Na pračce ovládané prostřednictvím Wi-Fi nebo mrazáku, který upozorní na docházející potraviny, nás už nic nepřekvapí. Některé ledničky by si ovšem mohly začít stěžovat, že se v nich něco kazí.
Na vývoji neobvyklé funkce zabraňující rozsáhlejší degradaci potravin začal pracovat tým bývalých techniků a studentů z Massachusettského technologického institutu (MIT) ve startupové firmě C2Sense.
Jejich nejnovější čip údajně dokáže identifikovat potraviny, které jsou v počínající fázi rozkladu – byť by se na první pohled mohly zdát zcela v pořádku. Při použití takového zařízení v ledničkách by se údajně nemělo stávat, že problematická potravina, například jablko, nakazí své okolí a majitel pak vyhodí hned několik kusů najednou.
„Mrhání jídlem představuje globální sociální, politický i ekonomický problém s přímým ekonomickým dopadem v objemu 750 miliard dolarů ročně,“ tvrdí autoři čichajícího čipu na svém webu. Zmíněná instalace čipu do ledniček však představuje pouhou špičku ledovce – tvůrci jej chtějí nabídnout i samotným pěstitelům, přepravcům a prodejcům, aby se mohli dynamicky rozhodovat, který kus potraviny je potenciálně rizikový.
Zaměřeno na etylen
Čichací čipy jsou založeny na tom, že detekují stopová množství etylenu v okolí potraviny. Lidský čich by na to nestačil. Na nejrůznějších detektorech etylenu přitom vědci pracovali už v minulosti, ale dosud se nedopracovali k uspokojivému výsledku.
Dosavadní výzkumy docházely ke dvěma krajním stavům. Čidlo bylo buď levné a nepřesné, anebo přesné a neúnosně drahé. Průlom přitom nastal, když jeden ze spoluzakladatelů společnosti C2Sense Jan Schnorr – tehdy ještě doktorand na MIT – vyvinul zvláštní typ reakčního materiálu. Ten při použití v elektronickém obvodu jako rezistor spolehlivě detekoval až čtyři druhy plynů. Týkalo se to samozřejmě samotného etylenu, jehož prostřednictvím se „kažení potravin“ šíří. Firma už od investorů získala několik set tisíc dolarů. Navzdory tomu datum reálného uplatnění prvního čichacího čipu však stále zůstává ve hvězdách.
