Omyl, na Linuxu je naopak možné všechno. Záleží pouze na defaultním nastavení a na "zdatnosti" BFU, jak si svůj router (nebo cokoliv s Linuxem) zmrší. Po pravdě si nevzpomínám, že by jakýkoliv z desítek modelů routerů, se kkterýma jsem se setkal, měl ve výchozím nastavení povolenou administraci zvenku. Možná nějaký vendor backdoory, ale ty bívají alespoň zabezpečený na konkrétní IP, když už nic.
A jinak, víte jak probíhá nákup a nastavení routeru?
Blondýna přichází do obchodu s pračkama a míří přímo za prodavačem. Bré den, máte rautéry? Prodavač chvilku přemýšlí a dojde mu, že potřebuje router. Ano, tyto modely - ukazuje na polici. Jééééé ten růžovej je bezva, je dobréj? Prodavač nemající ani páru o nějakým ethernetu, DSL, bezdrátových normách nebo podobných věcech hledá záchranu na krabici a nachází nápis "super mega extra speed secure home router", na nápis ukazuje a přitakává, ano, je to velmi dobrý router. Blondýna předává peníz a odchází s růžovým routerem. Pokud má štěstí a trefí se do správného typu WANu a dokonce trefí i beztrátový router, stejně ho nezapojí, protože v krabici je adaptér a drát, což je nepochopitelné. Na scénu přichází soused/kamarád, kterej ví o rautérech trošku víc, ale jinak taky prd, ale co by neudělal pro blondýnu. Zapojuje kabely a připojuje růžový NB k růžovému routeru na síť default bez hesla. Nicméně přece jenom ví, že heslo by to chtělo, tak dle návodu hledá nastavení. Sebevědomí mu nechybí, je správný čas před blondýnou zamachrovat, tak zběsile kliká na všechny nastavení, sem tam něco přehodí, aby to nebylo blbý a po chvíli najde i heslo k wifi. Změní název sítě, nastaví heslo, znovu připojí NB a je největší machr pod sluncem. Že mezitím pokonil úplně všechno ho netrápí, protože net jede. Od blondýny dostává pěkný úsměv a tlačenku ze dveří, co s ním, s IT pošahancem. Dál si to domyslete...
