Čipy a internetovou konektivitu najdeme v různorodých věcech. A bude jich přibývat. Brzy už nám ani nepřijde vtipné nabíjet třeba brýle, náramek, květinu nebo příbor.
Náramek monitorující vaše tělesné funkce, brýle rozšiřující vnímání reality, ale i vidlička, která nespokojeně vibruje, když jíte příliš rychle nebo tweetující kytka. Internet věcí bude podle Michala Šrajera, spoluzakladatele vývojáře mobilních aplikací Inmite, udávat směr, kam se bude v nejbližší době technologie ubírat. O své postřehy se podělil na konferenci New Media Inspiration 2013.
Podobně jako místo obyčejného telefonu stále více lidí používá aplikacemi a různými funkcemi nabité chytré telefony, inteligentní rozměr bude postupně získávat stále více běžných věcí, míní Šrajer.
„Počítače nejsou všechno, co může být k internetu připojeno. Už v roce 1999 vznikl pojem internet věcí a v současné době to začíná být čím dál zajímavější. Svět kolem nás totiž kromě počítačů tvoří i další věci,“ vysvětluje Šrajer.
Věci zatím mezi sebou nejsou příliš virtuálně propojené, to se ale začíná měnit díky vývoji nejrůznějších senzorů. „Ty věci začínají vědět, kde jsou a co dělají, a také se začínají propojovat.“
Cestu k internetu věcí podle Šrajera proklestil zejména iPhone. Ten nastartoval technologickou revoluci, když nabídl uživatelům „chytrý rozměr“ rozšířených zařízení jako jsou telefony. Postupně to vedlo i k vývoji tabletů nebo chytrých televizí. Zásadním aspektem trendu je jak miniaturizace, tak propojenost. Ta vyžaduje široké pokrytí bezdrátovou sítí.
Chytré se ale mohou stát i další předměty či spotřebiče. A to hlavně díky nejrůznějším senzorům, kterých přibývá, zmenšují se a umí měřit nejrůznější charakteristiky.
Senzory už využívají mobilní aplikace
Mezistupněm k internetu věcí jsou různé aplikace v chytrých telefonech, které ale už pracují s různými senzory. Populární je třeba aplikace, která monitoruje váš spánek Sleep as Android. Smartphone, který si dáte na noc vedle hlavy, pomocí pohybových senzorů sleduje, v jaké fázi spánku jste. Podle toho si můžete třeba nastavit ideální dobu na přirozené probuzení. Budík vás už nevytrhne zrovna z té nejhlubší fáze spánku, ale počká si na chvíli, kdy vlnovka spánku přejde do mělčí fáze. Pak samozřejmě můžete data přenést na web a hrát si s různými statistikami.
Aplikace Sleep as Android monitoruje váš spánek
Pomocí smartphonu si můžete změřit i srdeční puls – překvapivě k tomu stačí pouze zabudovaný foťák. „To funguje tak, že si prst přiložíte na ten foťák, on si ho přisvětlí bleskem a pak sleduje jak vám prst červená a bledne podle toho, jak tam krev proudí a opravdu vám ukáže, jaký máte aktuální puls,“ vysvětluje Šrajer.
Od smartfitnessu až po progresivní lékařskou péči
Vznikají ale i různá jednoúčelová zařízení. Průkopníkem ve světě smartfitness je zařízení Fitbit, což je v podstatě takový chytrý krokoměr ve tvaru náramku. Máte ho na ruce nebo v kapse a on sleduje, jak se přes den pohybujete. Měří, kolik kroků jste ušli nebo kolik kalorií jste spálili. Nastavit si můžete různé cíle a všechna data se samozřejmě mohou automaticky přenášet někam do cloudu na internet, kde můžete soutěžit s ostatními uživateli.
