Já autonomní systémy nepodceňuji co se týká senzorů a reakční doby. Jen by mě zajímalo, jak by si s takto nepříznivými podmínkami autonomní systém poradil. Třeba v situaci, kdy silně sněží, fouká vítr a v okruhu několika stovek metrů není naprosto nic, co by zabránilo jeho rovnoměrnému rozprostření nejenom po okolních polích, ale i po silnici samotné. Výsledkem je zcela celistvá bílá plocha a nejbližším orientačním bodem jsou již zmíněné lesy několik stovek metrů daleko. Dle mého názoru je to pro autonomní systém neřešitelné, neboť povětrnostní podmínky celkem slušně limitují přesnost měřitelných údajů na míru a možná chyba těchto údajů je natolik velká, že bezpečný provoz znemožní. Jistě, ani člověk do něčeho takového nepojede, když to fakt nebude absolutně nezbytné. Ale už se mi stalo, že jsem bohužel musel do něčeho takového vjet a i když to tam znám dost dobře, musel jsem několikrát vystoupit a jít se podívat kde se propadnu do škarpy a kterým směrem vede, abych mohl pokračovat bez toho, aby tam skončilo auto. Domnívám se, že jako je to velmi problematicky řešitelné pro člověka, je to problematicky řešitelné i pro stroj. A stroj si na rozdíl od člověka nemůže dovolit riskovat a nutně tam musí odmítnout jet. Bohužel ale život přináší situace, kdy je i tak vysoké riziko nutné přijmout a strpět...