V případě té "aktivní spotřeby" (v režimu "na plný výkon") bych si raději odpustil to "[spotřebuje] 10krát méně v běžném provozu než srovnatelné procesory na trhu". Již v roce 2001 existovalo procesorové jádro (konstruktéra Charlese Moorea, momentálně CTO společnosti Intellasys) se zásobníkovou architekturu, které dosahovalo spotřeby přibližně 8 pikojoulů na cyklus (ovšem při šířce slova 18 bitů, předpokládám, že Phoenix je "pouze" osmibitový - vzhledem k aplikaci je to ale pochopitelné). To vše v dobové 180nm technologii a hlavně při napájecím napětí 1.8 V. Pokud o sedm let později dosáhneme při napětí 0,5 V a technologii výroby modifikované k minimalizaci ztrátových proudů 2.8 pJ/cyklus (tj. pouze 2,5krát lepší), těžko to lze brát jako nějaký masivní (obecný) pokrok.
Nicméně jak tak počítám ze spotřeby na cyklus a ze spotřeby v aktivním stavu, vychází mi, že provozní frekvence toho jádra je kolem 32 kHz. To je pozoruhodně blízké frekvenci, která je téměř standardem pro nízkospotřebový režim běžných mikrořadičů (8051, PIC, AVR). V oblasti těchto spotřebních součástek ale k žádným extrémním soubojům výrobců (snad s výjimkou výrobních nákladů AFAIK nedochází, ve většině aplikací dnes není problém použít třeba tu knoflíkovou baterii.
Za takových okolností asi není příliš velký problém dosáhnout prezentovaných výsledků - pokud je Phoenix vyroben popisovaným způsobem (voltáž, hradla z nízkými ztrátami - Moore své jádro taktoval na 2,5 GHz, při které mělo spotřebu 20 mW), je pro něj prekvence 32 kHz zjevně horním frekvenčním limitem, kdežto pro normální mikrořadiče je to limit dolní. V případě takto specializovaného řešení se takováhle čísla skoro dají očekávat. Proto mě překvapuje, že něco takového najdu na Živě.cz (v podobě článku skoro jako z Blesku), a ne třeba na HW.cz, kde je mnohem větší publikum, které by se o něco takového mohlo vůbec zajímat.