Divím se, že jel V. Klaus do Číny. Protože Čína je opravdu mnohem horší co se týče krutostí a týrání politických věznů. Jsem obdivovatelem V. Havla, který na Čínany kašlal z vysoka a raději se scházel s tibetským dalajlámou. Kluas je nebezpečný v tom, že se mohl od Čínských komunistů nakazit. A proto je to pár důvodů, proč se s komunisty a jejich přisluhovače nemluví . Severní Korea a Čína jsou větší bestie než islámští teroristé. Téma týraní věznů v rádiu BBC >>>>
Pokusy na lidech.
Pro řadu Severokorejců je noční můrou, ovšem reálnou, pobyt ve vězeňských táborech. A některé z jejich výpovědí naznačují, že zlo, k němuž za zdmi těchto utajovaných zařízení dochází, si nijak nezadá se zrůdností, již se kdysi dopouštěli vědci hitlerovského Německa. Podle bývalé vězeňkyně Sun Ok-li slouží tábory jako obří laboratoř pro testování chemických látek a vězňům v tomto experimentu přísluší role pokusných králíků: "Velitel mi přikázal vybrat padesát zdravých vězeňkyň. Jeden ze strážců mi pak podal koš plný nasáklých zelných listů. Řekl mi, ať je nejím, ale ať je rozdám těm ženám. Začala jsem jim je podávat a najednou jsem uslyšela, jak ty, které už je začaly jíst, volají 'ach, moje břicho, můj žaludek, prosím, pomozte mi...'." Když jsem rozdala všechny porce a otočila se, uviděla jsem scénu jak z pekla. Nikdy na ten strašný pohled nezapomenu. Všechny křičely a zvracely krev. Černá krev jim vycházela z obou konců. Nikdy bych si nemyslela, že člověk může vyzvracet a vykrvácet takové množství za tak krátkou dobu." "Bylo to opravdu jako kdybych byla v pekle. Všech padesát žen zvracelo a křičelo bolestí. Po dvaceti minutách byly ale všechny mrtvé." Vědomí, že k pokusům na lidech docházelo, tíží i bývalého šéfa bezpečnosti v táboře 22, Kwon Hjuka. Právě proto se rozhodl mluvit, aby se o tomto strašném tajemství dozvěděl celý svět. Jeho svědectví nejen potvrzuje hrůzy, o nichž jsme právě slyšeli, ale jde ještě dál: "Řeknu vám teď o laboratořích pro pokusy na lidech. Jsou celé ze skla. Mají tři hlavní oddělení. Jedno pro krevní testy, další pro jedovatý plyn a třetí pro dusivý plyn. Testy se provádějí na třech až čtyřech lidech najednou, většinou jde o rodinu." "Když jsou dopraveni do laboratoře, svléknou je a lékař je prohlédne, aby zjistil, jestli jsou zdraví. Teprve, když jsou si jistí, že nemají žádné choroby, odvedou je do komor. Ty jsou nepropustně uzavřené, ale nahoře mají vyhrazený prostor k pozorování, kam vědci vylezou po žebříku a potom experiment seshora sledují skrz sklo." Sledování testů ale není vyhrazeno jen odborníkům. Také Kwon Hjuk mnohokrát přihlížel, když byl do komory vpuštěn smrtící plyn: "Sledoval jsem testování dusivého plynu na jedné celé rodině - otec, matka a syn s dcerou. Rodiče sice zvraceli a umírali, ale do poslední chvíle se snažili své děti zachránit dýcháním z úst do úst. Poprvé mi tehdy došlo, že i vězni jsou schopni mocných lidských citů." A co jste v tu chvíli cítil vy sám, když jste pozoroval experiment na lidských bytostech, mezi nimiž byly i děti? Tenkrát jsem byl přesvědčen, že si takovou smrt naprosto zaslouží. Všichni jsme byli vedeni k tomu, abychom věřili, že veškeré špatné věci, které se Severní Koreji děly, byly jejich vinou. To, že je polostrov rozdělený, že jsme chudí a jako země se nevyvíjíme." A lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem k těm dětem umírajícím v bolestech pociťoval nějaký soucit. Ve společnosti a režimu, kde jsem tenkrát žil, jsem cítil jen to, že jsou to nepřátelé, a naprosto žádné sympatie či lítost jsem pro ně neměl."
