Od června u nás začne platit nový audiovizuální zákon, který přinese zásadní novinku. Weby s videi budou kontrolovány podobně jako televize Radou pro rozhlasové a televizní vysílání.
Internet je plný informací a notně přibývá těch, které jsou zpracovány formou videa. Vznikly velké prosperující weby založené pouze na videích, někde jsou videa zatím jen doplňkem, ale nabírají na intenzitě (třeba na Živě.cz). Dalo by se říci, že internet postupně přebírá diváky běžných televizí a s nástupem Google TV tento trend pravděpodobně nabere dramatičtějšího spádu. A tak bylo jen otázkou času, kdy se úředníci zamyslí: "Když je regulován obsah televizního vysílání, neměl by stejné kontrole podléhat i videoobsah na internetu?" Došli k závěru, že měl.
Od 1. června proto začne platit nový audiovizuální zákon, který řeší otázku regulace internetového videoosahu. Provozovatelé webů s videi se budou muset zaregistrovat u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a ta bude kontrolovat jejich počínání. Pokud se ve videích objeví něco, co by tam dle zákona být nemělo, může RRTV udělit provozovateli patřičnou pokutu. Ta se může vyšplhat až na dva miliony korun.
Kdo bude kontrolován?
Předevčírem jsem se zúčastnil klubového večeru Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR), kde se diskutovalo právě o novém audiovizuálním zákoně. Přítomen byl právník specializující se na tento zákon, zástupci různých internetových médií a také zástupce RRTV. Nejvášnivější debaty se týkaly problému, jak určovat provozovatele, kteří budou pod regulaci spadat a kteří ne. Zákon k tomu definuje několik kritérií poskytovatele audiovizuální služby, který spadá pod kontrolu RRTV:
- poskytovatel audiovizuální služby musí být podnikatel dle definice v Obchodním zákoníku
- působí v ČR
- má redakční zodpovědnost za publikovaný obsah
- audiovizuální obsah služby je kategorizován formou katalogu
- obsah je veřejně dostupný
První bod vyřazuje z nutnosti registrace různé blogery či provozovatele nadšeneckých webů, kde se sice pravidelně objevují videa a je kolem nich nějaká ta kontextová reklama, ovšem provozovatele nelze definovat jako podnikatele (nejedná se o soustavnou činnost konanou čistě za účelem zisku).
Co se týče teritoriální působnosti, zde nebudete mít vyhráno, pokud sídlo své firmy formálně přestěhujete do jiné země. To nestačí. Pokud je převážná část zaměstnanců v ČR, nebo se redakční rozhodnutí provádí v ČR, tak už na vás Rada může dosáhnout. Nicméně pokud své sídlo přestěhujete mimo EU, nemá příliš šancí s vaším počínáním cokoli dělat.
Důležitou podmínkou pro zařazení do evidence RRTV je redakční zodpovědnost za obsah. Neznamená to, že videa musíte vyrobit sami, ale že rozhodujete o tom, jaká videa budete mít na svém webu. Stačí tedy přebírat nějaká vybraná videa z YouTube a už se váš web může objevit v hledáčku Rady.
Zákon se snaží pokrýt především weby, které se svým charakterem blíží televizi. To vysvětluje poslední uvedenou podmínku o kategorizaci obsahu. Pokud poskytovatel vydává nějaké pořady, nebo tématicky podobná videa v rámci určitých kategorií, pak svým způsobem připomíná skladbu televizních pořadů, a spadá pod působnost zákona, splňuje-li i předchozí podmínky.
Příklady:
- web spadající pod firmu, na kterém se objevují diskuzní pořady či videorecenze - musí se registrovat
- zpravodajský web vydavatelství obsahující videopořady - musí se registrovat
- zpravodajský web vydavatelství, kde se však video objeví jen výjimečně jako doplněk textového článku - nemusí se registorvat
- web agregující zábavná videa z YouTube a jiných podobných služeb spadající pod podnikatele - musí se registrovat
- fandovský web s různými tématickými videi, ať už vlastními nebo převzatými - nemusí se registrovat
- internetová televize vysílající kontinuální vysílání - ta už by dávno měla mít licenci
Co se bude kontrolovat?
Ve videích se nesmí objevit podprahová informace nebo skrytá reklama, nabádání k rasismu či nenávisti nějaké určité skupiny lidí vyznávající například nějaké náboženství, víru, či politické smýšlení, propagace nacismu atp. Dále například neoznačená reklama, sponzoring nebo také product placement (užití nějakého produktu v záběru bez vyložené propagace, pouze za účelem jeho nenápadného zviditelnění).
Kromě samotných videí bude kontrolována také případná reklama k nim přiřazená. Nesmí se v ní například objevit reklama na tabákové výrobky, na léky dostupné pouze na předpis nebo třeba reklama ohrožující mravní výchovu dětí a mládeže.
