Michal Bláha uvolnil svou přednášku z konference ISSS 2017 v Hradci Králové. Aneb jak nás 24 mld Kč ročně placených za IT dostalo z 25. místa na 50. na světě. Popisky jsou místy redakčně zkrácené a upravené, originál najdete na webu Michala Bláhy. | Zdroj pro celou prezentaci: Michal Bláha, CC BY 3.0

Porovnám český e-gov se zahraničím. V oblasti otevřených dat na tom nejsme dramaticky špatně. Je vidět, že v žebříčcích padáme dozadu. Důvodem není, že by se u nás data zavírala (naopak rok 2016 byl díky novým zákonům a registru smluv velkým pokrokem vpřed, v žebříčku mírně nahoru), ale ostatní země jsou mnohem aktivnější. Podrobně Open Data Index.

Zde je hrubý přehled, kde máme rezervy. Open data chybí zejména v oblasti výdajů státu, informací o kvalitě vody, předpovědi počasí a obchodním rejstříku.

Je potřeba si uvědomit, že u open dat nejde pouze o technickou realizaci, ale zejména o změnu myšlení. Minulý týden jsem byl na prezentaci Starostové starostům v PSP, kde experti z Leedsu prezentovali jejich práci s open daty. Nepochybují o tom, zda data otevírat a zpřístupňovat, ale jak to udělat efektivně, aby to snížilo náklady provozu, pomohlo firmám a komunitě a data byla užitečná. Zveřejnění všech dat úřadů je pro ně standard, běžná, automatická věc.

A co u nás? Toto je zpráva z 3. 4. 2017. Ministerstvo průmyslu a obchodu si open data představuje tak, že o každý jednotlivý záznam v živnostenském rejstříku (který je ze zákona i podstaty veřejný) si musíte požádat, zaplatit 5 Kč a nesmět data zveřejnit.

Proto zdůrazňuji, je potřeba změnit přístup k datům úřadů, změnit mentální nastavení úředníků ze stavu „skryjeme co jde“ na „zveřejníme vše co dává smysl“ a využít potřeby zveřejňovat data k zefektivnění IT systémů a interních procesů úřadu. Během pár měsíců se ta investice vrátí.

Pojďme od open data k IT ve státě. Jak se zmínil premiér Sobotka v úvodním projevu na ISSS, máme dnes kolem 800 státních IT systémů pro veřejnost, a na krajské a místní úrovni dalších 10 000. To je šílené. Služby jsou roztříštěné, zcela nezávislé, nekomunikující. Nikdo z vás v této místnosti nezná více než 10 služeb z tohoto seznamu, včetně mě. Většina služeb vznikla pouze proto, aby si někdo mohl odškrtnout – máme to. Služby jsou neviditelné a nepoužívané.

Už 10 let na této konferenci slýcháváme, že po úřadech mají putovat data/údaje o občan a ne občan. Realita je zcela opačná. Nebudu používat běžné příklady s finančních úřadů či dopravních inspektorátů. Zkuste se zúčastnit konkurzu na pracovní pozici na úřadu vlády. Víte co je nutnou podmínkou? Dodání písemného, ověřeného výpisu z rejstříku trestů. Víc není třeba dodávat.

Když to shrnu – současný e-gov je decentralizovaný, vytvářený primárně pro úředníky s nulovým zájmem o občana, procesně i nákladově neefektivní. Neexistuje žádné měření efektivity a výkonu systémů, úřady nespolupracují a jen minimálně sdílejí své know-how. Včerejší panelová diskuze o government cloudu to potvrdila – většina ministerstev NECHCE dávat své aplikace do státního cloudu, že prý u nich (v serveru pod stolem) to bude bezpečnější, lepší a vůbec.

Nechme promluvit tvrdá čísla. V roce 2008, při zahájení prací na datových schránkách (pustily se 2009) jsme byli 25. na světě. Loni jsme obhájili ostudné 50. místo na světě. Náš propad není způsobem rušením digitálních služeb – je způsoben tím, že od roku 2008 stagnujeme, zatímco celý svět letí vpřed a do e-gov investuje. A my?

Roční náklady na provoz (!) IT ve státní správě je přes 24 miliard korun ročně. Od roku 2008 je to skoro 250 miliard Kč. To je pro představu kompletně nová D1 z Prahy do Olomouce, nebo vlastní program letu na měsíc Apollo (ten stál 20 mld dolarů v cenách 1970).

Za 24 mld Kč ročně jsme spadli z 25. místa na 50. místo na světě. A vidíte jako občani někde tyto peníze? Vidíme zastaralé, nemoderní či nepoužitelné služby jako NEN, Daňový portál – ADIS, EET, datové schránky a další.

Zodpovědnost za tento stav je samozřejmě na obou stranách rovnice – jak na straně státu, tak na straně IT firem, kterým tento stav leta vyhovoval. Ale pouze obě strany této rovnice mohou tento stav změnit.

Ale dnes víme, a čísla to jasně potvrzují, že to není možné změnit dosavadním postupem. Evoluce nás dostala na 50. místo na světě. Jediným řešením je radikální změna.

Bohužel tu nemám prostor na podrobnější popis vize, strategie a nutných nejbližších kroků, které je potřeba udělat. Tak jen krátce o tom, co to znamená Moderní Digitální Česko.

Ty nejdůležitější cíle jsou přímočaré, lidem ze soukromé (zejména internetové ekonomiky) velmi blízké.

Co je potřeba udělat jako první? Netřeba vymýšlet třetí, „české“ cesty. Naopak, inspirujme se v zahraničí, kde mají 5–7 let náskok a využijme jejich zkušeností.

1) Je nutné soustředit služby pro občana na jedno místo, které má jednotné ovládání, navigaci, vzhled, jedním slovem UX. 2) Stejné pravidlo musí platit pro API pro třetí strany. 3) Tohoto stavu je možné dosáhnout pouze tím, že vznikne útvar Digitální transformace, který má v tomto směru absolutní pravomoc.

Jeho úloha není pouze kontrolní, je garantem standardů a technologií, ale zejména partnerem úřadů, kterým pomáhá sestavit teamy, vyškolí je a je jim plně k dispozici.

Centralizujme vizi e-gov, a decentralizujme procesy a realizaci e-gov. Tento přístup je lety ověřen v UK, UA, USA, Novém Zélandu a mnoha dalších zemích.

Není zde prostor jít do detailů, proto na stránkách www.hlidacstatu.cz uveřejňuji postupně seriál Digitální Česko s podrobnými informacemi, vizí a strategií Digitálního Česka.