Internet na cesty: Test T-Mobile ExpressCard II

GSM či UMTS modemy typu ExpressCard jsou stále řídce se vyskytujícím zbožím. To ostatně platí pro jakékoli karty tohoto formátu. Pokud již potřebný modem je na trhu dostupný, stojí obvykle hříšné peníze. Jako první mezi českými operátory přináši cenově rozumné řešení společnost T-Mobile. Od včerejšího dne je totiž na jejích prodejnách dostupný Option Globetrotter Express 7.2 (model GE0201) brandovaný jako T-Mobile ExpressCard II. I já sám byl mezi těmi, kdo dlouho netrpělivě čekali. Náhodou jsem včera navštívil značkovou prodejnu a po několika minutách jsem si odnášel zbrusu novou kartičku.

Trocha technických parametrů

T-Mobile ExpressCard II je GPRS / EDGE / UMTS / HSDPA (HSUPA) modem formátu Express Card 34. Pracuje s frekvencemi 850, 900, 1800, 1900 a pro UMTS i 2100 MHz. V síti T-Mobilu je možno využít pouze GPRS a EDGE, sám operátor pak UMTS a HSDPA předurčuje k využití v zahraničí. Nasazení karty v síti O2 však není vyloučeno, přístroj není blokován pro použití se SIM kartami jiných operátorů.

Vyndavání SIM karty šlo rozhodně vyřešit lépe než šťouráním do úzké štěrbinky

V sítích třetí generace dosahuje rychlosti 3,2 Mb/s, po upgradu firmwaru by měl být schopen vyšplhat až k 7,2 Mb/s. V českých podmínkách, specificky pak v síti T-Mobilu, využijeme GPRS třídy 12 (4 + 4 timesloty). Stejné třídy je i použité EDGE. S využitím síti druhé (resp. dvouapůlté) generace lze dosáhnout rychlosti až 247 kb/s. Karta podporuje rovněž vytáčené připojení rychlostí až 14,4 kb/s.

Chytí a nepustí

Reálné rychlosti i stabilita připojení jsou výborné. Rychlost přenosu dat je samozřejmě závislá na aktuálním zatížení používané buňky mobilní sítě, jen málokdy však alespoň nárazově nestoupá přes 200 kb/s. Dosahovaný průměr se u většiny připojení pohybuje kolem 150 kb/s. V porovnání například s připojením prostřednictvím mobilního telefonu Nokia 6230i je stabilita připojení doslova úžasná.

Globetrotter nemá problém udržet aktivní připojení řadu hodin, přitom zvládá vyřídit i pět konkurenčních spojení (více nemá smysl ani zkoušet vzhledem k rychlosti připojení). Nokia se odpojuje při pokusu sestavit více než dvě. Kartě rovněž nedělá problém provozovat upload a download souběžně.

Stabilita i dosahovaná rychlost připojení jsou na dobré úrovni

ExpressCard II se dodává bez externí antény, kterou však lze dokoupit, konektor je standardní. I bez externí antény je příjem vynikající, dokonce lepší než u zmiňované Nokie, která je jinak dobrým příjmem GPRS / EDGE vyhlášena. Karta je vyvedena ve stříbrné barvě, originál prodávaný ve volném prodeji je černý. Při zasunutí do slotu poměrně hodně vyčuhuje. Na vnější části najdeme kromě dvojice stavových diod a loga operátora i výklopnou integrovanou anténku působící poměrně bytelným dojmem.

Karta z počítače poměrně hodně vyčuhuje

Bliká, až oči přecházejí

Stavové diody nejsou vyřešeny nejlépe, nesignalizují totiž probíhající přenosy, nýbrž pouze opravdu stav karty coby zařízení v mobilní síti. Jak modrá, tak červená dioda poměrně hodně září, což ve tmě a při signalizování divokých stavových kódů rozhodně oko netěší. Pokud karta není přihlášena do sítě, nebo síť nenabízí datové služby, blikají obě diody rychle a souběžně. Dlouhý interval blikání pouze červené diody oznamuje dostupné vytáčené připojení v síti GSM, totéž u modré diody znázorňuje dostupné vytáčené připojení ve 3G síti.

Krabice

Dvojí bliknutí pouze červené diody v dlouhém intervalu znamená dostupné vytáčené a GPRS připojení v síti GSM. Bliká-li červené dioda čtyřikrát, je navíc možno využít EDGE. Stejné kódy na modré diodě oznamují dostupnost vytáčeného a datového připojení v síti UMTS, resp. dostupnost HSDPA. Přechody mezi jednotlivými (kromě vytáčené) technologiemi připojení jsou přitom zcela transparentní a závisí pouze na aktuální dostupnosti služeb.