Jednou z nejdůležitějších věcí, která má vliv na uživatelský komfort při práci s počítačem, je rozlišení displeje a velikost grafických prvků. Velmi oblíbené jsou monitory s většími obrazovými body. Pojďme se zamyslet nad tím, jestli jde opravdu o nejlepší volbu a zda jde i u monitorů s vyšším rozlišením dosáhnout uspokojivého výsledku v případě, že jste zatížení na větší písmenka.
Před nedávnem jsme na stránkách Živě.cz podrobně rozebírali problematiku rozlišení a velikosti bodů u LCD panelů. V krátkosti si zrekapitulujeme pár drobností, pokud vás tato problematika zajímá, doporučuji pročíst si celý článek.
Zatímco u CRT monitorů jsme byli zvyklí na čtrnáctky, patnáctky, sedmnáctky, devatenáctky a jednadvacítky a na jiné – větší, menší či širokoúhlé monitory narazil člověk velmi sporadicky, u LCD panelů je situace mnohem složitější. V éře CRT monitorů nebyl zas tak velký problém nastavit rozlišení, které člověku vyhovovalo. Dnes už je nutné kvůli technologii LCD s dokonale ostrými čtvercovými pixely přemýšlet, která z mnoha variant panelů nám bude vyhovovat nejvíc. Někomu sedí menší obrazové body monitorů s vyšším rozlišením, někdo zase preferuje větší pixely kvůli větší velikosti písmenek ve Windows.
Pokud si uvědomíme, jak radikálně se za posledních pár let změnily zobrazovací technologie a jak na tuto změnu reagovali výrobci operačních systémů a softwaru, nemáme příliš mnoho důvodů k radosti. Právě různá omezení při nastavování velikosti fontu jsou asi hlavním důvodem, proč je poptávka po monitorech, s jinak zbytečně velkými obrazovými body a větší úhlopříčkou při stejném rozlišení, tak vysoká a monitory s menšími body se netěší takové oblibě.
Dlužno dodat, že největší „zásluhu“ na tom má asi Microsoft se svým nejpoužívanějším operačním systémem Microsoft Windows XP. I v nových Windows Vista je nabídka pro volbu velikosti písma docela nenápadná a tak, bohužel, většina uživatelů ani netuší, že něco takového jde ve Windows vůbec nastavit.
Spousta lidí pak nějaké nativní rozlišení displeje, při kterém je obraz bez interpolace bez debat nejlepší, vůbec neřeší, a nastaví nižší rozlišení, při němž má, díky interpolaci, veškerá grafika na obrazovce LCD panelu docela blízko akvarelu.
Co je horší, člověk, který se do nastavení dostane, má na výběr ze dvou předvoleb – 96 a 120 dpi, a nebo může velikost trefovat od oka přes vlastní nastavení. Letité standardní nastavení 96 dpi není na nové LCD panely s vyšším rozlišením už také uplně optimální, 120 dpi je naopak zbytečně moc. Změnu rozlišení ještě znesnadňuje způsob, jakým změna dpi probíhá – je totiž zapotřebí restart systému, což dělá z testování metodou pokus omyl velmi otravnou a časově náročnou záležitost. V tomto ohledu se nic nemění ani ve Windows Vista. Windows XP navíc ještě zřejmě požádají o instalační CD. Ukažte mi někoho, kdo má na takové pokusy nervy.
Programátoři i velmi populárních a jinak propracovaných aplikací pro Windows asi příliš neuvažují nad tím, jak budou jejich programy vypadat při jiné velikosti písma – nikdo je k tomu netlačí. Se stále lepšími displeji s vyšším a vyšším rozlišením už dávno nastala doba, kdy bylo záhodno se tímto problémem zabývat mnohem intenzivněji. Dá se říct, že jediná větší změna, se kterou Microsoft přišel, je až do uvedení Windows Vista vylepšení vyhlazování písmen. Vyhlazování hran písem na monitoru je dlouhá léta běžnou záležitostí – pochází ještě z dob CRT monitorů. Se vzrůstajícím počtem LCD panelů se ukázalo, že standardní vyhlazování známé z dřívějších verzí Windows příliš nevyhovuje. Ve Windows XP tedy Microsoft poprvé představil technologii ClearType.
Velikost písma v nabídkách se dá ve Windows výběrem jiného schématu měnit od nepaměti, ale kvůli větším či menším nedokonalostem a tomu, že celé uživatelské rozhraní vypadá tak nějak nevzhledně, občas se některá aplikace rozsype, a tak této možnosti málokdo využije.
S kancelářskou sadou Microsoft Office v průběhu let také přišlo pár nových fontů pro dokumenty i systémová okna zlepšujících čitelnost písma, ale nedá se říct, že by šlo o nějakou radikální změnu, která by usnadnila život třeba majitelům notebooků, u nichž jde velikost obrazových bodů často do extrému.
Ještě horší je to s grafickými prvky – ikony jsou u drtivé většiny programů v podobě bitmapy v jediném rozlišení a ještě dlouho se na tom nic nezmění – scházela totiž podpora systému. Byly tedy jen dvě možnosti – zachovat jejich velikost s tím, že budou ve srovnání s ostatní grafikou o něco menší, nebo interpolovat. Výsledek interpolace je jasný – vše vypadá ošklivě. Windows Vista je první systém Microsoftu, ve kterém se, co se ikon týče, něco mění – zkuste schválně zatočit nad plochou kolečkem myši v kombinaci se stiskem klávesy Control. Když to přeženete, dostanete podobný výsledek:
