Deset inkoustových tiskáren formátu A3+ jsme podrobili rozsáhlému testu. A rozhodně jsme je nešetřili.
Potřebujeme ve firmě skutečně tisknout na velkoformátovém plotru, nebo si vystačíme s tiskárnou A3+? Vyplatí se investovat, nebo se vyplatí šetřit? Pro usnadnění rozhodování těch, kteří si kladou podobné otázky, jsme v redakci realizovali test deseti tiskáren formátu A3+ dostupných
na našem trhu.
Velkoformátové tiskárny jsou nezbytným prostředkem pro zpracování CAD/GIS dokumentace. Vzhledem ke značné výši investic, jež tento hardware vyžaduje, řeší některé firmy tisk dokumentace raději externě a při každodenní práci si vystačí s tiskárnami formátu A3, kterých
je dnes na trhu velký výběr s širokým rozpětím cenové škály.
Pomineme-li výhody a nevýhody tisku na laserové tiskárně a zaměříme-li se pouze na inkoustové tiskárny, výrobci nabízejí zákazníkům dva velké bonusy k dobru: rozměr A3+ a fotografickou kvalitu tisku. To i přes určité nevýhody a omezení cílového určení právě dává důvod k zamyšlení, zda si do firmy nepořídit zařízení, které je vhodné nejen pro výstupy z kancelářských aplikací a CADů, ale zároveň představuje i kvalitní fototiskárnu.
Tisknu, tiskneš, tiskneme
K barevnému tisku se používá tzv. subtraktivního (odečítacího) modelu, kdy je výsledná barva složena splynutím bodů přeneseného inkoustu jednotlivých barev. Aby byly tiskové výstupy co nejkvalitnější, přidávají výrobci k základním CMYK barvám barvy doplňkové. Obvykle jsou to
světlejší odstíny azurové a purpurové, variance na šedé či černé téma a poslední dobou i RGB barvy.
Přesto se k deklarovanému tisku barev z „celého barevného spektra“ využívá především nedokonalosti lidského oka. Barevné odstíny libovolné barvy jsou vytvořeny barevnými body z omezené sady inkoustů. Tento shluk vnímá lidské oko jako místo s určitým barevným odstínem. Souhrnně se tento způsob nazývá polotónování (halftone) a prakticky každý výrobce má svůj
vlastní algoritmus, jímž z těchto bodů vytváří barevné odstíny.
Větší množství barev a zdokonalené technologie tisku v kombinaci se speciálními papíry ale umožňují efektivněji míchat barvy, což se nejvíce projevuje na schopnosti zvládat barevné i černobílé přechody.
Bublání nebo vrnění
Princip inkoustového tisku je založen na dvou základních technologiích, které využívají všichni výrobci tiskáren. Termální technologie, jež byla komerčně využita jako první, je dnes nejčastěji používanou technologií u inkoustových tiskáren.
Princip termálního tisku spočívá v zahřívání topných tělísek v tryskách. Ohřevem dojde ke zvětšení objemu inkoustu a poté z důvodu zvýšení tlaku v tryskové komůrce k přenesení kapičky inkoustu
přes trysku tiskové hlavy na tiskové médium (teplota ohřátého inkoustu přitom může přesáhnout až 200 °C, tlak vzroste i přes 12 MPa a kapka opouští trysku rychlostí přes 10 m/s na vzdálenost až jeden milimetr). Po vystříknutí se v komůrce trysky změní tlak a vzniklý podtlak se postará o nasátí dalšího inkoustu ze zásobníku. Protože inkoust zároveň slouží jako chladicí médium pro topné tělísko, je již v této fázi důležitá jeho kvalita a složení.
Piezoelektrický tisk využívá k vystřikování kapek z tiskové hlavy piezoelektrického jevu, což spočívá ve změně rozměrů piezoelektrického prvku v trysce tiskové hlavy při změně napájecího napětí. Výhodou oproti termálnímu tisku je rychlost, s jakou může piezoelektrický prvek pracovat, a životnost tiskových hlav.
Na papíru záleží
Při požadavku kvalitního tisku samozřejmě nesmíme zapomenout ani na papír, na který tiskneme. Na obyčejném kancelářském papíře se totiž i sebelepší inkoust v kombinaci s kvalitní tiskárnou díky struktuře papíru trochu rozpije. Proto se nejen pro tisk fotografií používají speciální matné či lesklé papíry, na nichž se inkoust nerozpíjí, barvy se lépe míchají a více odpovídají skutečnosti.
Termální inkoustový tisk využívá inkousty barvivové nebo pigmentové, kdy kapalnou složku tvoří nejčastěji izopropylalkohol. S nástupem fototiskáren je sice vidět návrat od barvivového inkoustu
k pigmentovému, ale také se objevuje problém tzv. bronzingu pigmentových inkoustů. Ten se projevuje odlišným leskem výsledných výtisků při použití lesklého nebo pololesklého papíru. S ohledem na kvalitu fotografického tisku je proto u pigmentových inkoustů nutné brát mnohem
větší zřetel na doporučení výrobce tiskárny pro výběr papíru.
Ale i při tisku barvivovými inkousty je výsledná kvalita velmi ovlivněna výběrem papíru – ať již se jedná o špatné dávkování objemu inkoustu s ohledem na savost papíru, posunutí barevného spektra či malé gamuty.
Obdobné problémy nastávají též u piezoelektrického tisku. Vypuzování kapiček inkoustu sice funguje do značné míry velmi nezávisle na jeho chemickém složení, jenže i zde se používají dva druhy inkoustů – barvivový a pigmentový. U barvivového inkoustu navíc může být jako tekutá báze kromě izopropylalkoholu použita i vodní báze. S tím vším se musí při tisku počítat a vhodný papír se tudíž velmi podstatnou měrou podílí na kvalitě výsledného tisku.
Ach ty jazyky
Aby mohly tiskárny vůbec tisknout, potřebují komunikovat s počítačem. A to se děje prostřednictvím tiskového jazyka. V poslední době se u tiskáren využívá místo jazyka komunikujícího na hardwarové úrovni jazyk GDI (Graphical Device Interface). GDI se stará o zpracování stránky na úrovni operačního systému a výrobce tiskárny na úkor některých funkcí tiskárny tak ušetří na procesoru a paměti tiskárny.
