Ale jasně že přibejvá tranzistorů. Co je ale blbý, že marginální užitek nebo přidaná hodnota každýho dalšího tranzistoru klesá. Moorův zákon zatím platí, ale zatímco dříve znamenalo zdvojnásobení počtu tranzistorů zásadní nárůst výkonu dneska už se to skoro ani nepozná. Dřív si člověk moh koupit další generaci procesoru a nárůst výkonu moh bejt třeba dvojnásobnej (286 vs 86 nebo 386 vs 286). Dneska se mezi generacema zvedá výkon podstatně míň. Sandy vs Ivy Bridge (OK, je to tick vs tock) tak o 10 - 15%. Dřív sem si moh u každý nový generace říkat, že by to pomohlo, teďka si klidně můžu jednu nebo dvě generace vynechat a v zásadě se nic moc nestane. Co by mohlo pomoct tak by Intel moh udělat časem nějakou revizi instrukční sady. x86-64v2 řekněme, protože x86-64 je vyloženě promrhaná šance. AMD vyrobilo něco co nebylo úplně kompatibilní s původní x86, část historickejch nesmyslů typu segmenty, dekadická korekce, jednobajtový inkrementace odstranilo, část jich ponechalo (LAHF, XLAT, FS, GS), sice rozšířilo trapně malej počet registrů, ale přistupuje se k nim přes prefix, přitom by stačilo, když už se musely předělávat kompilátory nebejt přizdisráč a překopat to trochu víc. Na jiný kódování instrukcí zjevně není nutný moc předělávat kompilátory a ani to nezabere moc tranzistorů (viz thumb u ARMu). A Intel to celou dobu ignoroval a kašlal na to, až jim najednou došlo, že mají průser a celej tenhle nedodělek převzal místo aby nabídnul svoje řešení. No, třeba na tom časem zamakají, mohlo by to zase posunout výkon trošku kupředu.