Ta touha vytvořit korelaci mezi množstvím peněz a velikostí produktu je naprosto nesmyslná. A je podporována i podobnou povrchní představou o penězích, jakou jste sem napsal. Peníze nejsou žádné žetony, je to statek jako jakýkoliv jiný, jen je více likvidní. Podléhá stejnému procesu subjektivního ohodnocení jako vše ostatní, není na nich nic výjimečného. Ceny zboží nejsou statické, každým okamžikem podléhají korekci. Tisk a likvidace peněz spolu s produktem nestabilizují ceny, právě naopak. Utvoří na trhu chybné cenové signály, které přerozdělí produkt k držitelům nových peněz. Ceny v ekonomice totiž nestoupají rovnoměrně. Auto nemá žádnou objektivní "vnitřní" hodnotu. Má jen takovou hodnotu, jakou mu přisoudí spotřebitelé. Ta hodnota nezaniká v momentě, kdy jde auto do šrotu, může zaniknou v okamžiku jen proto, že ho spotřebitelé zkrátka ocení níže. A cena jiného statku v tom okamžiku poroste, protože mu spotřebitelé dají před autem přednost. Růst a pokles cen je nezbytným cenovým signálem, který podnikatelům říká, co mají vyrábět, do čeho investovat a výrobu čeho naopak utlumit. Je to mechanismus který směruje omezené zdroje tam, kde mají nejvyšší využití, tj. tam kde budou vyrábět to, co spotřebitelé preferují nejvíce. Statické ceny existují a mohou existovat jen v hypotetickém konstruktu rovnoměrně plynoucí ekonomiky, v němž by neexistovala změna, podnikatelský zisk a v konečném důsledku ani peníze, jelikož by se všechna hotovost vlivem absence rizika transformovala do podoby podílových cenných papírů. Snaha udržet statické ceny ruku v ruce s tiskem peněz povede k chybné alokaci zdrojů -> ty budou směřovat tam, kde budou nové peníze a nikoliv tam, kam spotřebitelé chtějí.Problémy skutečných peněz jsou právě v onom tisku nových peněz, který způsobuje chybnou alokaci. Například v nemovitostech v USA. V podstatě všechny nemovitosti v USA byly vystavěny novými penězi. Státy na nic nereagují, drží si arbitrární rozmezí 2-3% růstu CPI, jehož výpočet je samozřejmě pochybný, jelikož je celý založený na arbitrárních datech. A i kdyby na problémy ekonomiky reagoval, stále nemá žádnou kontrolu nad tím, kde vlastně ceny rostou a kde klesají a už vůbec neví proč stoupají nebo proč klesají. Jeho intervence pak představují v případě tisku cen prosté přerozdělení bohatství tam, kam si státní úředník myslí, že to bude nejlepší, bez ohledu na tržní ceny. Klasický socialismus.Státní peníze nemají stejně jako bitcoin žádný fyzický ekvivalent, protože kdyby ho měly, pak by nebyly v pravém slova smyslu penězi. Mají hodnotu proto, že jim ji spotřebitelé přisoudili. Důvod, proč tak učinili, je veskrze irelevantní. Ten poslední odstavec je demonstrací naprostého nepochopení důsledků krachu měny. Je naprosto irelevantní, jestli je měna zlato, papír nebo bity. Když v něj spotřebitelé ztratí důvěru, pak spadne hodnota na nulu stát nestát. V případě výměny milionu marek za jednu marku nedosáhnete žádného vyrovnání, pokud nedojde ke korelaci ceny zboží. A soukromí producenti jsou k nějaké výměně státovek naprosto lhostejní, protože v případě hyperinflace přijímají státní měnu beztak už jen státní instituce. Jediný způsob, jak se vyrovnat s averzí trhu ke státní měně je uzavření hranic a nastolení autoritářského režimu. K žádnému vyrovnání však stejně nedojde, protože v případě měnové reformy bude v takové fázi držet kritické množství peněz stát a lidé budou de facto nucením užívat státní měnu nuceni splácet závazky, ke kterým se nikdy neupsali.Záštita státu nad měnou není nikdy výhra, přidělováním privilegií (tisknout peníze) způsobuje krize a přerozděluje bohatství k lidem napojeným na stát. V případě krachu jsou pak následky buď stejné, nebo ještě horší.