Společnost Intel již dlouhou dobu provádí výzkum v oblasti vícejádrových SCC (Single Chip Cloud) procesorů v rámci projektu Tera-scale. Intel představil i experimentální 48jádrový procesor, který spolu s Larrabee patří asi mezi nejznámější výsledky těchto projektů.
Timothy Mattson, jeden z vědeckých pracovníků z této oblasti však připomněl, že tato vícejadrová architektura je velmi snadno škálovatelná. Není problém stále přidávat další jádra, přičemž pomyslná teoretická hranice je kolem 1 000 jader. Kolem této hodnoty už zmíněná architektura začne ztrácet na efektivitě a bylo by nutné změnit systém práce s pamětí a další prvky čipu.
V případě, že počet jader překročí tuto hodnota, klasický přístup ke společné paměti začne být výkonově neefektivní. Řešením je ale možnost posílání dat mezi jednotlivými jádry, na čemž jeho tým v současnosti pracuje.
Cíl je dosáhnout takřka nekonečné škálovatelnosti, s přidáním dalších jader se tak nebude muset měnit architektura práce s pamětí, nová jádra se zkrátka připojí do stávající sítě jader a budou s ostatními komunikovat na standardizované síťové infrastruktuře. Zatím se technologie testuje na zmíněném 48jádrovém procesoru, který má celkem 1,3 miliard tranzistorů a spotřebuje 25 až 125 W dle zatížení. Podařilo se také vytvořit virtuální TCP/IP vrstvu mezi jednotlivými jádry. Jeden čip by tak dokázal provozovat dohromady 48 samostatně běžících operačních systémů na bázi Linuxu, které by byly navzájem síťově propojené.
A co toto řešení vlastně připomíná? Ano, lidský mozek a jeho neuronovou síť. Jednotlivé neurony jsou také propojeny se stovkami ostatních neuronů a dokáží velmi snadno posílat signály na velké vzdálenosti i mezi sebou.