Atari ST patří mezi několik málo počítačů, kde lze díky vzpomínkám pamětníka nahlédnout do zrození platformy v půli osmdesátých let.
„Jednotky Impéria právě pronikly do základny! Jednotky Impéria právě pronikly do...áách“. Takové nautorizované hlášení se ozvalo z vnitřního rozhlasu vývojářských kanceláří firmy Atari ve chvíli, kdy do ní vstoupili lidé Jacka Tramiela, aby zde po zakoupení této firmy provedli nezbytné čistky. Autorem zvolání byl mladý programátor Landon Dryer, díky jehož unikátnímu blogu máme možnost poznat zákulisí zrodu jedné z významných mikropočítačových platforem druhé poloviny osmdesátých let.
Jack Tramiel, poté, co jej vyštípali z firmy Commodore, kterou sám založil a vybudoval z ní velkého hráče na poli mikropočítačů, neměl ani pomyšlení na nějaký důchod. Jeho snem bylo vytvoření nové šestnáctibitové platformy, levného počítače pro masy s grafickým uživatelským rozhraním a snadnou použitelností. Commodore s ním opustili nejen jeho synové, ale i pár významných vývojářů a obchodníků. Těmto lidem Jack věřil stejně, jako své rodině, věděl, že se na ně může plně spolehnout. Vůči ostatnímu světu zaujímala tramielovic famílie zásadní obezřetnost a o svých plánech hovořili jen značně vyhýbavě.
Tramielovic famílie (zdroj: atari.org)
V Atari započal „den dlouhých nožů“. Programátoři byli po pěti až šesti zváni před komisi, kde měli zhruba pět minut na obhajobu své osoby a svých schopností. Tramielovi lidé se především zajímali o ty, kteří měli jakoukoliv zkušenost s vývojem operačních systémů či utilit pro ně. Pouhé herní programátory – a těch byla pochopitelně v Atari většina, zhruba dvě třetiny z celkového počtu asi šedesáti lidí – nechávali sbalit si saky paky o odejít jinam. Celé to připomínalo smršť, která se firmou Atari přehnala a nenechala v ní kámen na kameni.
Jack Tramiel sice původně uvažoval, že s osmibitovými počítači naprosto skončí. Chtěl se věnovat velké novince. Nakonec si to ale rozmyslel a velmi decentní vývoj této platformy pokračoval i v dalších létech. Velká většina ambiciózních projektů, které měli osmibitové Atari povznést na mnohem vyšší úroveň, srovnatelnou například s Commodore C128 (následovníkem C64), však byla zrušena. Kdepak, Tamiel nechtěl vylepšovat to přežité. On chtěl zcela nový počítač a osmibitové Atari mělo sloužit do té doby, dokud se pro něj najdou kupující.
Nový počítač měl být založen na šestnáctibitovém či dvaatřicetibitovém mikroprocesoru a mít šestnáctibitovou sběrnici. Postupně si inženýři ujasnili, že procesor bude plně dvaatřicetibitový, zatímco sběrnice, ta z cenových důvodů zůstane na bitech šestnácti. Tento základní návrh stál (prý) i za názvem nové platformy – ST mělo být zkratkou ze „Sixteen, Thirty two”.
Vedoucím projektu byl Shiraz Shivji, jeden z méně důležitých autorů slavného Commodore C64, kterého si Tramiel odvedl ze své bývalé firmy. Původně bylo zvažováno použití zcela nového mikroprocesoru National Semiconductor NS32000, nicméně firma měla s jeho výrobou problémy a nakonec se v Atari rozhodli pro osvědčený výrobek Motoroly MC68000. Šlo o velmi dobré rozhodnutí, protože výše uvedené dílo se na trhu nikdy neprosadilo pro chronickou nespolehlivost a malý výkon. Později dokonce v Atari postavili prototyp počítače ST používající tento mikroprocesor, ale jeho výkon byl nižší, než u počítače s procesorem MC68000.
Shiraz Shivji - vedoucí vývoje Atari ST (zdroj: atarimagazines.com)
Tento zmiňovaný mikroprocesor byl nesmírně šikovným výtvorem lidského ducha. Firma Motorola v něm v podstatě přeskočila šestnáctibitovou generaci, neboť procesor (respektive jeho aritmeticko-logická jednotka) byl dvaatřicetibitový a nabízel 24-bitovou adresovou sběrnici – uměl tedy bez jakýchkoliv potíží už od „kolébky“ adresovat 16 MB, což v době jeho vzniku (1979) bylo něco neskutečného (v této době se paměť mikropočítačů uváděla v kilobajtech).
Motorola MC68000 - jeden z hlavních hrdinů mikropočítačové revoluce (zdroj: wikipedia)
Nabízel osm adresových a osm datových dvaatřicetibitových registrů a jeho instrukční sada byla téměř ortogonální (každá aritmetická či logická instrukce byla proveditelná s jakýmkoliv datovým registrem apod.). Na svou dobu se jednalo o nesmírně moderní architekturu, která vysoce převyšovala dítko Intelu. My dnes jsme zvyklí pomýšlet na každý mikroprocesor mimo x86 rodinu jako na cosi zastaralého a primitivního. Ve své době ale MC68000 představoval naprostou špičku a je jistě zajímavou otázkou, co by se stalo, kdyby se právě on objevil pod kapotou IBM PC.
V této souvislosti je zajímavé, jak byly stroje s tímto procesorem v době svého vzniku zaškatulkovány jako "šestnáctibitové stroje" hned vedle tehdejších IBM PC, ačkoliv ve skutečnosti šlo o novější generaci, spíše do jisté míry srovnatelnou se stroji s i80386.
Jack Tramiel a Steve Wozniak - bez nich by svět mikropočítačů vypadal jinak (zdroj: cnet.com)
Kromě procesoru se stanovily i další hardwarové charakteristiky nového počítače. Měl mít 256kB RAM, 128kB ROM, barevnou grafiku a nějaký vhodný grafický operační systém – jako nový Apple Macintosh. Tento požadavek se ukázal jako ten největší oříšek, protože kde jej měli vývojáři jen tak zčista jasna vzít? Myšlenka na vlastní vývoj byla rychle zapomenuta, protože všechny tlačil čas. Bylo jasné, že systém bude nutné zakoupit. Ale kde?
