými podmínkami a jejichž vlastní, rozdílové, podmínky jsou stručné případně žádné. A vyhýbali by se firmám, které mají obchodní podmínky dlouhé, protože to by znamenalo, že tam mají spoustu změn oproti těm obecným, a nejspíš v neprospěch klienta.
