Otázka je, proč by se měli ve skrytých souborech hrabat uživatelé. Ti vůbec nemají tušení o tom, že něco jako skryté soubory existuje a je to tak dobře. Pokud už mají potřebu se k nim dostat, tak je jedině dobře, když to musí udělat v příkazové řádce, protože je to alespoň donutí pochopit danou problematiku a nenadělají tam paseku. Docela mě překvapuje, že uživatel linuxu tak bojuje proti příkazové řádce. Z mé zkušenosti je to nejefektivnější způsob administrace. V případě OSX příkazová řádka velmi efektivně odděluje standardní a nestandardní aktivity - v grafickém rozhraní jim nechá zcela základní možnosti a pro nadstandardní aktivity nabízí příkazovou řádku. Kdo se nechce nic učit, tak se spokojí se základními možnostmi, kdo má potřebu vrtat se v tom víc, je nucen naučit se alespoň základy. Takže ve výsledku se to jednoduše a dobře používá, nezatěžuje to "tupce", ale zároveň to nechává otevřené možnosti naučit se něco víc a vrtat se v tom. Lidi jsou autoklikači - rádi bezmyšlenkovitě klikají. Je to docela poznat na Windows. OSX tímto přístupem zpacifikoval tuto skupinu, když jim sebral možnost klikáním něco posrat. A ti, kdo se vrtat chtějí, mají velmi dobré možnosti příkazové řádky, o které se ovšem nejdřív musí něco dozvědět (a pak tedy nehrozí tak velké riziko, že něco pokazí).