Náramek Fitbit měří vaši každodenní aktivitu, bezdrátově komunikuje se smartphonem
Využití by mohlo být v budoucnu třeba přímo ve zdravotní péči. Doktoři by ve chvíli, kdy by vás trápily nějaké zdravotní problémy, měli k dispozici dlouhodobá data o vývoji různých sledovatelných charakteristik – jako je váš tep, tlak, teplota atd.
Spíše legračním příkladem je pak váha připojená k internetu, která pokaždé, když přiberete, tweetne. Vy tak můžete vývoj své váhy sledovat i přímo na této sociální síti.
Inteligentní může být i vidlička
Dalším příkladem internetu věcí je vidlička HapiFork. Je připojená k wifi a tweetuje, když jste zase něco snědli. „Funguje to docela zajímavě. Kdykoli si dáte něco do pusy, uzavřete se nějaký obvod. A třeba když jíte moc rychle, začne vám HapiFork v ruce vibrovat. To je další ukázka toho, jak z běžných věcí udělat „chytré“. Brzy nám už třeba nebude připadat tak vtipné, že po dojedení budeme dávat příbory nabít,“ poznamenává Šrajer.
Vidlička Hapifork začne vibrovat, když jíte moc rychle
S různými senzory pracuje koncept chytrých aut. Ta by měla v budoucnu umět sledovat, jak hustá je kolem nich doprava, rozhodovat kudy jet a kudy ne, kontrolovat, jestli řidič nespí. Chytrá auta by měla být také schopná komunikovat mezi sebou navzájem.
Příklad zapojení běžných přístrojů do sítě ukazuje i „inteligentní termostat“, který sleduje vaše návyky a postupně se tak učí, jak v bytě během dne nastavovat teplotu. Pomocí pohybových senzorů sleduje, kdy jste doma a kdy ne a podle toho přepíná na úspornější režim. Vše pak můžete průběžně korigovat třeba přes svůj chytrý telefon.
Projekt SmartThings má pomoci rozšíření inteligentních digitálních pomocníků:
Google Glass a tweetující kytka
Rozšíření dosavadního způsobu vnímání světa přinášejí Google Glass. „Je to v podstatě takový malý počítač, který se bude nosit na hlavě. Mimochodem si po Googlu podobnou věc patentovaly také Apple a Microsoft a mluví se o tom, že to bude „the next big thing“. Tedy, že už třeba za tři roky nebudeme vytahovat telefon z kapsy, ale už se prostě jenom budeme na sebe dívat, normálně spolu konverzovat a zároveň si přitom třeba číst facebookový profil a zjišťovat, s kým se vlastně bavíme,“ glosuje Šrajer.
Projekt Google Glass, aneb chytrý telefon před okem
Už dnes umí technologie naučit s vámi komunikovat dokonce i kytku. Samozřejmě s jistou nadsázkou – vše je postaveno na senzoru na vláhu. „U nás v kanceláři máme květinu, která nám tweetuje, když potřebuje zalít. Dopadlo to tak, že si celé dny jenom stěžuje. Řešili jsme dlouho, jestli ji máme tedy víc zalívat, ale nakonec jsme se rozhodli radši trochu přepsat ten program, aby tweetovala trochu míň,“ směje se Šrajer.
Twítující květina
Přísun strojových dat přináší i rizika
Možnosti internetu věcí jsou obrovské. Od sledování pohybu předmětů a zboží, monitorování fyzických funkcí až po automatizaci fungování domácnosti. Zároveň ale v této souvislosti rostou nároky na zabezpečení. Senzorů čím dál víc, vzniká poměrně hodně citlivých dat. Je proto nutné hledět i na dostatečné zabezpečení sbíraných informací.
Další výzvou je způsob práce s velkými objemy dat. Dříve se na internet vkládaly informace většinou ručně, teď tam míří data, která vznikají automaticky - pořizují je stroje a to v reálném čase. „Velká data znamenají posun, bude se ale muset řešit, jak je zpracovat a vyndat z nich opravdu užitečné informace,“ uzavírá Šlajer.
Článek původně vyšel v E15