Sestrojit miniaturní roboty poháněné svaly, kteří by mohli sami – nebo ještě lépe, po „vyzvání“ světelným nebo elektrickým signálem – chodit a plavat je mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Bioinženýři Rashid Bashir a Taher Saif z University of Illinois se však do tohoto nelehkého úkolu před časem pustili – a již zaznamenali první úspěchy. Nyní o svém díle promluvili na sympoziu Integrated Cellular Systems: Building Machines with Cells, které 18. února začalo v Bostonu.
„Tyto stroje jsou považovány za částečně živé, se schopností vyvíjet se, stárnout a léčit se, pokud utrpí nějaké zranění,“ konstatoval Saif. „Teď, když na nich pracujeme, jsme se začali ohlížet a snažit pochopit, jak přesně se buňky organizují a jak spolu komunikují. Jedná se o vývojovou biologii živých strojů.“
Jak přesně postupují? „Jako inženýři obvykle stavíme z materiálů jako je dřevo, ocel nebo křemík. Zde je našim cílem dopředně-inženýrský (forward-engineering) biologický systém či systém založený na buňkách. Design je inspirován komplexem svaly-šlachy-kost, který se nachází v přírodě. K dispozici je kostra nebo páteř, ale udělaná z měkkých polymerů podobných těm, které se používají v kontaktních čočkách – takže se to může ohýbat i bez kloubů“ vysvětlil Bashir.
Bashirova skupina rovněž vyvinula několik designů, díky kterým by jejich bio-roboti měli být schopni kráčet v určitých směrech a kontrolovat svůj pohyb pomocí světla nebo elektřiny.
Oba odborníci nicméně uvedli, že jim nešlo ani tak o to udělat „chodce“ a „plavce“ jako spíš o položení vědeckých základů pro budoucí tvorbu mnohem sofistikovanějších biologických strojů.
Zdroj: University of Illinois
