Testujeme prodejní verzi Radeonu HD 5870. Konečně známe odpověď i na to, jakých maximálních frekvencí dosáhne, pokud jej v rozletu nebrzdí krátké posuvníky v CCC.
Po novinářském vzorku Radeonu HD 5870 přímo od AMD, jehož test jsme na Živě zveřejnili po skončení informačního embarga, se k nám dostala i produkční verze Radeonu HD 5870 od Asusu, který nám prostřednictvím PR zastoupení zapůjčil přímo Asus. Mělo by tedy jít o stejnou kartu, která se objevila i v obchodech.
V době, kdy se do prvních recenzí testovaly samply od AMD, nebyly dostupné utility, které by umožnily přetaktování karty za hranici toho, co dovolují samotné ovladače. Ty bývají zejména v případě maximální nastavitelné frekvence pamětí typu GDDR5 zbytečně konzervativní. A tak si většina webů nechala testy přetaktování na později. Na Živě jste mohli najít alespoň výsledky karty přetaktované na maximální frekvence, které dovolovaly ovladače, což bylo 900 MHz u jádra a 1 300 MHz (5 200 MHz efektivně) u pamětí.
Zrozena k přetaktování
Podobně jako většina dalších Radeonů od Asusu se karta na obalu pyšní nálepkou voltage tweak, spadá tedy do série modelů, které umožňují softwarově navýšit napájecí napětí jádra a tím při přetaktování dosáhnout vyšších taktovacích frekvencí.
S produkčním modelem napravíme i jeden z dalších nedostatků recenze související s testováním předprodukčních vzorků, totiž absenci popisu dodávaného příslušenství. V případě Asus HD 5870 vypadá na špičkovou kartu na pohled až příliš skromně. Schází totiž většina obvykle dodávaných redukcí či adaptérů pro výstupy grafické karty. Jenže u HD 5870 je to, co jindy obstarávají redukce, díky čtyřem výstupním konektorům, přímo na záslepce karty (tedy s výjimkou analogového TV-out, který se zatím na žádné HD 5870 neobjevil).
V příslušenství najdete jen rychlou instalační příručku, CD s ovladači a plným elektronickým manuálem, jednu napájecí redukci ze dvou 4pinových molexů na jeden přídavný 6pinový PCIe power, redukci z DVI-I na analogový VGA výstup, CrossFire můstek, a v případě testovaného modelu především velmi zajímavý kupón na jeden z prvních připravovaných DirectX 11 titulů – Dirt 2.
Karta má oproti samplu od AMD novější verzi BIOSu.
Teď už k tomu, co vás asi zajímá nejvíc – přetaktování. Na rozdíl od karet, které si k testům půjčujeme přímo ze skladů v e-shopech, si netroufám s jistotou vyloučit, že by karty určené pro testy u výrobce prošly selekcí, proto výsledky přetaktování berte s rezervou. Ne každá karta či procesor se vydaří stejně, to je ostatně důvod, proč byste výsledky přetaktování a provozní vlastnosti měli brát s rezervou vždy. Mimochodem to ale také znamená, že můžete narazit na kus, který dopadne i lépe.
Pod 64bitovou verzí Windows Vista se nám podařilo kartu přetaktovat pomocí utility výrobce SmartDoctor v kombinaci s ovladači z dodávaného CD. SmartDoctor umožňuje kromě frekvencí jádra a pamětí a otáček ventilátoru nastavit i zmíněné napětí jádra. Posuvníky bylo možno nastavovat v rozsahu 0,972-1,5 V u napětí, 500-1 200 MHz u jádra a 4 000-5 600 MHz u pamětí.
Pro lepší výsledky to chce pořádný průvan
Absolutní maximum, na kterém ještě prošel GPU benchmark z Crysis (i když s artefakty) bylo při maximálním napětí, které dovoluje nastavit SmartDoctor (1,5 V), 964 MHz na jádře a 5 559 MHz efektivně u pamětí . Rozhodně ale nejde o ideální pracovní podmínky, v tomto režimu automatická regulace chladič přespříliš přeceňuje a k tomu, aby karta testem prošla, jsme museli ventilátor pustit na plných 4 800 otáček. Poté teplota jádra při zátěži poklesla z devadesáti na maximálních 75 stupňů a karta test ustála. V praxi vypadá výsledek takto:
Stabilní frekvence (při níž karta ustála asi čtvrt hodiny ve Furmarku a při testování jsme nenarazili ani na artefakty) byla zejména u jádra podstatně nižší – 929 MHz. Paměti byly bezproblémové nejvýše na 1 362 MHz (5 448 MHz efektivně). Pořád jde ale o kartu s napájecím napětím nastaveným na maximálních 1,5 V a ventilátorem běžícím naplno. Celkový zisk z přetaktování oproti referenčním taktům je v tomto případě 79 MHz u jádra a výborných 162 MHz (648 MHz efektivně) u pamětí. Překvapením jsou zejména maximální takty pamětí s ohledem na to, že jsou oproti první generaci karet s GDDR5 už v základu podstatně vyšší. V dalších grafech jsou výsledky referenční HD 5870 na základních taktech, přetaktované na 700/5 200 MHz (max. hodnota v CCC) a do třetice výsledky HD 5870 od Asusu na maximálních stabilních frekvencích.
Bez zvýšení napájecího napětí a s automatickou regulací otáček ventilátoru byla karta stabilní nanejvýš na 911 MHz u jádra a 5 444 MHz efektivně u pamětí – oproti referenční kartě a maximálním taktům dovoleným v Catalyst Control Center (900/5 200 MHz) je tedy maximální dosažená frekvence jádra jen nepatrně vyšší a o poznání lepší je to jen u pamětí, které se daly přetaktovat o 61 MHz (244 MHz efektivně) výše.
Ideální kompromis s nepříliš zvýšeným napájecím napětím a automatickou regulací by se tedy nejspíše nacházel někde v rozmezí 911-929 MHz u jádra a 1 361-1 372 MHz u pamětí. Změna frekvence v podobném rozsahu už se ale v důsledku projeví jen minimálním rozdílem ve výkonu.
Teploty jádra i spotřeba jsou obdobné, jako u referenční karty – u sestavy jsme naměřili v klidu 184 W a při zátěži 351 W. Teploty byly o malinko horší, dosahovaly 45 °C bez zátěže, 85 °C při zátěži v Bioshocku a 90 °C ve Furmarku.