Poněkud spornou otázkou ovšem je, co lze ještě považovat za reklamu ve videu. Pokud je to blok vložený přímo do videa, pak je jasno, jenomže na internetu máme i jiné možnosti, například kontextová reklama v překryvné vrstvě nebo nějak zasahující z prvků umístěných vedle samotného přehrávače. Dle vyjádření právníka a zástupce RRTV se v danou chvíli dá považovat tento typ za součást videa a tudíž spadá pod regulaci. A mimochodem, zodpovídá za ní provozovatel webu, nikoli poskytovatel reklamy.
Za součást videa je také možné považovat obyčejný banner, který je umístěn natolik blízko přehrávači videa, že může nabýt dojmu doplnění obrazové informace videa.
Typickým prvkem televizní regulace je možnost vysílání pořadů s erotickým či násilným obsahem až po 22 hodině. Na internetu by se něco takového těžko realizovalo, proto zde může být takový obsah dostupný celý den. Samozřejmě to ale neplatí o pornografii, pro weby s takovouto tématikou platí nutnost zajištění podmíněného přístupu. To znamená, že na takový web smějí být vpuštěni jen návštěvníci starší 18 let. Jak tuto skutečnost ověřit však zákon nepředepisuje, proto evidentně i nadále postačí zaškrtávací box "bylo mi 18" a tlačítko.
Co musí provozovatel a co musí Rada
Kromě zodpovědnosti za obsah mají registrovaní provozovatelé další povinnosti. Dle zákona musí umísťovat reklamu, označovat sponzoring či product placement a musí také archivovat. V případě internetových videí je archivace tak nějak samozřejmá, nicméně pokud nějaké video odstraníte, musíte na nutnost archivace pamatovat a mít ho někde uloženo ještě 30 dní. Platí to i o reklamách. Když tedy skončí reklamní kampaň, musíte spot ještě 30 dní uchovat, pro případně doložení Radě.
Až trochu úsměvně působí podmínky převzaté z běžných televizí - v rámci pořadů by se měly objevit nějaké, které budou dostupné osobám se zrakovým či sluchovým postižením a obsah na podporu evropské tvorby. V první případě stačí například poskytnou titulky k některým videím, v tom druhém už to tak jednoznačné není a výklad může být chápán všelijak.
Své povinnosti má i RRTV. Předně musí vést evidenci poskytovatelů audiovizuálních služeb a dále má z úkol sledovat, zda je jimi nabízený obsah splňuje zákonné podmínky. Musí také prověřovat stížnosti uživatelů a v případě zjištěných prohřešků udělovat napomenutí a sankce.
Mimochodem, za loňský rok bylo evidováno přes 1500 stížností uživatelů jen na běžné televize. Když nějaká konkrétní stížnost přijde, RRTV si od poskytovatele vyžádá záznam inkriminovaného videopořadu k přezkoumání. A vyžádat si ho může i bez stížnosti v rámci průběžné kontroly obsahu. Tu provádí tzv. screeneři, kteří v případě kontroly u běžných televizí prostě neustále koukají na určitý kanál a sledují, zda nedošlo k porušení podmínek. Nyní tedy pravděpodobně přibudou pracovníci, kteří kromě koukání na televizi budou prohlížet internetové stránky s videi. Pokud narazí na něco podezřelého, předají to k posouzení.
Internet pod Radou
Nový audiovizuální zákon byl schválen a od 1. června 2010 vstupuje v platnost. Získá si určitě řadu odpůrců, na druhou stranu lze chápat snahu vnést nějaká oficiální pravidla pro publikaci videí na internetu. Regulace zakazuje publikaci videí s obsahem výhradně jinak protizákonným a definuje pravidla pro umisťování reklamy. Funguje to v televizích a nyní bude muset i na internetu.
Zákon však není na internet zcela připraven. Jeho výklad není v mnoha bodech jednoznačný a už jen samotný výběr webů, které budou spadat pod regulaci, je sporný. Pochopitelně nelze nijak zabránit tomu, že když nějaké video RRTV zakáže, tak že se obratem objeví na YouTube, kde může existovat nerušeně dál.
Každopádně jsme ale na začátku, rozkoukávat se budou nejen provozovatelé webů s videi, ale také samotná RRTV. Pokud máte nějaký web s videi a jste již celí nervózní, zda se musíte u RRTV registrovat, nebo ne, tak vězte, že je úplně jedno, jak se rozhodnete. Můžete se zaregistrovat, ale Rada vám může klidně oznámit, že vás do evidence nebere. Na druhou stranu, když se nenahlásíte, nedočkáte se žádné pokuty. Rada vás musí nejprve upozornit, že byste se měl registrovat, a pokud byste neuposlechli, tak teprve pak může začít udělovat sankce.
Pro uživatele, kteří na videa prostě jen koukají, se každopádně nezmění nic. Běžná videa budou existovat dál, jen se třeba někdy v titulku dozví, že v nich byl použit product placement. Náš audiovizuální zákon naštěstí není tak přísný, jako třeba ten slovenský. Tam třeba musí být i internetová videa označena, pro jakou věkovou skupinu jsou určená. S různými obdobami se pak můžete postupně setkat všude v Evropě, jedná se totiž o iniciativu Evropské unie.
