Vstup na burzu přinesl polovinu očekávaných příjmů, byl doprovázen mnoha nepříjemnostmi.
Největší pubertální IPO (Initial Public Offering, vstup na akciové trhy) má svět za sebou –
Google, dlouho privátně držená firma, provedla vstup na newyorskou burzu a aktuální kurz jejích akcií, vedených pod symbolem GOOG, si můžete kdykoli prohlédnout
zde. Co ale je na vstupu nějaké americké firmy na americkou burzu tak významné, že se mu věnuje všechen světový ekonomický tisk i my zde na Živě?
Google by mohl být po zhruba pěti letech první „novou velkou garážovou firmou“ – společností, která je velice mladá, vznikla na zelené louce, je postavena na idejích a ne na kapitálu, která enormně rychle roste a která už dokázala změnit svět: alespoň svět internetového vyhledávání. Taková firma se skutečně rodí jednou za deset let, a navíc Google má šanci být určitou satisfakcí, náplastí znovu lepící internetovou bublinu dohromady: úspěch Google říká, že internet není bublina, že nová ekonomika (vzpomínáte na tento termín?) možná i existuje, zkrátka že to jde, a vyzvat k následování v Americe i všude jinde na světě.
Google navíc provokuje, a to je dobře. Jeho zakladatelé říkají, že nejsme jako oni, a mají tím na mysli jistou firmu z Redmondu. Odmítají se podřídit diktátu akciových trhů, volí naprosto neobvyklou formu vstupu na burzu (dražba akcií, nikoli obvyklý úpis, prodej předem dohodnutého množství akcií), díky preferenčním akciím si drží naprostou nadvládu nad firmou i při množství dalších úpisů, firmu řídí jako „triumvirát“ a nemají standardní manažerskou strukturu. Hovoří, že se nehodlají akcionářům příliš zpovídat, nehodlají jet „na kvartálky“ a že je pro ně rozhodující dlouhodobý výhled. Diktují, jaká reklama se smí na Google objevit: „Nepovolujeme reklamu na tvrdý pití, ale na víno jo. Je to otázka našich osobních preferencí“. Když googleři hledají další zaměstnance, usilují o lidi s co nejvyšším IQ. Zaměstnanci mají obědy v gurmánské kvalitě zdarma. A vůbec jinak dráždí veškerou usedlou společnost na tisíc způsobů.
Vstup na burzu se podle představ firmy nepovedl. Googleři hodlali prodat asi deset procent firmy a získat asi tři miliardy dolarů (roční tržby firmy jsou cca 1 miliarda). Tedy, přesně řečeno: chtěli získat 2 718 281 828 dolarů. Matematici dobře vědí, co to je za číslo, tedy pokud posunou desetinnou čárku hned za dvojku.
Výsledná suma ale se základem přirozeného logaritmu mnoho společného nemá – aukční ručičky nastavily výslednou cenu akcií na 85 dolarů místo plánovaných (cca) 130 USD. Firma tak získala pouze 1,66 miliardy dolarů a burzovní komentátoři si okamžitě pospíšili s tím, aby to prohlásili za průšvih a selhání. Je to ovšem špatně skryté rozladění z toho, že Google neprodával akcie obvyklou cestou, přes upisovatele, kterým by jinak pár set milionů dolarů zůstalo za nehty (nakupují se slevou, mohou prodat dál s rychlým ziskem).
Google se stalo obětí několika vlivů: jednak (a to hlavně) nastává v posledních několika měsících citelné opadnutí vlny zájmu o technologické akcie, které ztratily v průměru okolo 25 % hodnot, a dále samozřejmě tím, že se jednalo o zcela novátorskou burzovní transakci, vůči které byla určitá nedůvěra. Třetí příčina ovšem padá zcela na hlavu Googlerů: ti nejdříve, před vstupem na burzu, velmi sporným způsobem přidělili akcie zaměstnancům (tj. nezaregistrovali je) a dále se ukázalo, že v období, ve kterém se ze zákona nesmějí veřejně k ničemu vyjadřovat, dali rozhovor pro Playboy. Aukci také neprospělo, že byla odložena kvůli technickým problémům speciálního webu IPO Google.
Velmi rychle po ukončení aukce ovšem šly akcie firmy nahoru – jsou nyní za 108 dolarů, což znamená, že Google je teď cennější než třeba… automobilka Ford (30 miliard dolarů). Z toho ovšem firma nic nemá – získali naopak ti, kteří si akcie koupili. Nazývat to však selháním neodpovídá skutečnosti – firma ukázala, že takový vstup na burzu je možný, prorazila obtížnou cestu a vyzvala tím ostatní k následování.
Toto je už nyní historií, beznadějně starou jako včerejší noviny. Hlavní otázka zní: maje v kapse 1,7 miliardy dolarů (s možností získat úpisem další miliardy), co s nimi chce Google dělat? Na rozdíl od podobných firem, které jdou na burzu s cílem získat investice na další růst a rozvoj, je Google už nějakou dobu dosti slušná tiskárna na bankovky. Akcionáři ovšem budou vyžadovat růst a v podstatě i utracení těchto získaných financí, dříve nebo později.
Google musí růst, jinak jeho hodnota spadne – současné tržby jsou na poměry podobně cenných firem legračně malé (zmíněný „méně hodnotný“ Ford: 160 miliard vůči 1 miliardě Googlu). Firma žije z reklam na internetu, které připojuje k výsledkům vyhledávání: to je sice velmi lukrativní a rostoucí trh, ale má jednak jasný strop (odhad celosvětového trhu: 5,6 miliard dolarů za čtyři roky!), jednak je poměrně snadné jej napodobit (a konkurence už si vyhrnuje rukávy). Google z něj nemůže žít dlouho, současná lukrativita není dlouho branitelná.
Google zkouší leccos nového: vyhledávací software pro stolní počítače, gigový freemail, komunitní systém Orkut, blogovací centrálu Blogger, hraje si s digitálními obrázky. Jenže to všechno zatím zavání příštipkařením a hlavní Googleři dosud neprozradili, ani nenaznačili, čím chtějí v budoucnu naplnit firemní pokladničky, pokud pomineme geekovská vyjádření, jako že Google „není produkt, technologie, je to platforma“, ze kterých si můžete vzít všechno a nic. Google má nyní tu lehčí část života za sebou, a hlavní práci před sebou.
