Ano i ne. Takhle jednoduché to není, na nějaké "v budoucnu lepší" se bez debaty hraje.
Zisk totiž zdaleka není jediné kritérium, které se sleduje, a v mnoha případech dokonce není ani kritériem nejdůležitějším. Tím druhým kritériem, a leckdy důležitějším, je totiž cash-flow.
Abych to upřesnil: v hodně dlouhém období bude u zdravé firmy cash-flow dost pravděpodobně odpovídat ziskům, ale jsou tu dvě podmínky: jednak to velmi dlouhé období (odhaduji desítky let v nejběžnějších branžích), a pak to zdraví firmy. U firmy nezdravé, případně v kratším období, se zisk může velmi významně od cash-flow lišit. A pak záleží na aktuálním stavu firmy, mimo jiné její zadluženosti, naopak množství dlouhodobě nesplácených pohledávek, schopnosti půjčit si peníze od banky či státu, apod.
Protože to, co firmu většinou zlikviduje, není zisk (resp. jeho nedostatek), ale cash-flow! Insolvence je o cash-flow, a může být samozřejmě důsledkem dlouhodobé ztrátovosti (a často i bývá), značně často se ale do platební neschopnosti může firma dostat i přesto, že zisk má v pořádku! Termíny jako druhotná platební neschopnost, či dokonce run na banku jsou většině lidí dobře známé. A run na banku není prosím o ničem jiném než o likviditě! Čili o cash-flow ve velmi krátkém období! A run na banku je schopen zlikvidovat i silnou zdravou banku, moc pěkně (a dost realisticky) to popsal Halley ve svém románu Penězoměnci...
P.S. Branží, které trpí hodně druhotnou platební neschopností, a kde není likvidační nedostatek ziskovosti, ale právě peněz, by se našlo u nás (a nejen u nás) víc než dost. Jen pro příklad: téměř celé zdravotnictví, značná část stavebnictví, atd.atd.
P.P.S. Extrémní situace, ale nikoli neznámá, a dozajista realistická: firma má dlouhodobě ztrátu. Ztráta se - jak známo - hradí z vlastního kapitálu. Co se stane, pokud firma kumulativními ztrátami vyčerpá veškerý vlastní kapitál? Dostane se do záporného vlastního kapitálu! Technicky vzato jde o situaci, kdy v danou chvíli z principu nemůže splatit všechny závazky, ať by se sebevíc snažila rozkrájet. A je taková situace nutně likvidační?
Teoreticky ano, dlužníci mohou poslat firmu do konkursu pro předlužení, a snažit se tak dostat aspoň část svých peněz nazpět. V praxi se ale může stát - a často i stane - že existují buď vyšší zájmy pro zachování společnosti (typicky stát či nějaká municipalita sanuje ztráty ze svého), a nebo dlužníci prostě věří, že v budoucnu se vše v dobré obrátí, a často se tak i může dít. Jinými slovy, dokonce i u komerčních firem, do jejichž chodu nezasahuje žádná municipalita, se stává, že se dlužníci dohodnou firmu nechat běžet dál - s vírou, že se takové jednání do budoucna vyplatí, a oni dost pravděpodobně dostanou nazpět peníze všechny. A příklady existují i ve velkém měřítku, viz např. Chrysler na konci sedmdesátých let (pozor, tenkrát se vláda za ten úvěr zaručila, ale sama žádné peníze nepůjčovala, a Iacoccovi se onu miliardu USD podařilo splatit dokonce ještě před termínem!)... Důležité samozřejmě je, aby ona víra v "lepší zítřky" byla dostatečně silná a naděje zejména odůvodněná...
